Ondřej Orlík z Laziska

moravský šlechtic a duchovní

Ondřej Orlík svobodný pán z Laziska (15952. prosince 1641 ) byl moravský šlechtic z rodu Orlíků z Laziska a církevní činitel v období třicetileté války.

Ondřej Orlík z Laziska
Rodový erb
Rodový erb
Církevřímskokatolická
Osobní údaje
PříbuzníJan Kryštof Orlík z Laziska (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Pocházel z polského rodu Orlíků de Laziska z rozrodu Nowina. Pravděpodobně byl vnukem polního písaře Stanislava Orlíka. Narodil se jako druhý syn Stanislava Ladislava Orlíka, stoupence pretendenta polsko-litevského trůnu arcivévody Maxmiliána III. Habsburského. Po porážce arcivévody v roce 1588 byl Orlík nucen uprchnout na Moravu a rodový majetek v Polsku připadl jeho příbuznému Štěpánovi. Stanislav Ladislav Orlík se na Moravě zamiloval do místní šlechtičny.

Ondřej byl vybrán pro církevní kariéru. Studoval v Římě a v roce 1621 se stal knězem a správcem farnosti ve Velkém Meziříčí.[1] V roce 1624 byl jmenován proboštem kostela sv. Mořice v Kroměříži, na tento post však v roce 1626 rezignoval. Aktivně se podílel na katolizaci místního obyvatelstva. Posléze byl jmenován apoštolským protonotářem a opatem augustiniánského kláštera Všech svatých v Olomouci.

V roce 1632 Ondřej Orlík koupil zábřežskou oblast na Petřvaldském panství zabaveném protestantům. V roce 1638 byl zvolen čestným kanovníkem katedrály svatého Václava a děkanem metropolitní kapituly sv. Václava v Olomouci. V roce 1639 připojil Zábřeh nad Odrou k prostějovskému a přerovskému panství. Obdržel povolení od olomouckého biskupa Františka kardinála z Ditrichštejna a Leopolda Viléma k volné dispozici Zábřehu s právem závěti.

Ondřej Orlík z Laziska zemřel 2. prosince roku 1641. Veškerý majetek odkázal svému staršímu bratrovi Janu Kryštofovi, ten Zábřeh převedl na své syny Stanislava Jeronýma a Mikuláše Felixe.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Онджей Орлик na ukrajinské Wikipedii.

  1. KARÁSKOVÁ, Soňa. Přehled duchovních správců velkomeziříčské farnosti 1317 - 2022 - farnostvm.cz. www.farnostvm.cz [online]. [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. 

Literatura editovat