Otevřít hlavní menu

Národní park Hardangervidda (norsky Hardangervidda nasjonalpark) je národní parkNorsku ležící celý na stejnojmenné náhorní planině Hardangervidda. Národní park leží na rozmezí tří norských krajů – Buskerud, TelemarkHordaland. Zvlněná krajina náhorní plošiny s felly a s tory, místy se zaříznutými ledovcovými údolími, je posetá četnými jezery, jezírky a mokřinami. Celá náhorní plošina leží mezi 1100 – 1400 metry nad mořem a je největší náhorní plošinou severní Evropy. Národní park byl založen v roce 1981, se svými 3422 km² je největším národním parkem Norska.

Zdroje k infoboxu
Národní park Hardangervidda
Hardangervidda nasjonalpark
IUCN kategorie II (Národní park)
Pohled na náhorní plošinu Hardangervidda
Pohled na náhorní plošinu Hardangervidda
Základní informace
Vyhlášení 1981
Rozloha 3422 km2
Poloha
Stát NorskoNorsko Norsko
Kraj Buskerud, Hordaland a Telemark
Souřadnice
Národní park Hardangervidda
Národní park Hardangervidda
Další informace
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PovrchEditovat

Název parku pochází od stejnojmenné náhorní plošiny (nazývané také pouze Vidda), údajně nejrozsáhlejší v celé Evropě, která leží v široké jižní části horské soustavy Skand. Z jejích zhruba 7400 km² pokrývá národní park bezmála polovinu. Na okrajích lemují mírně zvlněnou plošinu s holými zaoblenými vyvýšeninami (1100 – 1400 m nad mořem) příkré srázy. Převažuje žulové a břidličné podloží, na severozápadě se objevují také vápenaté usazené horniny. Nechybějí ani hluboce zaříznutá ledovcová údolí s divokými řekami a vodopády (nejznámějším je 182 m vysoký Vøringsfossen, ležící mimo národní park, asi 5 km od jeho hranice). Pouze v západní části nabývá území vysloveně horský charakter. Nejvyšší horou Hardangerviddy je Sandfloeggi (1721 m n. m.) a dalšími horami jsou např. skalnatý Hårteigen (1690 m n. m.), připomínající suk, nebo horolezci vyhledávaná Nupsegga (1674 m n. m.) a Solfonn (1674 m n. m.). Na severu je ohraničuje náhorní plošinu protáhlý masiv Hardangerjøkulen (1862 m), který sice leží už mimo území parku v navazující chráněné oblasti, ale viditelný vrcholový ledovec způsobuje, že ho nelze přehlédnout. Svoji rozlohou 73 km² se řadí na šesté místo mezi norskými ledovci bez ohledu na to, že jeho velikost se v průběhu času mění – např. v letech 19201980 byl až o kilometr kratší.

VodstvoEditovat

Území parku je odvodňováno převážně k jihu a jihovýchodu do Severního moře. Hlavními toky jsou Songa, KvennaNumedalslågen.

Flóra a faunaEditovat

 
Pohled na náhorní plošinu Hardangervidda

Hardangervidda je nejjižnější výspou některých arktických zvířat i rostlin. Ze zvířat stojí za pozornost např. liška polární, sovice sněžní a jiné. Národní park proslavila zdejší stáda divokých sobů, která patří k největším v Evropě (a podle některých odhadů dokonce na světě). Stáda čítají více než 10 000 jedinců. Typickými ptačími druhy jsou např. slavík modráček, linduška luční, bělořit šedý, skřivan ouškatý a bělokur rousný i horský. Ve výčtu fauny nelze pominout záplavy komárů, muchniček a podobného hmyzu, který je aktivní především v létě. Vegetační kryt povětšinou tvoří horská (arkto-alpínská) tundra s nízkými keříčky, lišejníky a mechorosty, která je se záplavou různobarevných květů nejhezčí v časném létě. Ve velkém množství se zde vyskytuje ostružiník moruška. Všude se zde nachází typičtí průvodci rašelinišť – vlochyně, šicha, brusinka a zakrslé břízy či vrby, naopak vzrostlé dřeviny zde rostou řídce. Flóra celkově zahrnuje asi 500 druhů kvetoucích i nekvetoucích rostlin.

LidéEditovat

Náhorní plošina byla osídlena po ústupu ledovců po konci doby ledové asi 6000 let př. n. l. Důkazem toho jsou pozůstatky staveb z doby kamenné.

Dnes je národní park navštěvovaným turistickým místem a vyhledávanou oblastí pstruhařů.

OdkazyEditovat