Myšlenka
Myšlenka je ucelený akt myšlení. Výrazem myšlenka se může také mínit obsah (téma) myšlení, například ve spojení „myšlenka lodního šroubu“. Synonymy v užším významu mohou být výrazy nápad, plán, idea, úmysl.[1]
Z fyziologického hlediska se myšlenka děje v mozku, na základě vnějších podnětů a jistého vnitřního prostředí a zkušeností. Myšlenka jako obsah může být i předmětem duševního vlastnictví.
FilosofieEditovat
Edmund Husserl rozlišuje noesis jako akt čistého myšlení, jímž se z proudu zážitků konstituuje jeho předmětný protějšek – noema. Podle L. Wittgensteina je myšlenka "logický obraz skutečností".[2] Podle G. Frege lze myšlenku vyjádřit větou a věta, která se týká pravdivosti myšlenky, je soud. Vyjádření soudu je tvrzení.[3]
| „ | Duše má barvu tvých myšlenek. | “ |
| — Marcus Aurelius | ||
Původ myšlenekEditovat
NáboženstvíEditovat
Svatý Ignác z Loyoly k původu myšlenek uvádí: Předpokládám, že je ve mně trojí druh myšlenek. Totiž nejdříve moje vlastní, které pocházejí z mé čiré svobody a vůle; a dvoje jiné, které přicházejí zvenčí: jedny od dobrého ducha, druhé od zlého.[4]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ ABZ slovník českých synonym [online]. scs.abz.cz [cit. 2022-02-07]. Dostupné online.
- ↑ Tractatus logico-philosophicus 3.
- ↑ Historisches Wörterbuch der Philosophie, heslo Gedanke.
- ↑ Ignác z Loyoly: Duchovní cvičení, č. 32. In: Souborné dílo. Olomouc: Refugium, 2005. S. 21.
LiteraturaEditovat
- Malá československá encyklopedie ČSAV, IV. svazek, písmeno M-Pol, vydala Academia, Praha 1986
- Ritter–Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Gedanke. Sv. 3, sl. 53–55.
- Epikúros, Myšlenky. Praha: Svoboda 1970
- B. Pascal, Myšlenky. Praha: Mladá fronta 2000
- M. Proust, Myšlenky. Olomouc: Votobia 1996
- L. N. Tolstoj, Myšlenky. Praha: Melantrich 1973
