Sigismund von Kollonitz
Kardinál Johann Sigismund (Sigmund) Ernst hrabě Kollonitz von Kollegrad (česky Jan Zikmund Arnošt hrabě Kollonitz z Kollegradu)[pozn. 1] (30. května 1677 Vídeň / Veľké Leváre – 12. dubna 1751, Vídeň) byl rakouský římskokatolický duchovní. Po studiích byl v roce 1699 vysvěcen na kněze, v letech 1709–1716 byl biskupem ve Vácu. Od roku 1716 byl biskupem ve Vídni, po povýšení na arcidiecézi byl prvním vídeňským knížetem-arcibiskupem (1722–1751).[1] V roce 1727 byl jmenován kardinálem. Byl majitelem několika panství v rakouských zemích, jeho oblíbeným sídlem byly Veľké Leváre, kde nechal postavit zámek a kostel. Zemřel jako poslední potomek rodu Kollonitzů.
| Jeho Eminence Sigismund von Kollonitz | |
|---|---|
| 1. Arcibiskup ve Vídni | |
 Arcibiskup hrabě Kollonitz | |
| Církev | římskokatolická |
| Arcidiecéze | arcidiecéze vídeňská |
| Jmenování | 1. června 1722 |
| Předchůdce | funkce vznikla |
| Nástupce | Johann Joseph von Trautson |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 22. října 1699 |
| Biskupské svěcení | 14. října 1709 |
| Osobní údaje | |
| Země |  Rakouské císařství |
| Datum narození | 30. května 1677 |
| Místo narození | Vídeň |
| Datum úmrtí | 12. dubna 1751 |
| Místo úmrtí | Vídeň |
| Místo pohřbení | Stephansdom |
| Příbuzní | Ulrich Karl Kollonitz (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel ze starého chorvatského šlechtického rodu Kolonićů, který se později usadil ve Štýrsku a v Horních Uhrách a ve dvou liniích získal hraběcí titul (1628 a 1637). Narodil se jako pátý syn císařského důstojníka a uherského dvorního rady hraběte Jana Zikmunda Kollonitze (1636–1684) a jeho manželky Reginy Alžběty, rozené baronky Speidlové z Vatersdorfu. Jako nejmladší z otcova mužského potomstva byl předurčen k církevní dráze (tři jeho starší bratři padli ve válce).[2] Vzdělání absolvoval pod dohledem svého strýce, ostřihomského arcibiskupa Leopolda Karla Kollonitze (1631–1707). Nejprve studoval na jezuitské koleji v Jindřichův Hradec, v letech 1693–1699 pobýval v Římě, kde pokračoval ve studiu na Collegium Germanicum, získal doktorát z teologie a filozofie. Na kněze byl vysvěcen v roce 1699, téhož roku sloužil svou první mši v karmelitánském kostele ve Vídni za přítomnosti císaře Leopolda I. V roce 1700 byl jmenován kanovníkem v Ostřihomi, později se stal arciděkanem v Šaštíně (1704).
V roce 1709 byl jmenován biskupem ve Vácu, kde byl postaven před náročný úkol obnovit diecézi osvobozenou teprve nedávno od turecké nadvlády. Prováděl rekatolizační politiku, podporoval školství a zakládal dobročinné ústavy. Na návrh císaře Karla VI. byl v roce 1716 jmenován biskupem ve Vídni a v roce 1719 se stal členem císařské Tajné rady. Vídeňská diecéze byla pak v roce 1722 povýšena na arcidiecézi a Kollonitz se stal prvním knížetem-arcibiskupem. Dne 26. listopadu 1727 byl jmenován kardinálem (spolu s rábským biskupem Filipem Ludvíkem ze Sinzendorfu), kardinálský klobouk převzal v augustiniánském kostele ve Vídni v dubnu 1728. Jako kardinál se zúčastnil dvou konkláve (1730 a 1740), získal také další čestné funkce, byl jmenován například generálním inkvizitorem pro Španělsko a Sicílii (1728), užíval také několik beneficií v Uhrách a rakouských zemích. Vídeňskou arcidiecézi rozšířil o osmdesát farností převzatých od pasovského biskupství a poté konal časté vizitační cesty. Po nástupu Marie Terezie podporoval její reformy, v duchovních otázkách byl ale nekompromisním zastáncem katolické církve.
Zemřel ve Vídni 12. dubna 1751 ve věku 73 let a byl pohřben v katedrále sv. Štěpána.
Byl posledním mužským potomkem rodu Kollonitzů a vlastnil rodový fideikomis se zámkem Freiberg ve Štýrsku, jeho dalším majetkem byla panství Obersiebenbrunn a Jedenspeigen v Dolním Rakousku. V Horních Uhrách vlastnil panství Veľké Leváre, kde po roce 1723 nechal postavit zámek.[3] Ve Veľkých Levárech také inicioval a finančně podpořil výstavbu monumentálního kostela Jména Panny Marie (1729–1733), který pak osobně vysvětil.[4] S císařským svolením adoptoval svého synovce Ladislava Zaye (1705-1780), který v roce 1728 získal hraběcí titul a přijal jméno Kollonitz.[5][6] Tato nová rodina Kollonitzů vymřela v roce 1874 a na základě poslední vůle kardinála Sigmunda Kollonitze přešla část majetku do vlastnictví vídeňské arcidiecéze.
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Vzhledem k chorvatskému původu rodiny a pozdějšímu působení v rakouských zemích a Uhrách bývá příjmení uváděno v mnoha variantách Kolonić, Kollonitsch, Kollonich, Kollonics, Collonicz. V české literatuře počínaje Ottovým slovníkem bývá uváděn jako Kolonič. V souvislosti s jeho stavebními aktivitami na Slovensku ve Veľkých Levárech se objevuje i jako Žigmund Kolonič.
Reference editovat
- ↑ Ottův slovník naučný, 14. díl; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 588 ISBN 80-7185-200-7
- ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; 1667 s. (kapitola Kollonitch, s. 304–308) dostupné online
- ↑ Historie zámku Veľké Levára na webu Pamiatky na Slovensku dostupné online
- ↑ Historie kostela Jména Panny Marie na webu Farnosti Veľké Leváre dostupné online Archivováno 20. 5. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ STARÝ, Marek: Cizozemci a spoluobyvatelé. Udělování českého obyvatelského práva (inkolátu) v době předbělohorské; Praha, 2018; s. 392–394 (kapitola Kolonič) ISBN 978-80-87284-67-4
- ↑ Rodokmen rodu Zayů, od roku 1728 Kollonitzů dostupné online
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zikmund z Kolonic na Wikimedia Commons - Sigismund von Kollonitz na stránce Deutsche Biographie
- Bibliografické heslo na catholic-hierarchi.org
- Kardinál Sigmund Kollonitz na webu The Cardinals of the Holy Roman Church
| Předchůdce: funkce vznikla |
|
Arcibiskup vídeňský Sigismund von Kollonitz (1722-1751) |
|
Nástupce: Johann Joseph von Trautson (1751-1757) |
