Ottomar Madlé
Ottomar Friedrich Madlé von Lenzbrugg (7. ledna 1858 Opava – 29. prosince 1945 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1879, působil jako štábní důstojník u různých jednotek, uplatnil se také jako pedagog nebo úředník na ministerstvu války. Několik let byl velitelem větších jednotek u c. k. zeměbrany a nakonec velitelem divize ve Vídni. Za první světové války byl kvůli zdravotním potížím pověřován již jen podružnými úkoly, v roce 1917 nicméně dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Po zániku monarchie byl v armádě penzionován a od té doby žil v soukromí ve Vídni.
Ottomar Madlé von Lenzbrugg | |
---|---|
Velitel 25. pěší divize | |
Ve funkci: 16. dubna 1910 – 31. prosince 1913 | |
Předchůdce | Sándor Nyiri |
Nástupce | Karl von Lukas |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní zbrojmistr (1917), polní podmaršál (1910), generálmajor (1906) |
Narození | 7. ledna 1858 Opava |
Úmrtí | 29. prosince 1945 (ve věku 87 let) Vídeň |
Titul | šlechtic (Edler von Lenzbrugg) 1909 |
Profese | důstojník |
Ocenění | Řád železné koruny 3. třídy (1905) rytíř Císařského řádu Leopoldova (1912) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatStudoval nejprve gymnázium v rodné Opavě, první vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Sankt Pölten a v letech 1875–1879 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.[1] Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík k 1. pěšímu pluku ve Vídni.[2] V letech 1883–1885 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1885) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté sloužil u pěších brigád ve Štýrském Hradci a v Pljevlji,[3] v letech 1888–1889 působil v hodnosti kapitána jako štábní důstojník u 15. armádního sboru v Sarajevu a v letech 1889–1894 byl úředníkem na 5. odboru ministerstva války.[4] Poté sloužil v Linci a Otočaci, v letech 1895–1899 působil jako pedagog na Válečné škole a mezitím postupoval v hodnostech (major 1894, podplukovník 1897).[5] V hodnosti plukovníka (1900) přešel na několik let k c.k. zeměbraně, byl velitelem 19. zeměbraneckého pěšího pluku ve Lvově[6] a od roku 1903 vedl kurzy pro štábní důstojníky zeměbrany ve Vídni.[7]
V roce 1906 byl povýšen do hodnosti generálmajora[8][9] a převzal velení 25. zeměbranecké pěší brigády ve Vídni.[10] V roce 1910 dosáhl hodnosti polního podmaršála[11] a v letech 1910–1913 byl velitelem 25. pěší divize ve Vídni.[12] V prosinci 1913 byl ze zdravotních důvodů přeložen do stavu záloh, ale na začátku první světové války znovu povolán do aktivní služby. Zastával však již jen podružné úkoly, v letech 1914–1915 byl přidělen k posádkovému velitelství ve Vídni.[13] Kvůli zdravotním problémům vojsko znovu opustil koncem roku 1915 a od té doby žil v soukromí. K datu 10. srpna 1917 obdržel hodnost titulárního polního zbrojmistra,[14] formálně byl v armádě penzionován až 1. ledna 1919.[15] Dožil v soukromí ve Vídni, je pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově.
Tituly a ocenění
editovatV roce 1909 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Lenzbrugg. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[16] V době Rakouské republiky se angažoval ve veřejném životě jako člen různých spolků a organizací, byl například čestným prezidentem Rakouského klubu turistů.
Rakousko-Uhersko
editovat- Válečná medaile (1882)
- Bronzová vojenská záslužná medaile (1894)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1899)
- Řád železné koruny III. třídy (1905)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Stříbrná vojenská záslužná medaile (1909)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
Zahraničí
editovat- Řád červené orlice II. třídy (1908, Německo)
- Řád pruské koruny I. třídy (1910, Německo)
- Řád dvojitého draka II. třídy (1911, Čína)
- Řád knížete Danila I. I. třídy (1913, Černá Hora)
- Řád Medžidie I. třídy (1917, Osmanská říše)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SWOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 90 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 249 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1888; Vídeň, 1887; s. 164 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 80 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 194 dostupné online
- ↑ Schematismus für das K.K. Landwehr und K.K. Gendarmerie 1902; Vídeň, 1902; s. 104 dostupné online
- ↑ Schematismus für das K.K. Landwehr und K.K. Gendarmerie 1904; Vídeň, 1904; s. 107 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1907; Vídeň, 1906; s. 288 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 169 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1907; Vídeň, 1907; s. 79, 113 dostupné online
- ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 4 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1912; Vídeň, 1911; s. 137, 179 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 12 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Ottomara Madlé in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 110 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ottomara Madlé in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 317 dostupné online
Literatura
editovat- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 221–222 (heslo Ottomar Madlé) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)