Otevřít hlavní menu

Hardangervidda je náhorní plošina (norsky vidde) ve středu jižního Norska, která pokrývá části krajů Buskerud, Hordaland a Telemark. Je to největší náhorní plošina svého druhu v Evropě s celoročně chladným alpským podnebím; nachází se zde jeden z největších norských ledovců, Hardangerjøkulen. Většina náhorní plošiny je chráněna jako součást národního parku Hardangervidda. Hardangervidda je oblíbená turistická a rekreační destinace a je ideálním místem pro řadu outdoorových aktivit.

Hardangervidda
Pohled na náhorní plošinu Hardangervidda
Pohled na náhorní plošinu Hardangervidda

Rozloha 3422 km²

Stát NorskoNorsko Norsko
Hardangervidda
Hardangervidda
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie a geologieEditovat

Plošina je největší parovina (peneplén, erodovaná rovina) v Evropě, pokrývající plochu 6 500 km2 v průměrné nadmořské výšce asi 1100 m. Nejvyšší bod náhorní plošiny je Sandfloegga, který dosahuje nadmořské výšky 1 721 m.

Plošina je zbytkem horské krajiny, která byla během pleistocenní doby ledové obrušována ledovci. Ledovce daly plošině její současnou podobu se širokými pláněmi, mělkými jezery a několika málo vystupujícími vrcholy. Příkré části jsou pouze ve vyšší západní části, kde se plošina svažuje dolů k fjordům Sørfjord a Eidfjord (boční větve velkého Hardangerfjordu). Krajina Hardangerviddy je charakterizována holou, bezlesou slatinou (mokřinou). Existují značné rozdíl mezi západní stranou, které dominuje skalnatý terén a rozlehlé holé skály, a východní stranou, která je mnohem plošší a je mnohem více pokryta vegetací. Liší se také podnebí mezi oběma stranami: západní strana je značně vlhčí než východní a v některých částech naprší více než 1000 mm za rok.[1] Výrazný vrchol Hårteigen (1690 m) je viditelný z většiny náhorní plošiny.

Geologická stavba většiny Hardangerviddy je velmi stará. Valivé kameny z fellů (kopců) na Hardangerviddě jsou zbytky hor, které byly působením ledovců během ledových dob odnášeny dolů. Podloží je převážně prekambro a kambro-silurského původu.[1]

 
Hårteigen, charakteristická hora na Hardangerviddě
 
Krajina na Hardangerviddě

Flóra a faunaEditovat

Celá Hardangervidda leží nad hranicí lesa. Alpské klima umožňuje přítomnost mnoha druhů arktických zvířat a rostlin daleko jižněji než kdekoli jinde v Evropě. Na náhorní plošině bylo zaznamenáno 24 druhů savců a 114 druhů ptáků. Je zde provozován chov ovcí.

Divoká stáda sobů patří s přibližně 15 000 zvířaty zaznamenanými v roce 1996 a přibližně 8 000 v roce 2008 mezi největší na světě. Během roku sobi migrují přes náhorní plošinu a stěhují se ze zimních pastvin na východní straně Hardangerviddy, kde se živí lišejníky, do míst kde se rodí na úrodnějším západě náhorní plošiny. Dne 26. srpna 2016 bylo bleskem zabito 323 sobů, což vyvolalo diskusi Norské agentury pro životní prostředí o tom, zda se tu má nechat tolik mrtvých těl.[2][3]

Na Hardangerviddě žije mimo jiné polární liška, zajíc bělák, rosomák a velké množství lumíků norských, jehož populace každých jedenáct až dvanáct let náhle prudce vzroste. Typickými ptačími druhy jsou např. slavík modráček, linduška luční, bělořit šedý, skřivan ouškatý, sovice sněžní a bělokur rousný i horský.

Rozdílné podnebí na náhorní plošině má výrazný vliv na flóru, která je bohatší na té vlhčí, srážkami bohatší západní straně než na té východní, sušší části. Velká část náhorní plošiny tvoří horská (arkto-alpínská) tundra s hrubými travinami, s nízkými keři a keříčky, mechorosty (zejména rašeliníkem) a lišejníky.[1] Všude se zde nacházejí typičtí průvodci rašelinišť – vlochyně, šicha, brusinka a zakrslé břízy či vrby, naopak vzrostlé dřeviny zde rostou řídce. Na Hardangerviddě bylo nalezeno více než 450 druhů rostlin. Mezi nimi jsou i druhy, které jsou jinak běžné pouze v polárních oblastech; kvůli extrémním zimním podmínkám je nejjižnější oblastí výskytu mnoha polárních druhů flóry a fauny. Hardangervidda je zejména známá množstvím ostružiníku morušek.

Z houby Tolypocladium inflatum (Beauveria nivea), která byla nalezena v půdním vzorku získaném v roce 1969 na Hardangerviddě, bylo původně izolováno imunosupresivní léčivo Ciclosporin, které se široce používá při transplantaci orgánů k prevenci odmítnutí.[4]

V holocenním klimatickém optimu (doba kamenná) před 9 až 5 tisíci lety bylo regionální klima teplejší a velká část Hardangerviddy byla zalesněna; na pastvinách nad dnešní hranicí lesa se stále nacházejí borovicové kmeny Při předpokládaném oteplení může být Hardangervidda opět z velké části zalesněná.[5]

Návštěvnická střediskaEditovat

Národní park má dvě návštěvnické střediska: Hardangervidda Natursenter (Přírodovědné centrum) v Eidfjordu a Hardangervidda Nasjonalparksenter (Centrum národního parku) v Tinnu v Skinnarbu u jezera Møsvatnet, u města Rjukan a horské vesnice Rauland.

Lidské osídleníEditovat

Hardangervidda je obývána po tisíce let; v oblasti bylo zjištěno několik set kočovných osad z doby kamenné, které s největší pravděpodobností souvisely s migrací sobů. Náhorní plošinu protínají dávné stezky, spojující západní a východní Norsko. Jedním z příkladů je "Nordmannsslepa" spojující Eidfjord a Veggli v údolí Numedal s Holem a Uvdalem. Je to stále klíčová tranzitní trasa mezi Oslem a Bergenem. Náhorní plošinu protíná i Bergenská železniční trať a hlavní silnice číslo 7.

Národní parkEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Národní park Hardangervidda.

V roce 1981 byla část Hardangerviddy vyhlášena za národní park, s plochou 3 422 km2největší v celém Norsku. Hranice parku vedou od Numedalu a Uvdalu na východě a Røvelseggi a Ullensvangu na západě. Norská turistická asociace (DNT) udržuje po celé plošině komplexní síť chat a cest. Jde o oblíbenou destinaci pro pěší turistiku, horolezectví a rybaření; v zimě pro běžecké lyžování od chaty k chatě.

KulturaEditovat

Dva norské hudební projekty, Ildjarn a Nidhogg, se spojily za účelem natočení dvou ambientních alb, jednoho s názvem Hardangervidda Part I (2003) a druhého Hardangervidda Part II (2003), Obě alba byla zcela inspirována touto oblastí.

Poslední dvě jednání hry Henrika Ibsena Když my mrtví procitneme (dánsky Når vi døde vågner) se odehrávají v horském lázeňském středisku na Hardangerviddě.

PamětihodnostiEditovat

Hlavním lákadlem na Hardangerviddě je příroda ve všech jejích projevech. Obzvláště působivé jsou mj.

Na okrajích Hardangerviddy, které jsou na rozdíl jádrové oblasti obvykle snadno dosažitelné veřejnou dopravou, jsou další pozoruhodnosti:

StavkirkeEditovat

V oblasti Hardangerviddy se nachází několik dřevěných sloupových kostelů (stavkirke). V údolí Hallingdal jsou dřevěné kostely v Torpo (starý a vedle něj nový kostel) a v Hol. V údolí Numedal jsou kostely ve Flesbergu, Nore, Rollagu či v Uvdalu (nádherné malbami růží).

MuzeaEditovat

Hardangervidda má několik muzeí:

  • 'Skinnarbu Nasjonalparksenter' u jezera Møsvatnet v Tinn[6]
  • "Hardangervidda Natursenter" v Eidfjordu[7]
  • "Rallarmuseet" o historii Bergensbanen, neboli Bergenské železnice, ve Finse[8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hardangervidda na anglické Wikipedii a Hardangervidda na německé Wikipedii.

  1. a b c "The Halne Area, Hardangervidda. Use of a High Mountain Area during 5000 Years – An Interdisciplinary Case Study", Dagfinn Moe, Svein Indrelid & Arthur Fasteland, in "The Cultural Landscape: Past, Present and Future", ed. Hilary H. Birks
  2. "Lightning strike kills more than 300 reindeer in Norway", by Associated Press, via Global News
  3. Lightning Strike Kills More Than 300 Reindeer in Norway. nytimes.com. nytimes. Dostupné online [cit. 31 August 2016]. (anglicky) 
  4. SVARSTAD, H; BUGGE, HC; DHILLION, SS. From Norway to Novartis: Cyclosporin from Tolypocladium inflatum in an open access bioprospecting regime. Biodiversity and Conservation. 2000, s. 1521–1541. DOI:10.1023/A:1008990919682. (anglicky) 
  5. Archivovaná kopie. www.bjerknes.uib.no [online]. [cit. 2019-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-02-27. 
  6. http://www.hardangervidda.com/Hardangervidda-nasjonalparksenter
  7. http://hardangerviddanatursenter.no
  8. http://rallarmuseet.no/no/

LiteraturaEditovat

  • "Hardanger Plateau." The Crystal Reference Encyclopedia. 2005.
  • "Hardanger Plateau." Encyclopædia Britannica. 2007.

Externí odkazyEditovat