Wikipedie

Pavel Křivský

český archivář, skaut, filozof a historik

František Pavel Křivský (12. listopadu 1912 Bílek (Chotěboř)[1] – 15. prosince 1989 Praha) byl katolický kněz a člen premonstrátského řádu; po opuštění řádu, kněžské služby i katolické víry archivář, filosof, historik a kontroverzní vychovatel mládeže. Byl dlouho vězněn v souvislosti se svou skautskou činností, byl však též komunistou, informátorem StB[2] a členem Ústředního akčního výboru Junáka.

PhDr. Pavel Křivský
Narození12. listopadu 1912
Bílek
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. prosince 1989 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarchivář, církevní historik a filozof
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
František Křivský v mládí

František Křivský maturoval roku 1930 na reálném gymnáziu v Chotěboři a vstoupil do kláštera premonstrátů v Želivi u Pelhřimova, kde měl na starosti výchovu noviců. Studoval teologii na semináři v Hradci Králové, kde byl roku 1935 vysvěcen na kněze. Začal studovat filosofii a historii na Filosofické fakultě UK v Praze, studium však mohl dokončit až v roce 1946, kdy obhájil diplomovou práci na téma Pečeti řádu premonstrátů v Čechách a na Moravě. V roce 1941 v důsledku krize víry vystoupil z řádu a stal se řadovým knězem v Buštěhradě u Kladna, od roku 1944 pak správcem hřbitova u sv. Markéty v Břevnově, kde působil až do konce války. Již před válkou se seznámil s Eduardem Skřivanem, členem Svazu skautů a bývalým náčelníkem Skautů Práce (spadající pod Čs. sociálně demokratickou stranu dělnickou), začal se zajímat o skauting a zároveň sympatizoval s programem KSČ. Po květnové revoluci v roce 1945 vystoupil z katolické církve a vstoupil do KSČ na doporučení komunistického poslance Dubského. Absolvoval Státní archivní školu a na žádost ministerstva vnitra se stal archivářem Uranových dolů Jáchymov; v roce 1947 byl přijat do Archivu ministerstva vnitra, kde dosáhl hodnosti přednosty IV. oddělení archivu MV.

V roce 1946 se Křivský více angažoval ve skautské organizaci Junák, absolvoval Ústřední lesní školu a stal se členem výchovného odboru Ústředí Junáka. Stal se též prominentním členem tzv. Vysokoškolského roverského kmene (VRK) v Praze, který v Junáku vyvíjel intenzívní prokomunistickou činnost. V únoru 1948 se Křivský plně postavil za pučistickou politiku KSČ a stal se členem Ústředního akčního výboru Junáka, skrze nějž se KSČ snažila Junák ovládnout.[3] V roce 1949 se Křivský stal vedoucím komise pro práci s mládeží ve Svazu občanů bez vyznání a zakládal kroužky mládeže, z nichž vyrostlo jeho sdružení mládeže Kruh. Touto svojí činností a spojováním komunistické ideologie s východní filosofií a mystikou začal být režimu nepohodlný. V roce 1950 byl vyloučen z KSČ pod záminkou ztráty legitimace. Roku 1951 byl propuštěn z Archivu MV po náhlém sňatku s Marií Pavlíkovou, členkou Kruhu.

25. února 1952 byl Křivský zatčen a po dvou měsících vyšetřování se psychicky zhroutil a začal spolupracovat s vyšetřovateli. V následném vykonstruovaném procesu, v němž pod hrozbou trestu smrti sehrál určenou roli, byl odsouzen na doživotí. Ve vězení v Leopoldově a ve Valdicích měl pověst a prestiž významného činovníka Junáka vězněného pro protikomunistickou činnost. Pořádal pro své spoluvězně filosofické přednášky, které zapisoval na kousky papíru, jež se podařilo z vězení vynést a zachránit. Roku 1992 je předal do Archivu Univerzity Karlovy jeho bývalý spoluvězeň A. Bečvář.[4]. Ve skutečnosti byl však udavačem, který např. na jedné straně spolupracoval na ustavení ilegální Republikánské strany, na druhé straně udával vše o aktivitách jejích členů. Ve výkonu trestu se též dvakrát pokusil o sebevraždu.[5]

