Michal Bedřich z Althanu

český kardinál, místokrál neapolský

Michal Bedřich z Althanu (20. července 1682, Kladsko20. června 1734, Vác) byl církevní hodnostář a diplomat původem z českých zemí ze šlechtického rodu Althanů. V letech 17181734 byl biskupem ve Váci, v roce 1719 dosáhl hodnosti kardinála. V období 17221728 byl rakouským místokrálem v Neapoli.

Jeho Eminence
Michal Bedřich z Althanu
Michael Friedrich von Althann viceroy of Neaples.jpg
Církev římskokatolická
Diecéze Vác
Zvolení 26. června 1718
Titulární kostel Bazilika svaté Sabiny na Aventinu
Svěcení
Biskupské svěcení 25. července 1718
Kardinálská kreace 29. listopadu 1719
kreoval Klement XI.
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
  • konkláve 1721
  • konkláve 1730
Osobní údaje
Datum narození 20. července 1682
Místo narození Kladsko,
Datum úmrtí 20. června 1734 (ve věku 51 let)
Místo úmrtí Vác
Místo pohřbení Katedrála, Vác
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Narodil se v Kladsku jako nejmladší syn císařského diplomata a zemského hejtmana v Kladsku Michaela Václava z Althannu (1630–1686) a jeho manželky Anny Marie Alžběty Aspremont-Lynden (1646–1723). Studium zahájil na jezuitské koleji v Kladsku, později získal doktorát teologie na Karlově univezitě v Praze. Již v raném mládí obdržel řadu čestných církevních prebend, byl kanovníkem v Praze, Vratislavi a Olomouci. V roce 1718 se stal biskupem ve Vácu, od roku 1719 byl kardinálem a v roce 1720 byl jmenován císařským tajným radou. V letech 1720–1722 zastával funkci císařského vyslance u Svatého stolce a jako diplomat se výrazně uplatnil při volbě papeže v roce 1721, později se jako kardinál zúčastnil v roce 1730 volby papeže Klementa XII. Vrcholem jeho kariéry byla funkce místokrále v Neapoli, kterou zastával v letech 1722–1828.

V r. 1729 nechal v Římě na památku kanonizace Jana Nepomuckého umístit na začátku Milvijského mostu mramorovou sochu světce v nadživotní velikosti.[1]

Díky svým starším sestrám byl švagrem vysoce postavených dvořanů z české šlechty, Maxmiliána Quidobalda z Martinic a Ferdinanda z Lobkovic, po matce byl synovcem císařského polního maršála Ferdinanda Goberta Aspremont-Lyndena.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KOUDELKOVÁ, Jana. Česká zastavení v Římě. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-427-3. S. 11. 

Externí odkazyEditovat