Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty

uherský princ a polní maršál

Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty (německy Nikolaus I. Josef Esterházy de Galantha, maďarsky Esterházy (I.) Miklós József; 18. prosince 1714, Vídeň28. září 1790 tamtéž), zvaný „Nádherný“ byl nejdříve hrabě, později pátý kníže uherského šlechtického rodu Esterházyů. Byl velkorysým mecenášem umění, na jeho dvoře působil např. hudební skladatel Joseph Haydn.

Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty
Mikuláš Esterházy v roce 1762
Mikuláš Esterházy v roce 1762
5. kníže Esterházy
a majorátní pán Esterházyů
Ve funkci:
18. březen 1762 – 28. září 1790
PředchůdcePavel II. Antonín Esterházy z Galanty
NástupceAntonín I. Esterházy z Galanty
Císařský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
1753 – 1761
PanovníkMarie Terezie
PředchůdceJohann Franz von Pretlack
NástupceFlorimond Claude z Mercy-Argenteau
Císařský vyslanec v Sasku a Polsku
Ve funkci:
1742 – 1747
PanovníkMarie Terezie
PředchůdceJan Josef Khevenhüller-Metsch
NástupceFrantišek Filip ze Šternberka
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnostpolní maršál

Narození18. prosince 1714
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí28. září 1790 (ve věku 75 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť(1737) Marie Alžběta Ungnadová z Weissenwolffu (1718–1790)
RodičeJosef I. Esterházy z Galanty (1688–1721) a Marie Oktavia z Gilleisu (1688–1762)
Děti1. Antonín I. (1738–1794)
2. Marie Anna, provd. Grasalkovičová (1739–1820)
3. Kristýna (1740–1787)
4. Mikuláš (1741–1809)
5. Ferdinand (1747–1747)
6. Alžběta (1751–1751)
PříbuzníPavel II. Antonín Esterházy z Galanty a Maria Jozefa, Gräfin Esterházy de Galántha (sourozenci)
Antonín III. Grasalkovič, Maria Anna Grasalkovičová[1] a Alžběta Grasalkovičová[1] (vnoučata)
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1765 rakouský Řád zlatého rouna (č. 774)
CommonsNikolaus I, Prince Esterházy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

KariéraEditovat

Mikuláš, podobně jako mnoho dalších členů jeho rodu, nastoupil vojenskou kariéru. V roce 1753 se stal majitelem Andrássyho pěšího pluku (č. 33) a později dosáhl hodnosti polního maršála. Teprve po smrti svého staršího bratra Pavla II. Antonína v roce 1762 mu bylo povoleno užívat knížecí titul coby nová hlava rodu.

V roce 1764 byl jmenován kapitánem uherské tělesné stráže a při korunovaci Josefa II. ve Frankfurtu nad Mohanem vystupoval jako takzvaný korunovační velvyslanec. Jako mnoho jeho předchůdců byl také on jmenován v roce 1765 rytířem Řádu zlatého rouna.

Když v roce 1778 vypukla válka o bavorské dědictví, Mikuláš rekrutoval ze svých prostředků 1200 vojáků na podporu císaře. V roce 1783 císař rozšířil knížecí důstojnost na všechny mužské i ženské potomky forchtensteinské linie Esterházyů.

RodinaEditovat

4. března 1737 se Mikuláš oženil s hraběnkou Marií Alžbětou Ungnadovou z Weissenwolffu (1718–1790), dcerou říšského hraběte Ferdinanda z Weissenwolffu. Měli spolu šest dětí.

Mecenáš a dvořanEditovat

Jeho přezdívka „nádherný“ či „velkolepý“ se odvozuje od nákladného dvora, který si ve své rezidenci vydržoval. Josepha Haydna, kterého angažoval už jeho bratr, jmenoval dvorním kapelníkem.

Malý lovecký zámeček ve Fertődu, který asi o 50 let dříve postavil kníže Michal Esterházy, nechal Mikuláš přestavět na velkolepé letní sídlo Esterháza. Velkoryse přestavěný zámek a barokní zahrady se od té doby často nazývají maďarské Versailles. V létě roku 1773 Mikuláš ve svém sídle hostil císařovnu Marii Terezii, již překvapil oslnivou oslavou a jízdou na „saních po cestách vysypaných solí“. Nicméně nákladný životní styl knížete se také odrazil v účetnictví. Gigantický dluh 3,8 milionu zlatých zanechal kníže svému synovi a nástupci Antonínovi I.

Kníže Mikuláš Josef Esterházy z Galanty zemřel ve Vídni 28. září 1790.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus I. Joseph Esterházy de Galantha na německé Wikipedii.

  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

LiteraturaEditovat

  • Constantin von Wurzbach: Eßterházy von Galántha, Nikolaus Joseph Fürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 4. Theil. Verlag der typogr.-literar.-artist. Anstalt (L. C. Zamarski, C. Dittmarsch & Comp.), Wien 1858, S. 103 a násl. (digitalizováno)
  • Wilhelm Edler von Janko: Esterházy von Galántha, Nikolaus Fürst. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 6, Duncker & Humblot, Leipzig 1877, S. 387.
  • Johann Christoph Allmayer-Beck: Esterházy von Galántha, Nikolaus Joseph (Miklós) Graf (ab 1762 Fürst). In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, S. 661 a násl. (digitalizováno)

Externí odkazyEditovat

[1]

Předchůdce:
Pavel II. Antonín
  hlava majorátu rodu Esterházyů
17621790
  Nástupce:
Antonín I.