Po 13 letech věznění byl roku 1965 propuštěn a pracoval jako skladník, později archivář v Památníku národního písemnictví v tehdy zrušeném Strahovském klášteře v Praze. Zabýval se dějinami Strahova a českými filosofy a teology 19. století, jako byli Josef Dobrovský, Bernard Bolzano nebo Augustin Smetana. Zpracoval také literární pozůstalosti řady dalších postav myslitelů a spisovatelů 19. století. K výchově mládeže se již nevrátil, členem Junáka nebyl ani v době jeho přechodné legální existence v letech 1968–1970. Před smrtí se mu pokusil zprostředkovat přijetí katolických svátostí bývalý spolubratr z želivského kláštera (a jeho pozdější opat) Vít Tajovský, Křivského manželka tomu však zabránila. Jeho přednášky z Leopoldova vyšly ve sborníku „Filosofie za mřížemi“.

Skrze svůj Kruh měl Křivský jakožto charismatický vychovatel silný vliv na filosofii mimoškolní výchovy mládeže jak v rámci skautingu (kurzy FONS a další roverský program), tak mimo něj[6] (např. Prázdninová škola Lipnice). Mezi jím zásadně ovlivněné osobnosti patří např. Václav Břicháček[7] či Miloš Zapletal. Mnoho jeho „žáků“ či jím ovlivněných osob o jeho spojení s komunistickým režimem nemělo tušení a jeho vychovatelský odkaz je dodnes předmětem sporů.[8]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Bílku (1871-1912) , sign. 5977, ukn 8982, str. 126. Dostupné online.
  2. ↑ KAFKA, Jiří; KOPT, Miroslav. Akce StB Polom. Proces se skupinou František Pavel Křivský a klatovští skauti v zrcadle dokumentů státní bezpečnosti. Praha: o.s. Skautský oddíl Velena Fanderlika, 2008. 336 s. ISBN 978-80-254-2717-0. S. 44–45, 174–175. [dále jen Akce StB Polom]. 
  3. ↑ Akce StB Polom, s. 171
  4. ↑ http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/krivsk.html
  5. ↑ Akce StB Polom, s. 175
  6. ↑ http://www.jhpskola.cz/janka-a-honza-pfeifferovi.html
  7. ↑ http://www.pastorace.cz/index.php?typ=texty&sel_char=&sel_tema=113&sel_podtema=540&sel_text=1221
  8. ↑ Archivovaná kopie. krizovatka.skaut.cz [online]. [cit. 2012-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-13. 

Literatura editovat

  • C. Christian (vyd.), Bernard Bolzano. Leben und Wirkung. Wien: Akademie der Wissenschaften 1981 (s příspěvkem P. Křivského)
  • J. Kavka, M. Kopt, Proces se skupinou František Pavel Křivský a klatovští skauti v zrcadle dokumentů státní bezpečnosti. Praha: SOVF, 2008
  • P. Křivský, Augustin Smetana. Praha: Karolinum 1990
  • P. Křivský, Ars bene vivendi: Přednášky a meditace Pavla Křivského. Praha: Kruh 1992
  • Z. Pousta (vyd.), Filosofie za mřížemi: Leopoldov, léta padesátá. Praha: Univerzita Karlova 1995
  • Bohumil Vít Tajovský: Člověk musí hořeti (rozhovor Aleše Pelána a Jana Paulase), Torst 2001, -- 610 s., ISBN 80-7215-126-6, EAN: 9788072151264
  • KUBEČKOVÁ, Kateřina. Skaut s rudou knížkou. Život Pavla Křivského v letech 1947-1952. Brno, 2015 [cit. 2016-04-02]. 77 s. magisterská. Historický ústav - Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Hanuš. Dostupné online.
  • In: ROZHOŇ, Michal. Malé filosofické sympozium : Sborník ke 100. narozeninám PhDr. Pavla Křivského. Chotěboř: Městské muzeum v Chotěboři, 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-13.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Křivský&oldid=22734591“