Nemovité archeologické prameny

druh archeologických pramenů

Nemovité archeologické prameny jsou všechny hmotné předměty, které nesou nepsanou informaci o lidském světě v minulosti, a není možné s nimi manipulovat (na rozdíl od movitých archeologických pramenů). Jejich studiem, rozborem a částečně i interpretací se zabývá archeologie. Nemovité archeologické prameny se nachází zpravidla v zemi, mohou však být dochovány jak na povrchu, tak pod vodou. Získávány jsou nejčastěji archeologickým výzkumem.

Jeskyně pekárna

Dochování nemovitých archeologických pramenů editovat

Různé nemovité archeologické prameny se dochovávají odlišně, zejména díky rozličným transformacím, kterými procházejí. Během nich se mění kvalita i kvantita nemovitých archeologických pramenů. Ty proto nedávají jednoduše uchopitelný obraz o životě v minulosti, jsou naopak „mrtvé“, vytržené z původního světa a souvislostí. Množství informací, které lze pozorovat v živé kultuře (například v etnografii), je v archeologických pramenech nenávratně ztraceno a badatelé na ně usuzují pouze nepřímo.[1]

Kategorie nemovitých archeologických pramenů editovat

Způsoby vyhledávání nemovitých pramenů editovat

Pro vyhledávání nemovitých archeologických pramenů se využívá několika metod

  • vyhledávání viditelných artefaktů na povrchu
  • vyhledávání dle antropogénních tvarů reliéfů
  • dálkové metody a letecká archeologie
  • geofyzikální metody
  • geotechnické metody
  • vzorkování podpovrchových vrstev

Zranitelnost nemovitých pramenů editovat

Posláním archeologie je ochrana, záchrana a evidence pramenů. Jelikož jsou však nemovité prameny nepřesouvatelné, jsou vystaveny riziku znehodnotení, či přímo zničení – ať už vědomému, nebo nevědomému. K pramenům nemovitým se často přímo vážou prameny movité, které jsou nejednou taktéž oběti úmyselného poškozování.

 
Machu Picchu

Na Slovensku jde kupříkladu o málo známé hradiště z časů Velké Moravy Priekopa které se stalo obětí destruktivní lidské činnosti: nejdříve poškozovala ještě neprozkoumanou lokalitu cikánská osada, později slovenští zahrádkáři.[4]

Systematické ničení nemovitých archeologických pramenů na Blízkém Východě prováděli válečníci Islámského státu.[5][6]

 
Skanzen Vlkolínec

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. NEUSTUPNÝ, Evžen. Metoda archeologie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 206 s. ISBN 978-80-7380-075-8. 
  2. Bojná - 3D rekonštrukcia slovanského hradiska. www.hradiska.sk [online]. [cit. 2018-11-07]. Dostupné online. 
  3. HTTP://WWW.WEB-PORTFOLIO.CZ, Created by: Jiri Petrzelka;. "Královské" mohyly ve Staré Uppsale. isois.ois.muni.cz [online]. [cit. 2018-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-07. 
  4. Veľkomoravské hradisko Zvolen - Môťová 3D. www.hradiska.sk [online]. [cit. 2018-11-05]. Dostupné online. 
  5. Jako zvěř! Islámský stát znovu ničí starověké památky!. tn.nova.cz. 2015-08-31. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-06.  Archivováno 6. 11. 2018 na Wayback Machine.
  6. Islámský stát ničí starověké památky. Paměť Mezopotámie mizí | Svět | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-05]. Dostupné online.