Otevřít hlavní menu

Nezamyslice (okres Klatovy)

obec v okrese Klatovy v Plzeňském kraji

Obec Nezamyslice se nachází v okrese Klatovy, kraj Plzeňský. Žije zde 214[1] obyvatel.

Nezamyslice
Křižovatka v centru obce
Křižovatka v centru obce
Znak obce NezamysliceVlajka obce Nezamyslice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0322 578533
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Klatovy (CZ0322)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Sušice
Historická země Čechy
Katastrální území Nezamyslice u Horažďovic
Katastrální výměra 7,09 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 214 (2019)[1]
Nadmořská výška 488 m n. m.
PSČ 342 01
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Nezamyslice 47
342 01 Sušice 1
Starosta Ladislav Vinický
Oficiální web: www.ounezamyslice.cz
E-mail: obecnezamyslice@quick.cz
Nezamyslice
Nezamyslice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Kostel Nanebevzetí Panny Marie nacházející se na vrchu na severozápadě Nezamyslic

První písemná zmínka o vsi je z roku 1045. Podle zápisů v kronikách je známo, že ves Nezamyslice byla sídlem újezdního kláštera a majetkem Břevnovského kláštera z dob knížete Břetislava I., který ji spolu s dalšími 18 vesnicemi v roce 1045 daroval benediktinskému řádu. Klášteru patřil dvůr v Nezamyslicích a jiný v Žichovicích a na nich usedlí poddaní. Na řece Otavě měl mlýny v Hydčicích o 4 kolech, v Žichovicích o 2 kolech a v Olešovicích o 1 kole, ve Staníkově o 2 mlecích a 2 kolech k rýžování zlata. Klášter plnil svá poslání až do Žižkova prvního tažení na hrad Rabí. Tehdy ho husité vyplenili a sedm nezamyslických mnichů bylo pod hradbami hradu upáleno.

Klášter už pak nikdy nebyl obnoven. Stál v místech, kde je nyní budova bývalé školy. Ve 13. století byl v Nezamyslicích založen farní kostel, příjmy z něhož náležely břevnovskému opatu. Ve 14. století byl přestavěn a podle něho se vsi říkalo „Weisskirche" – Bílý kostel. Roku 1380 byla rovněž přestavěna chrámová loď, sklenutá sklípkovou klenbou, které se také říká diamantová. Patří mezi stavební klenoty architektury, které jsou pouze na dvou místech v Čechách. Po roce 1420 byli majiteli vsi bratři Rýzmberkovi, nato byla připojena k hradu Rabí a roku 1525 odprodána bratrům Švihovským. V 17. století byli majiteli Libštejnští z Kolovrat a od roku 1707 Lamberkové, kteří zde nechali vybudovat rodinný panteon – kapli sv. Erazima.

Její nevídané vnitřní vybavení vytvořil v 19. století řezbář Jan Rint. Odborníci se shodují, že komplex vyřezávaného oltáře s lavicemi a kůrem nemá nikde obdoby a představuje Rintovo vrcholné dílo. V průčelí kaple pod pískovcovou rozetou je umístěn bohatý erb rodu Lamberků. V interiéru kaple je velmi hodnotný soubor novogotických řezeb tj. oltář, empora a nástěnná výzdoba.

Z bájí a pověstí, které se svým obsahem vážou k Nezamyslicím jsou doposud živé tři. První vypráví o stěhování stavby kostela z Hůrek na Bolečín, druhá se zmiňuje o ukrutné řeži Švédů s místními obyvateli v době třicetileté války a poslední seznamuje s krádeži stříbrné rakve dcery kněžny Lamberková zvané „Černá Káča“ z rodinné hrobky pod kaplí sv. Erazima.

Od roku 1980 do roku 1992 byla vesnice částí střediskové obce Žichovic. V roce 1992 na přání občanů byly vypsány volby do obecního zastupitelstva a obec Nezamyslice se stala opět samostatnou.

PamětihodnostiEditovat

  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • Pohřební kaple svatého Erazima
  • Fara
  • Výklenková kaplička Panny Marie Lurdské
  • Křížek u silnice na Frymburk
  • Pamětní deska na budově bývalé školy, kterou navštěvoval Karel Klostermann v letech 1854-1855. Škola je přestavěná k obytným účelům.
  • soška Madony Nezamyslické - polychromovaná dřevořezba z první poloviny 15. století

ZajímavostiEditovat

Madoně Nezamyslické byla zasvěcena 23. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena v letech 1674 – 1690.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]

Externí odkazyEditovat