Bělokur rousný

druh ptáka rodu Lagopus

Bělokur rousný (Lagopus lagopus), někdy nazýván bělokur tundrový[2] či kur rousný[2], je středně velký pták z řádu hrabavých (Galliformes), čeledi bažantovitých (Phasianidae), podčeledi tetřevi (Tetraoninae). Hnízdí v březinách nebo jiných lesích a v tundře v severní Eurasii, na Aljašce a v severní Kanadě. Bělokur rousný je jedním ze symbolů Aljašky.

Jak číst taxoboxBělokur rousný
alternativní popis obrázku chybí
Lagopus lagopus alascensis v podzimním šatu
Lake Clark National Park
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďbažantovití (Phasianidae)
Podčeleďtetřevi (Tetraoninae)
Rodbělokur (Lagopus)
Binomické jméno
Lagopus lagopus
(Linné, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vejce bělokura rousného (Lagopus lagopus lagopus)

VýskytEditovat

Na území Česka žil v ledových dobách,[3] existují však i zprávy o jeho přežívání do historicky nedávné doby, např. ještě v 18. století měl obývat vyšší patra Krkonoš a v roce 1789 byl prý zastižen u Prahy. Tyto zprávy nejsou ale zcela prokázané.[4]

PopisEditovat

Bělokur rousný dosahuje délky 35–44 cm a hmotnosti 0,4–0,8 kg. Rozpětí křídel činí 55–65 cm.[2][5]

PoddruhyEditovat

 
Poddruh bělokur skotský (Lagopus lagopus scotica) v národním parku Yorkshire Moors v Anglii

Poddruhem bělokura rousného je specifický bělokur skotský (Lagopus lagopus scotica), který je jeho britskou formou.

PotravaEditovat

Živí se výhradně rostlinnou potravou, ale mláďata někdy pozřou i hmyz.

Příbuzné druhyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-12]
  2. a b c ZICHA, Ondrej. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  3. Archivovaná kopie. www.severskelisty.cz [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-21. 
  4. Hudec, K., Šťastný, K. a kol.: Fauna ČR, Ptáci 2, Academia, Praha, 2005.
  5. Willow Ptarmigan Identification, All About Birds, Cornell Lab of Ornithology. www.allaboutbirds.org [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat