Otevřít hlavní menu

Oldřich Stibor

český divadelní režisér

ŽivotEditovat

Před příchodem k divadluEditovat

Narodil se v Řepištích u Paskova jako jedno z dvojčat (bratr téhož roku zemřel). Otec Ludvík Stibor (1860-??) vlastnil usedlost, hospodu a povoznictví; matka Julie, rozená Adámková, se narodila roku 1866.[1] [2]. Z osmi dětí rodiny Stiborových přežil dětství Oldřich Stibor a jeho dvě sestry.[3]

V letech 1921-1923 vystudoval v Praze tři semestry práv, poté působil jako policejní úředník na okresním policejním ředitelství v Karviné. V dubnu 1925, když četnictvo zasáhlo v Orlové proti stávkujícím, z tohoto místa odešel a stal se redaktorem Moravskoslezského deníku.[3]

Profesionální divadelníkEditovat

Od počátku divadelní sezóny 1928/1929 byl Oldřich Stibor zaměstnán v Národním divadle moravsko-slezském v Ostravě. Poté, co z divadla odešel ředitel Miloš Nový, který Stibora zaměstnal, přešel koncem roku 1930 z Moravské Ostravy do Prahy. Z několika konzervatoristů (včetně Františka Filipovského) sestavil malý herecký kolektiv Umělecké divadlo a stal se jeho hlavním režisérem. Od roku 1931 přešel do Studia Intimního divadla, vedeného Juliusem Léblem,[3][4], kde uvedl hru E.A.Poea Vražda v ulici Morgue [5]. Rovněž zde uvedl hru Tak žijí mrtví, kterou sám napsal pod pseudonymem "V. R. Robs" [4].

Během svého života působil nejdelší období jako divadelní režisér činohry v Olomouci (od 16. srpna 1931 do roku 1940), kam byl angažován ředitelem Stanislavem Langerem.

Jednalo se o výrazného levicově orientovaného avantgadního umělce, silně ovlivněného tehdejšími dobovými vzory pocházejícími ze Sovětského svazu, který navštívil soukromě studijně v letech 1935 a 1936, kde se seznámil osobně mj. s režisérem A. J. Tairovem.

Rodinný životEditovat

V roce 1935 se Oldřich Stibor oženil s operní zpěvačkou Ludmilou Červinkovou (1908-1980).[3]

Odboj a smrtEditovat

Za nacistické okupace byl členem ilegálního okresního komunistického vedení na olomoucku. V dubnu 1940 oznámil tisk, že Oldřich Stibor s manželkou Ludmilou Červinkovou odcházejí z olomouckého divadla do Ostravy.[6] V roce 1940 byl však Stibor zatčen a odsouzen za přípravu velezrady na 8 let; ve vězení zahynul.[7][8]

Posmrtná poctaEditovat

Literární tvorbaEditovat

  • 1932 Cestou k ochotnickému jevišti
  • 1935 Cestou k jevišti v SSSR

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Matrika narozených Vratimov, 1865-1916, snímek 295, Záznam o narození a křtu
  2. Karel Kašpařík: Můj nejlepší kamarád, In:Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 213
  3. a b c d Divadelní encyklopedie: Stibor, Oldřich
  4. a b Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 226
  5. Josef Gabriel: Oldřich Stibor při práci, In:Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 196
  6. Změny v olomouckém divadle. Lidové noviny. 24. 4. 1940, s. 2. Dostupné online. 
  7. a b Petra Klimková: Komunista i muž vzdorující gestapu. Kniha oživila příběh režiséra Stibora. iDnes. 16. 7. 2016. Dostupné online. 
  8. Karel Kašpařík: Můj nejlepší kamarád; Poslední kapitola, In: In:Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 212, 215
  9. Portál Praha: Státní opera
  10. Rozhlas Olomouc: Začínal jako policejní úředník, zemřel v nacistickém vězení. Avantgardní režisér Oldřich Stibor

LiteraturaEditovat

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada. 2 (14). Ostrava 2001
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 168–171, 250–252, 344, 352–3, 381, 408
  • Český biografický slovník XX. století. 3. Q-Ž. Praha 1999
  • Člověk a režisér Oldřich Stibor. Tvorba, 1976, č. 8
  • Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 193–217
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 176, 207–8, 226, 262, 265, 371, 387–395, 445, 491–3, 515, 552, 589, 592, 597, 615, 617, 620, 652, 660, 665
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 204
  • Šuleř, O.: Laskavé podobizny. Ostrava 2005
  • Spurná, Helena: Oldřich Stibor – Divadelní režisér a člověk, Univerzita Palackého, Olomouc 2013, ISBN 978-80-87895-44-3
  • Ševčíková, H.: Oldřich Stibor. Olomouc 1981
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 157, 190, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazyEditovat