Mlada

česká princezna

Mlada Přemyslovna, také Milada, řeholním jménem Marie (930/9359. února 994?) byla mladší dcera knížete Boleslava I. a jeho choti, pravděpodobně Biagoty, česká princezna a první abatyše nejstaršího českého kláštera sv. Jiří na Pražském hradě.

Mlada
Mlada.jpg
Narození 10. století
Úmrtí 10. století
Praha
Místo pohřbení Klášter svatého Jiří
Povolání kanovnice
Nábož. vyznání křesťanství
Rodiče Boleslav I. Český a Biagota
Příbuzní Strachkvas, Doubravka Přemyslovna a Boleslav II. Český (sourozenci)
Funkce abatyše
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

O Mladě píše Kosmas jako o dámě, která byla „v svatém písmu vzdělaná, křesťanskému náboženství oddaná a veškerou poctivostí mravů ozdobená“. Na rozdíl od starší sestry Doubravky, která se stala manželkou nejstaršího doloženého polského knížete Měška I., byla předurčena pro církevní kariéru. Na svou dobu měla výjimečné latinské vzdělání, podle pozdějších autorů hagiografie studovala v Řezně[1], což je vzhledem k politickým vazbám Přemyslovců pravděpodobnější než např. Salcburk. Mlada se měla vydat do Říma na křesťansko-diplomatickou cestu. Cesta se snad uskutečnila v letech 974976 za vlády jejího bratra Boleslava II., u papeže absolvovala obláčku, tedy přijetí do řádu oblečením řeholního oděvu, podle některých zdrojů od papeže přijala také insignii - hůl abatyše. Podle jiných autorů se abatyší stala až na Pražském hradě v nově založeném klášteře benediktinek u starší baziliky sv. Jiří, kde přijala jméno Maria a hodnost s berlou jí udělil pražský biskup.

Podle jiných předpokladů byla na cestu vyslána už za vlády svého otce († 967 či 972) a cesta souvisela především se snahou dosáhnout církevního osamostatnění Čech zřízením biskupství v Praze od papeže Jana XIII.. Cesta pak bývá datována do let 965967, případně se předpokládá návrat Mlady až po otcově smrti roku 973, tedy že k založení biskupství toho roku došlo přímo v souvislosti s návratem její římské mise. Nověji se založení kláštera datuje až do roku 976, případně i 973 nebo 974 (v tom případě ji ustanovil v úřadu pražský biskup). Zemřela 9. února po roce 983, (podle pozdější tradice 9. února 994).

HrobEditovat

Podle archeologického průzkumu Ivana Borkovského je to hrob č. 102 v apsidě kaple Panny Marie, vybudované na místě starší dřevěné kaple v konventu po požáru z roku 1142 za abatyše Berty (1145–1151) nebo za abatyše Anežky (1200–1228), sestry Přemysla Otakara I, kaple byla později zasvěcena sv. Anně. Hrob má kamennou substrukci oltáře, což by podle Petra Kubína mohlo svědčit pro středověký kult Mlady jako světice.[2] V hrobě však byla nalezena kostra šestnácti- až osmnáctileté dívky , jejíž kosti podle paleoantropologa Emanuela Vlčka pro přemyslovský původ nesvědčí, stejně tak věk Mlady musel být nejméně třicet let. Pro Mladin kult nesvědčí ani žádné svatojiřské kalendárium. Jedině kronikář Jan Marignola ve 2. polovině 14. století přirovnává svatou Ludmilu a "sličnou pannu Mladu" k zářícím hvězdám ranní a večerní. O Mladě tvrdí, že byla zakladatelkou „prvního pražského katedrálního kostela“.[3]

ÚctaEditovat

  • Svátek se slaví 8. února.
  • Mlada se těšila ve středověku jen lokální výroční úctě v nekrologiích Svatojiřského kláštera, stejně jako ostatní abatyše.
  • V době barokní roku 1673 začala být Mlada uctívána jako česká spolupatronka; její tělo bylo vyzdviženo z hrobu, hlava ozdobena a vystavena na oltáři jako relikvie, Mlada byla prohlášena za blahoslavenou, a ctěna také v jiných českých benediktinských klášterech. Roku 1770 byla její lebka oficiálně korunována.[4]. Ke svatořečení však nedošlo.

