Marie Henrieta Chotková
Marie Henrieta hraběnka Chotková, celým jménem Henrieta Hermína Rudolfína Ferdinanda Maria Antonia Anna Chotková z Chotkova a Vojnína (24. listopadu 1863 Dolná Krupá – 13. února 1946 tamtéž) byla uherská šlechtična a pěstitelka růží. U rodného zámku v Dolné Krupé založila rozárium. Šlo o jedno ze tří největších v Evropě. Na vrcholu své slávy obsahovalo více než 6000 kultivarů růží, z nichž některé vyšlechtila právě hraběnka Chotková, známá také jako růžová grófka.
| Marie Henrieta Chotková | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. listopadu 1863 Dolná Krupá  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 13. února 1946 (ve věku 82 let) Dolná Krupá  Československo |
| Povolání | pěstitel rostlin a botanička |
| Rodiče | Rudolf II. Chotek z Chotkova a Vojnína a Marie z Khevenhüller-Metsche |
| Příbuzní | Rudolf Otto Chotek a Gabriela Chotková z Chotkova (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byla zanícenou křesťankou, kterou zůstala až do smrti. Podporovala náboženské, kulturní a charitativní aktivity v Dolní Krupé, čímž si vysloužila všeobecnou oblíbenost. V roce 1898 vykonala pouť do Svaté země a byla také čestnou dámou Ústavu šlechtičen v Brně.[1] Její úsilí ocenil i papež Pius X., u něhož byla i na osobní audienci a obdržela vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice (1912). Už za jejího života i po smrti bylo na její počest pojmenováno několik kultivarů růží.[2][3][4]
Život editovat
Hraběnka Marie Henrieta Chotková se narodila v úterý 24. listopadu 1863 v Dolní Krupé do uherské linie české šlechtické rodiny Chotků.[5] Byla nejstarší ze čtyř dětí Rudolfa Chotka (1822–1903) a jeho manželky Marie Antonie, rozené Khevenhüller-Metsch (1838–1892). Měla tři sourozence, Annu (1865–1882, zemřela na tuberkulózu), Gabrielu (1868–1933) a Rudolfa (1870–1921). Její sestřenicí byla Žofie Chotková, manželka rakouského arcivévody Františka Ferdinanda d’Este.[6] Dědečkem byl Heřman Chotek. Po otcově úmrtí (1903) zdědila finanční hotovost a v zámeckém parku v Dolní Krupé si nechala postavit jako své sídlo tzv. Schweizerhaus, místními zvaný jako Horný kaštiel.[7]
Během první světové války se vzdala zahradnictví a pracovala jako sestra Červeného kříže. Starala se o raněné vojáky v nemocnici v Trnavě. Když se na konci války vrátila na své panství, její rozárium bylo úplně zpustlé. Po úmrtí staršího bratra Rudolfa se stala majitelkou velkostatku Dolná Krupá, k němuž patřilo 1 724 hektarů půdy[8][9] zatímco mladší sestra Gabriela, provdaná Schönbornová, zdědila Futak v Chorvatsku.
Po první světové válce se snažila využít pěstování růží jako podnikatelskou činnost, ale pro nedostatek zkušeností, vyčerpanost a kvůli tehdejšmí socio-ekonomické poměrům rozárium začalo upadat. Francouzští, angličtí či němečtí růžaři ji považovali za největší evropskou autoritu v tomto oboru. Marie Henrieta si často korespondovala se svými zahraničními kolegy. Věnovala se také publikování odborných článků o růžích v zahraničních novinách. Její rodnou řečí byla němčina, ovládala ale i francouzštinu, angličtinu a latinu, se svými zaměstnanci mluvila slovensky. Rodinám zaměstnanců poskytovala často naturálie z produkce velkostatku, finančně přispívala na lékařskou péči a vzdělání dětí. Charitativní působení bylo udržováno v místní paměti ještě dlouho po její smrti. I když byla oblíbená, měla svéráznou povahu a navzdory zákazu užívání šlechtických titulů v Československu trvala až do smrti na oslovení osvícená paní hraběnka.
Po rozdělení Československa a začátku 2. světové války už růže většinu obyvatelstva nezajímaly. Kvůli válce bylo pracovních sil pro růžovou zahradu málo a rozárium každým rokem padalo do horšího stavu. Ke konci války byl zámek dvakrát vyrabován ustupujícími Němci a postupující Rudou armádou. Vzácná a bohatá knihovna byla spálena v zámeckém parku, vojáci vykradli i pokoj, v němž byla sama hraběnka přítomna. Rozárium po roce 1945 nakonec úplně zaniklo, v roce 1947 vyhořel Horný kaštiel (Schweizerhaus).[10] Hraběnka Chotková, stará, nemocná a zcela zubožená, se musela spoléhat na dobročinnost vesničanů, aby přežila. Konec života strávila v klášteře Dcer Boží lásky v Dolné Krupé, kde zemřela o půl roku později. Byla posledním potomkem uherské větve Chotků a je pohřbena v rodinném mauzoleu v Dolné Krupé. Až po její smrti byl velkostatek se zámkem znárodněn.[11]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mária Henrieta Choteková na slovenské Wikipedii.
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 226 dostupné online
- ↑ Mária Henrieta Choteková obohatila ružiarsky svet o veľké dielo, ktorého tradíciu objavujeme aj dnes. www.majgemer.sk [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Významné ženské osobnosti v slovenskej vede a výskume. drivemagazine.eu [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Marie Henriette Gräfin Chotek', Multiflora-Hybride, Kletterrose. www.rosenfoto.de [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online.
- ↑ Rodokmen Chotků na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ JANIAKOVÁ, Danica. Dušenka. www.klub50.sk [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Schweizerhaus na webu obce Dolná Krupá dostupné online
- ↑ RISTOVSKÁ, Radoslava: Druhá polovica 19. storočia v hospodárských dejinách dolnokrupského velkostatku; Trnavská univerzita v Trnavě, 2019; s. 88–89 ISBN 978-83-8111-153-9
- ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 23, 66 ISBN 978-80-254-9315-1
- ↑ RISTOVSKÁ, Radoslava: Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia; Trnavská univerzita v Trnavě, 2021; s. 145 ISBN 978-80-568-0428-5
- ↑ Historie zámku Dolná Krupá dostupné online
Literatura editovat
- Petráš, S.: Ružová grófka a jej svet. Príbeh zakladateľky prvého rozária na Slovensku. Občianske združenie Korompa Dolná Krupá, 2010
- Hudba ruží. Ružiarska ročenka k 150. výročia narodenia M. H. Chotekovej, Ružiarska spoločnosť M. H. Chotekovej 2013
- Vozárová, M. – Šípošová H. a kol.: Osobnosti botaniky na Slovensku, Veda 2010
- Ďuranová, Ľ. – Šourková, A. – Táborecká, A. a kol.: Lexikón slovenských žien, SNK 2003
- RISTOVSKÁ, Radoslava: Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia; Trnavská univerzita v Trnavě, 2021; 164 s. (kapitola Posledná s menom Chotek - Mária Henrieta, s. 101–113 ISBN 978-80-568-0428-5
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Henrieta Chotková na Wikimedia Commons - JANIAKOVÁ, Danica. Dušenka. Klub 50. Dostupné online.
