Otevřít hlavní menu

Pavel I. Esterházy z Galanty

Pavel I. hrabě, později kníže Esterházy z Galanty (8. září 1635 Eisenstadt, Burgenland26. března 1713 tamtéž), maďarsky Galánthai gróf Esterházy Pál, německy Paul I. Esterházy de Galantha byl císařský polní maršál a první kníže magnátské rodiny Esterházy.

Pavel I. Esterházy z Galanty
V roce 1655
V roce 1655

1. kníže Esterházy
Ve funkci:
1687 – 1713
Předchůdce titul vznikl v roce 1687
Nástupce Michal I. Esterházy z Galanty

Uherský palatin
Ve funkci:
1681 – 1713
Panovník Leopold I., Josef I., Karel VI.
Předchůdce František Vešeléni, poté v letech 1668–1681 úřad neobsazen
Nástupce Mikuláš Pálffy z Erdödu

Majorátní pán Esterházyů
Ve funkci:
1652 – 1713
Předchůdce Ladislav Esterházy z Galanty
Nástupce Michal I. Esterházy z Galanty

Narození 8. září 1635
Eisenstadt
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 26. března 1713 (ve věku 77 let)
Eisenstadt
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť 1. Uršula Esterházy
2. Eva Thököly
Rodiče Mikuláš Esterházy
Děti Michal I., Gabriel, Josef I.
Příbuzní Mária Esterházy, István Esterházy, Ladislaus, Count Esterházy a Ferenc Esterházy (sourozenci)
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1681 Řád zlatého rouna (č. 514)
Commons Kategorie Paul I, 1st Prince Esterházy of Galántha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodokmen Esterházyů

ŽivotEditovat

Narodil se jako syn hraběte Mikuláše Esterházyho († 1645) a jeho manželky Kristiny Nyáryové z Bedeghse. Pavel ukončil studium u jezuitů v Trnavě a Štýrském Hradci a v roce 1652 zdědil velký rodinný majetek poté, co jeho starší bratr, hrabě Ladislav Esterházy, padl ve válce proti Turkům.

Svou vojenskou kariéru začal až v roce 1664, když se pod vedením Raimunda Montecuccoliho postavil Turkům v bitvě u Mogersdorfu. V roce 1671 přijal asi 3000 židů, které císař Leopold I. vyhnal z Vídně. To vedlo k založení Siebengemeindenu v Burgenlandu. Za své zásluhy byl Pavel v následujících letech jmenován polním maršálem a vrchním velitelem vojenské hranice v jižním Uhersku. Pavel zůstal věrný Habsburkům, a proto se nezúčastnil Wesselényiho magnátské přísahy v 70. letech 17. století. Tato loajalita byla Habsburky odměněna v roce 1681, když byl jmenován palatinem. Přesto neminula válka s Turky rodinu Esterházyů beze stopy, protože během tažení Turků k Vídni, byla četná území rodiny zpustošena a obyvatelstvo, které tam žilo, částečně vyvražděno.

Pavel se podílel na znovudobytí Uherska, a proto byl císařem v roce 1687 povýšen na knížete. Tento titul byl původně omezen jen "ad personam", to znamená pouze na jeho osobu. Od roku 1712 směl také nejstarší syn nosit knížecí titul. V roce 1703 znovu bojoval za habsburskou stranu v kuruckých válkách. Po smrti v roce 1713 byl pohřben v rodinné hrobce ve františkánském klášteře v Eisenstadtu. Aby zabezpečil své jmění, založil po vzoru Habsburků fideikomis, a uspořádal své následnictví v poslední vůli tak, že zřídil dva majoraty pro své syny Michala a Josefa. Protože však oba synové brzy po svém otci zemřeli, byly oba majoraty po krátkém čase zase spojeny.

Paul Esterházy hrál na cembalo a skládal. Jeho Harmonia Caelestis pro zpěv a orchestr byla v roce 1711 zveřejněna ve Vídni.

RodinaEditovat

Pavel se dvakrát oženil. Nejprve 7. února 1652 v Eisenstadtu se svou neteří Uršulou Esterházyovou z Galanty, dcerou svého bratra hraběte Štěpána (Istvána) Esterházyho z Galanty a jeho manželky hraběnky Alžběty Thurzové z Betlenovců. Tento domluvený sňatek s dcerou nejstaršího bratra měl zabránit rozdělení majetku rodu. Narodilo se jim 19 dětí:

  • 1. Mikuláš Antonín (Miklós Antal, 1655–1695)
  • 2. Pavel (Pál, 1657–1664)
  • 3. Kateřina (Katalin, 1659–1664)
  • 4. Štěpán Josef ( István József, 1660–1669)
  • 5. Ladislav Ignác (László Ignac, 1662–1689)
  • 6. Kristina (Krisztina, 1663–1732)
  • 7. Alexandr Dominik (Elek Domokos, 1664–1673)
  • 8. František August (Ferenc Agoston, 1666–1673)
  • 9. Ilona (1667–1681)
  • 10. Jan Benedikt (János Benedek, 1668–1683)
  • 11. Uršula (Orsolya, 1670 – po 1696)
  • 12. Michal I. (Mihály I., 1671–1721), 2. kníže Esterházy de Galántha
  • 13. Jiří Bernard (György Bernat, 1672–1672)
  • 14. Gabriel (Gábor, 1673–1704)
  • 15. Pavel (Pál, 1675–1683)
  • 16. Anna Julie (Anna Julia, 1676–1700)
  • 17. Imre (1677–1677)
  • 18. Anna Terezie (Anna Terézia, 1679 – po 1692)
  • 19. Adam (1680–1720)

Po smrti své první manželky se Pavel oženil s Evou Thököly z Kežmarku, přestože stará uherská magnátská rodina Thökölyů slula jako odpůrci císaře, zatímco Esterházyové byli vždy věřní císaři. Eva byla dcerou Štěpána hraběte Thökölyho z Kežmarku a jeho manželky Marie Gyulaffy z Rátótu. Narodily se jim následující děti:

  • 20. Štěpán (István, 1683–1683)
  • 21. Marie Terezie Anna (Mária Terézia Anna, 1684–1755)
  • 22. Kateřina Růžena (Katalin Roza, 1685–1686)
  • 23. Františka Josefa (Franziska Jozefa, 1686–1688)
  • 24. Josef I. Šimon Antonín (Joszef I. Simon Antal, 1688–1721), 3. kníže Esterházy de Galántha
  • 25. Tomáš Ignác (Tamas Ignac, 1689–1689)
  • 26. Zikmund Leopold (Zsigmond Lipot, 1692–1693)
 
Pavel Esterházy v roce 1652, kdy se stal hlavou rodu

Tituly a osloveníEditovat

  • 8. září 1635 – 11. září 1645: Jeho Jasnost princ Pavel Esterházy de Galántha
  • 11. září 1645 – 16. srpna 1652: Jeho Jasnost dedičný hrabě Esterházy de Galántha
  • 16. srpna 1652 – 8. prosince 1687: Jeho Jasnost hrabě Esterházy de Galántha
  • 8. prosince 1687 – 26. března 1713: Jeho Jasnost kníže Esterházy de Galántha
 
Zámek Esterházyů v Eisenstadtu

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul I. Esterházy de Galantha na německé Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Wilhelm Edler von Janko: Esterhazy von Galántha, Paul Fürst. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 6, Duncker & Humblot, Leipzig 1877, S. 387 f.
  • Johann Christoph Allmayer-Beck: Esterházy von Galántha, Paul Graf. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, S. 662 f. (Digitalisat).