Michael Jan IV. z Althannu
Michael Jan IV. hrabě z Althannu (německy Michal Johann IV. Evangelist Reichsgraf von Althann, Freiherr auf der Goldburg zu Murstetten; 5. dubna 1710, Barcelona – 16. prosince 1778, Vídeň) byl rakouský šlechtic, dvořan a politik. Jako absolvent práv na univerzitě ve Vídni působil od mládí ve státních službách, zastával také čestné hodnosti u dvora. Ve státní správě měl podíl na tereziánských reformách, mimo příslušníky panovnických rodů byl jedním z nejmladších nositelů Řádu zlatého rouna. Vlastnil statky v Chorvatsku (Čakovec) a v Čechách (Svojšice). Jako dítě měl také dědický podíl na jihomoravských panstvích Vranov nad Dyjí a Jaroslavice. Ve Vranově nad Dyjí je také pohřben.
Michael Jan IV. hrabě z Althannu | |
---|---|
Erb rodu Althannů | |
Viceprezident vrchního soudního úřadu ve Vídni | |
Ve funkci: 1752 – ? | |
Panovník | Marie Terezie |
Tajný rada | |
Ve funkci: ? – 16. prosince 1778 | |
Referent České dvorské kanceláře | |
Říšský dvorní rada | |
Ve funkci: 1737 – ? | |
Panovník | Karel VI. |
Přísedící Moravského zemského soudu | |
Ve funkci: 1733 – ? | |
C. k. komoří | |
Ve funkci: 1732 – 16. prosince 1778 | |
Panovník | Karel VI., František I., Josef II. |
Stranická příslušnost | |
Členství | politik před vznikem politických stran |
Narození | 5. dubna 1710 Barcelona Španělsko |
Úmrtí | 16. prosince 1778 (ve věku 68 let) Vídeň Habsburská monarchie |
Místo pohřbení | Vranov nad Dyjí |
Titul | hrabě, španělský grand I. třídy, 1734: oslovení Hoch- und Wohlgeboren (vysoce urozený) |
Choť |
|
Rodiče | Michael Jan III. z Althannu (1679–1722) a Marie Anna Pignatelli (1689–1755) |
Děti | Marie Karolína, provd. Lichnovská z Voštic (1741–1800) Michael Josef (1756–1800) Michael Jan (1757–1815) Michael Maxmilián (1769–1834) Michael František Antonín (1760–1817) |
Příbuzní | bratr: Michael Antonín z Althannu (1716–1774) strýc: Michael Heřman Josef z Althannu (1671–1736) vnuk: Karel Alois Lichnovský z Voštic ( 1761–1814) tchán: Filip Josef Kinský z Vchynic a Tetova (1700–1749) |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | politik |
Ocenění | 1739: rakouský Řád zlatého rouna (č. 702) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatPocházel ze starého šlechtického rodu Althannů, patřil k vranovské větvi.[1] Od dětství patřil k elitě císařského dvora, protože jeho rodiče Michael Jan III. (1679–1722) a matka Marie Anna, rozená markýza Pignatelliová (1689–1755), patřili k oblíbencům Karla VI. Narodil se v Barceloně, kde tehdy jeho otec pobýval s císařem během války o španělské dědictví, krátce poté se ale rodina i s císařem vrátila do Vídně. Po předčasné otcově smrti převzal poručnickou správu a výchovu Michaela Jana IV. osobně císař Karel VI., který mladého svěřence nasměroval ke studiím práv. Po absolvování vídeňské univerzity vstoupil Michael Jan IV. do státních služeb. V roce 1732 byl jmenován c. k. komořím a od roku 1733 byl přísedícím zemského práva na Moravě. V roce 1737 se stal říšským dvorním radou a referentem české dvorské kanceláře, později se stal císařským tajným radou a viceprezidentem vrchního soudního úřadu ve Vídni (1752).[2] Z titulu svých funkcí měl podíl na ukončení čarodějnických procesů a zrušení hrdelního práva v řadě měst. Nedosáhl nijak vysokého postavení, přesto je jeho kariéra důkazem mimořádné přízně Habsburků, protože již v devětadvaceti letech bez významnějších zásluh obdržel Řád zlatého rouna (1739).[3] Po otci byl též nositelem dědičného titulu španělského granda I. třídy. Spolu se svými mladšími bratry získal v roce 1734 nárok na titul Hoch- und Wohlgeboren (vysoce urozený).[4]
Hrabě Michael Jan IV. z Althannu zemřel ve Vídni, pohřben je v rodové hrobce ve Vranově nad Dyjí.
Majetek
editovatPo otci zdědil panství s hradem Čakovec v Chorvatsku, spolu s mladšími bratry získal po zásahu císaře Karla VI. jihomoravská panství Vranov nad Dyjí a Jaroslavice. Svého dědického podílu na Moravě se vzdal v roce 1737 a za to obdržel finanční náhradu ve výši 150 000 zlatých. Tyto prostředky mu umožnily v roce 1738 získat panství Svojšice ve středních Čechách (zakoupeno od zadluženého rodu Kaisersteinů. Po vyhoření svojšického zámku zámku v roce 1751 jej nechal rokokově přestavět (1755–1758).[5]
Rodina
editovatByl celkem čtyřikrát ženatý a měl 21 dětí, z nichž 12 zemřelo v dětství, včetně čtyř nejstarších synů. Jeho druhou manželkou byla Marie Josefa Kinská (1724–1754), dcera českého nejvyššího kancléře Filipa Josefa Kinského. Pokračovatelem a dědicem rodu byl pátý syn Michael Josef (1756–1800). Dodnes žije potomstvo nejmladšího syna Michaela Maxmiliána (1769–1834).[6]
Se svou třetí manželkou Marií Josefou Barwitzové z Fernemontu (1725–1758) měl syna Michaela Jana V.[7]
poslední manželkou Marií Kristýnou Julianou z Wildensteinu (1758–1724) měl syna Michaela Františka Antonína (1760–1817).
Jeho mladší bratr Michael Antonín (1716–1774) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála jízdy, vlastnil panství Vranov nad Dyjí a Jaroslavice na jižní Moravě. Jejich strýc Michael Heřman Josef (1671–1736) byl na Moravě dlouholetým nejvyšším zemským komořím (1721–1736).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rodokmen Althannů
- ↑ Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichischern Adels, Vídeň, 1794; s. 88–89 dostupné online
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 269
- ↑ STARÝ, Marek: Cizozemci a spoluobyvatelé. Udělování českého obyvatelského práva (inkolátu) v době předbělohorské; Praha, 2018; s. 217 ISBN 978-80-87284-67-4
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 482–483
- ↑ Rodokmen potomstva Michaela Jana IV. z Althannu
- ↑ Dostupné online.