Pavel Šimek

český právník

Pavel Šimek (3. července 1917 Praha27. června 2003) byl český právník a dlouholetý synodní kurátor Českobratrské církve evangelické a předseda právního odboru synodní rady, právní poradce Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

JUDr. Pavel Šimek
Narození3. července 1917
Praha
Úmrtí27. června 2003 (ve věku 85 let)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípolitik, notářský koncipient, notář, soudní tlumočník, právník, tlumočník a státní úředník
Oceněníčestný člen
Politická stranaSociální demokracie
Nábož. vyznáníČeskobratrská církev evangelická
Funkcenáměstek (synodní kurátor; 1950–1953)
synodní kurátor (1959–1971)
místopředseda (YMCA v České republice; 1994–1997)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Synodní rada ČCE v roce 1951. P. Šimek sedí první zleva.

Život editovat

Pavel Šimek působil jako notář ve Staré Boleslavi a v Praze; byl též soudním tlumočníkem většího počtu jazyků.

Synodním kurátorem ČCE byl zvolen roku 1950, na nátlak státních orgánů byl ovšem roku 1953 odvolán; opětovně byl zvolen roku 1959; roku 1962 se státní moc pokusila vynutit jeho rezignaci, ovšem neúspěšně. Na nátlak komunistické moci v roce 1971 na synodu svůj post již neobhajoval, a byl nahrazen Františkem Škarvanem.

Zasloužil se o obnovu České biblické společnosti v roce 1990. Aktivně působil v organizaci YMCA.

Většinu svého života zasvětil boji za svobodu církví v Československu. Stál za hnutím odporu v roce 1963 proti chystanému zákonu o rodině, kde měla být původně zakotvena povinnost k socialistické (ateistické) výchově. Po roce 1989 se aktivně zasadil o vracení církevního majetku ukradeného komunistickým režimem. Po změně režimu v roce 1989 byl také jmenován do vysoké úřednické funkce na tehdejším federálním úřadu vlády a stal se jedním z autorů zákona o církvích.

Byl zakládajícím členem Společnosti pro církevní právo, od roku 2000 jejím čestným členem. Při laudaciu proneseném předsedou společnosti zazněla následující slova:

„Vážený pane doktore, tato volba je vyjádřením úcty Společnosti k Vaší osobě a oceněním Vašich zásluh o svobodu církví v naší zemi. Hluboký symbolický význam lze spatřovat i v tom, že volba se konala v prostorách kláštera dominikánů v Praze, tj. jedné z budov, o jejíž vrácení původnímu vlastníku jste se zasadil právě před deseti lety, na jaře roku 1990, a pomohl tak odčinit křivdu, která byla právě před půlstoletím, v dubnu 1950, na řeholních společenstvích spáchána.“[1]

Reference editovat

  1. Společnost pro církevní právo [online]. [cit. 2011-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-19.