Oldřich Stibor
Oldřich Stibor (16. března 1901, Řepiště[1] u Frýdku-Místku, Rakousko-Uhersko – 10. ledna 1943, Brzeg, Polsko) byl český divadelní režisér.
| Oldřich Stibor | |
|---|---|
.jpg) Oldřich Stibor | |
| Narození | 16. března 1901 Řepiště  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 10. ledna 1943 (ve věku 41 let) Brzeg  Německá říše |
| Povolání | režisér, divadelní ředitel, herec a divadelní režisér |
| Politická strana | Komunistická strana Československa |
| Choť | Ludmila Červinková (od 1935) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Před příchodem k divadlu editovat
Narodil se v Řepištích u Paskova jako jedno z dvojčat (bratr téhož roku zemřel). Otec Ludvík Stibor (1860–?) vlastnil usedlost, hospodu a povoznictví; matka Julie, rozená Adámková, se narodila roku 1866.[1][2] Z osmi dětí rodiny Stiborových přežil dětství Oldřich Stibor a jeho dvě sestry.[3]
V letech 1921–1923 vystudoval v Praze tři semestry práv, poté působil jako policejní úředník na okresním policejním ředitelství v Karviné. V dubnu 1925, když četnictvo zasáhlo v Orlové proti stávkujícím, z tohoto místa odešel a stal se redaktorem Moravskoslezského deníku.[3]
Profesionální divadelník editovat
Od počátku divadelní sezóny 1928/1929 byl Oldřich Stibor zaměstnán v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Poté, co z divadla odešel ředitel Miloš Nový, který Stibora zaměstnal, přešel koncem roku 1930 z Moravské Ostravy do Prahy.
Z několika konzervatoristů (včetně Františka Filipovského) sestavil malý herecký kolektiv Umělecké divadlo a stal se jeho hlavním režisérem. Od roku 1931 přešel do Studia Intimního divadla, vedeného Juliem Léblem,[3][4] kde uvedl hru E. A. Poea Vražda v ulici Morgue.[5] Rovněž zde uvedl hru Tak žijí mrtví, kterou sám napsal pod pseudonymem „V. R. Robs“.[4]
Během svého života však působil nejdelší období jako divadelní režisér činohry v Olomouci (od 16. srpna 1931 do roku 1940), kam byl angažován ředitelem Stanislavem Langerem. V roce 1935 se Oldřich Stibor oženil s operní zpěvačkou Ludmilou Červinkovou (1908–1980).[3]
Jednalo se o výrazného levicově orientovaného avantgadního umělce, silně ovlivněného tehdejšími dobovými vzory pocházejícími ze Sovětského svazu, který navštívil soukromě studijně v letech 1935 a 1936, kde se seznámil osobně mj. s režisérem A. J. Tairovem.
Odboj a smrt editovat
Za nacistické okupace byl členem ilegálního okresního komunistického vedení na Olomoucku. V dubnu 1940 oznámil tisk, že Oldřich Stibor s manželkou Ludmilou Červinkovou odcházejí z olomouckého divadla do Ostravy.[6] V roce 1940 byl však Stibor zatčen a odsouzen za přípravu velezrady na 8 let; ve vězení zahynul.[7][8]
Památka editovat
- V letech 1958–1991 po něm bylo pojmenováno olomoucké Divadlo Oldřicha Stibora, dnešní Moravské divadlo Olomouc
- Jeho busta od Stanislava Hanzlíka byla v roce 1970 umístěna v bývalém Smetanově divadle v Praze, nyní Státní opera Praha[9]
- Další busta Oldřicha Stibora je v Moravském divadle Olomouc[10]
- V roce 2016 o něm vyšla životopisná kniha Oldřich Stibor: Divadelní režisér a člověk[7]
- Ulice Oldřicha Stibora je v Olomouci a Řepišti
Literární tvorba editovat
- Cestou k ochotnickému jevišti (1932)
- Cestou k jevišti v SSSR (1935)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Matrika narozených Vratimov, 1865-1916, snímek 295, Záznam o narození a křtu
- ↑ Karel Kašpařík: Můj nejlepší kamarád, In:Divadelní zápisník, ročník I., 1945 – 1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 213
- ↑ a b c d Divadelní encyklopedie: Stibor, Oldřich
- ↑ a b Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 226
- ↑ Josef Gabriel: Oldřich Stibor při práci, In:Divadelní zápisník, ročník I., 1945 – 1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 196
- ↑ Změny v olomouckém divadle. Lidové noviny. 24. 4. 1940, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Petra Klimková: Komunista i muž vzdorující gestapu. Kniha oživila příběh režiséra Stibora. iDnes. 16. 7. 2016. Dostupné online.
- ↑ Karel Kašpařík: Můj nejlepší kamarád; Poslední kapitola, In: In:Divadelní zápisník, ročník I., 1945 – 1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 212, 215
- ↑ Portál Praha: Státní opera
- ↑ Rozhlas Olomouc: Začínal jako policejní úředník, zemřel v nacistickém vězení. Avantgardní režisér Oldřich Stibor
Literatura editovat
- Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada. 2 (14). Ostrava 2001
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 168–171, 250–252, 344, 352–3, 381, 408
- Český biografický slovník XX. století. 3. Q-Ž. Praha 1999
- Člověk a režisér Oldřich Stibor. Tvorba, 1976, č. 8
- Divadelní zápisník, ročník I., 1945 – 1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 193–217
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 176, 207–8, 226, 262, 265, 371, 387–395, 445, 491–3, 515, 552, 589, 592, 597, 615, 617, 620, 652, 660, 665
- Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 204
- Šuleř, O.: Laskavé podobizny. Ostrava 2005
- Spurná, Helena: Oldřich Stibor – Divadelní režisér a člověk, Univerzita Palackého, Olomouc 2013, ISBN 978-80-87895-44-3
- Ševčíková, H.: Oldřich Stibor. Olomouc 1981
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 157, 190, ISBN 80-85625-19-9
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Stibor na Wikimedia Commons - Kalendárium REGO - 16. březen