GenealogieEditovat

Vratislav I.
nar .ok. 888
zm. 13. února 921
  Drahomíra ze Stodor
zm. po 935
  ?   ?
         
     
  Boleslav I.
nar. asi 915
zm. 967/972
  Biagota?  
     
   
Mlada, (německy Milada, pozdêji Abtistin Marie)

nar. 930/935
zm. 9. února 994

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Hoffmann, 1770, nestr.
  2. Kubín 2016, s. 133-135
  3. Pacovský 2016, s. 129
  4. Johannes Hoffmann, 1770, nestr.

LiteraturaEditovat

  • Bibliotheca sanctorum IX. (Masab–Ozana), Enciclopaedia dei Santi. Istituto Giovanni XXIII della Pontificia Università lateranense, Vatican 1961, ISBN 9788831193009 ; s. 478
  • Jan Antonín Hoffmann, Corona exultationis in virtute Dei, per arma justitiæ a dexteris, et .... Praha 1770, s.
  • BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A. Svatí spojují národy : portréty evropských světců. 2. rozš. vyd. Praha: Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4. 
  • KUBÍN, Petr. Sedm přemyslovských kultů. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta ; Togga, 2011. 372 s. ISBN 978-80-87258-19-4. 
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • KUBÍN, Petr, Byla Mlada středověkou světicí?, in:Studia mediaevalia bohemica, roč. 8, č. 1, 2016, s. 133-135.
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530 - 935). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7. 
  • Kosmova kronika česká I.22. Později též Jindřich Heimburský, FRB III., s. 307.
  • Anonymní sestra z řádu sv. Voršily, Blahoslavená Mlada, první abatyše u svatého Jiří na Hradčanech, vlastním nákladem, Praha (bez vročení - 1912 ?), 1. vydání
  • Václava Hájka z Libočan Kronika česká, ed. V. Flajšhans, ČAVU, Praha 1923, 1. vydání, tom II., ad a. 967
  • Vondruška, Isidor, Životopisy svatých. I. – IV. a Kalendarium…, Ladislav Kuncíř, Praha 1930 – 1931, 1932, 1. vydání, tom. II. s. 197, 215, Kalendarium…, s. 18, 166.
  • Dlouhá–Pečenková, Běla,. Ctihodná Mlada Přemyslovna, zakladatelka prvního kláštera v Čechách... , Mariánská družina v Praze III., Praha 1934, 1. vydání
  • Birnbaumová, Alžběta, – Dobrava a Mlada, in:Královny, kněžny a velké ženy české. Ed. Karel Stloukal, J. R. Vilímek, Praha 1940, 1. vydání, s. 55 – 62.
  • Ryneš Václav, Mlada Přemyslovna. Vyšehrad Praha 1944.
  • Kadlec Jaroslav, Založení pražského biskupství. Roztoky u Prahy, 1971.
  • Pacovský, Karel, Kult první svaté abatyše ve středověku, in:Studia mediaevalia bohemica, roč. 8, č. 1, 2016, s. 125–132.
  • Pučalík, Marek, Neznámý relikviář ctihodné Mlady. In: Ora et labora: vybrané kapitoly z dějin a kultury benediktinského řádu. Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění v NLN Praha 2013, ISBN 978-80-7422-246-7, s. 151-157.
  • Piťha, Petr, Čechy a jejich svatí, AVED, Praha 1992, 1. vydání, s. 192
  • Čechura, Jaroslav - Mikulec, Jiří - Stellner, František, Lexikon českých panovnických dynastií, AKROPOLIS, Praha 1996, 1. vydání, s. 23, 110, (←141)
  • Pracný, Petr, Český kalendář světců, EWA EDITION, Praha 1994, 1. vydání, s. 34 – 35
  • Hrudníková OP, Mirjam, Řeholní život v českých zemích. Karmelitánské nakladatelství s.r.o., Kostelní Vydří 1997, 1. vydání, s. 35
  • Ravik, Slavomír, Velká kniha světců. REGIA, Praha 2002, 1. vydání, s. 551 – 553

Externí odkazyEditovat