Michal Bedřich z Althanu

český kardinál, místokrál neapolský

Michal Bedřich z Althanu (20. července 1682, Kladsko20. června 1734, Vác) byl církevní hodnostář a diplomat původem z českých zemí ze šlechtického rodu Althanů. V letech 17181734 byl biskupem ve Váci, v roce 1719 dosáhl hodnosti kardinála. V období 17221728 byl rakouským místokrálem v Neapoli.

Jeho Eminence
Michal Bedřich z Althanu
Církevřímskokatolická
DiecézeVác
Zvolení26. června 1718
Titulární kostelBazilika svaté Sabiny na Aventinu
Svěcení
Biskupské svěcení25. července 1718
Kardinálská kreace29. listopadu 1719
kreoval Klement XI.
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
  • konkláve 1721
  • konkláve 1730
Osobní údaje
Datum narození20. července 1682
Místo narozeníKladsko,
Datum úmrtí20. června 1734 (ve věku 51 let)
Místo úmrtíVác
Místo pohřbeníKatedrála, Vác
RodičeMichael Václav z Althannu
Povoláníkatolický kněz, diplomat a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodil se v Kladsku jako nejmladší syn císařského diplomata a zemského hejtmana v Kladsku Michaela Václava z Althannu (1630–1686) a jeho manželky Anny Marie Alžběty Aspremont-Lynden (1646–1723). Studium zahájil na jezuitské koleji v Kladsku, později získal doktorát teologie na Karlově univerzitě v Praze. Již v raném mládí obdržel řadu čestných církevních prebend, byl kanovníkem v Praze, Vratislavi a Olomouci. V roce 1718 se stal biskupem ve Vácu, od roku 1719 byl kardinálem a v roce 1720 byl jmenován císařským tajným radou. V letech 1720–1722 zastával funkci císařského vyslance u Svatého stolce a jako diplomat se výrazně uplatnil při volbě papeže v roce 1721, později se jako kardinál zúčastnil v roce 1730 volby papeže Klementa XII. Vrcholem jeho kariéry byla funkce místokrále v Neapoli, kterou zastával v letech 1722–1728.

V r. 1729 nechal v Římě na památku kanonizace Jana Nepomuckého umístit na začátku Milvijského mostu mramorovou sochu světce v nadživotní velikosti.[1]

Díky svým starším sestrám byl švagrem vysoce postavených dvořanů z české šlechty, Maxmiliána Quidobalda z Martinic a Ferdinanda z Lobkovic, po matce byl synovcem císařského polního maršála Ferdinanda Goberta Aspremont-Lyndena.

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. KOUDELKOVÁ, Jana. Česká zastavení v Římě. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-427-3. S. 11. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat