Leodegar z Poitiers (latinsky Leodegarius, francouzsky Léger (615? Autun - 2. října 679 Somme) byl burgundský biskup z Autunu, protivník Ebroina, franského majordoma Neustrijského paláce a vůdce frakce burgundských šlechticů v boji o hegemonii nad slábnoucí dynastií Merovejců. Jeho násilná smrt z něho udělala mučedníka a svatého.[1]

Svatý
Leodegar
biskup v Autun
Svatý Leodegar, vitráž v kostele Saint-Léger d'Orvault
Svatý Leodegar, vitráž v kostele Saint-Léger d'Orvault
Osobní údaje
Rodné jménoLeodegarius
(Léger)
ZeměFranská říše
Datum narození615?
Místo narozeníAutun, Saône-et-Loire, Franská říše
Datum úmrtí2. října 679
Místo úmrtíSomme, Franská říše
Příčina úmrtívražda
Národnostfranská
SídloAutun
RodičeBodilon, svatá Sigrada
Povoláníkněz a spisovatel
Svatořečení
Kanonizacepřed kongregací v roce 681
Svátek2. října
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
pravoslavná církev
Atributybiskup držící cimbuří
biskup držící hák s dvěma hroty
Patronslepci
oční onemocnění
problémy s očima
bolavé oči
Místo úctyAutun, Poitiers, Lucheux
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho otcem byl Bodilon, vysoce postavený burgundský šlechtic a hrabě z Poitiers, matkou byla svatá Sigrada z Alsaska, která se později stala jeptiškou v klášteře Sainte-Marie v Soissons. Jeho bratrem byl svatý Warinus.[1]

Životopis editovat

Dětství prožil v Paříži na dvoře franského krále Chlothara II. Vzdělání získal nejprve v palácové škole, později odešel studovat ke svému strýci biskupovi Desideriovi, do katedrální školy v Poitiers. Když mu bylo dvacet roků, strýc ho jmenoval arciděkanem.[1] Krátce nato se stal knězem a v roce 650 se s biskupovým svolením stal mnichem v klášteře sv. Maxentia v Poitou.[pozn. 1] Brzy byl zvolen opatem a zahájil reformy, včetně zavedení řehole svatého Benedikta.[1]

Kolem roku 656, přibližně v době Grimaldovy uzurpace královského trůnu v Austrasii a vyhnáním Dagoberta II., byl ovdovělou královnou Bathildou povolán, aby ji pomohl ve vládě spojených království (Neustrie a Burgundska) a také při výchově jejích děti.[2] V roce 659 byl jmenován biskupem v Autunu, znovu se pustil do práce na reformách a v roce 661 uspořádal v Autunu koncil. Koncil odsoudil manicheismus a jako první přijal trinitářské Atanášovo vyznání víry. Udělal reformy mezi sekulárním duchovenstvím a v náboženských komunitách, nechal ve městě postavit tři křtitelnice. Kostel Saint-Nazaire byl rozšířen a zkrášlen, kromě toho bylo vytvořeno útočiště pro chudé. Leodegar také zprostředkoval opravu veřejných budov a obnovení starých římských zdí v Autunu.[3] Jeho autorita v Autunu z něho udělala vůdce mezi fransko-burgundskými šlechtici.

Mezitím v roce 660 požadovali austrasianští šlechtici nezávislost a vlastního krále na místo Chlothara III. Do Austrasie byl vyslán mladý princ Childerich II., který byl pod vlivem Ebroina, majordoma královského paláce v Neustrii. Když Childerich dospěl královna Balthilda se stáhla do kláštera v Chelles poblíž Paříže, který založila. Po smrti krále Chlothara III. v roce 673 následoval dynastický boj o trůn, kdy soupeřící králové byli pouhými merovejskými loutkami majordoma Ebroina a biskupa Leodegara. Ebroin na trůn jmenoval Theudericha III., ale Leodegar a ostatní biskupové podpořili Childericha II., který byl nakonec pomocí austrasiánské a burgundské šlechty ustanoven králem. Ebroin byl zadržen, tonzurován a internován v klášteře Luxeuil. Theuderich byl poslán do Saint-Denis[3] a Leodegar na královském dvoře vedl mladého krále Childericha. Jako vůdce austrasianských a burgundských šlechticů byl mocný a svými nepřáteli vnímán jako nebezpečí, proto v roce 673 nebo 675 byl z královského dvora odstraněn a Wulfoaldem, majordomem Austrasie také internován do kláštera Luxeuil. Jako příčina internace byl uveden sňatek Childericha a jeho sestřenice Bilichildy, který byl považován za hagiografickou konvenci.[4] Když byl v roce 675 Childerich II. zavražděn neloajálním Bodilem, na královský trůn v Neustrii se vrátil Theuderich III. a jeho majordomem byl jmenován Leudesius. V té době využili internovaní Ebroin i Leodegar obecné anarchie v království, k útěku z kláštera Luxeuil.[5] Ebroin spěchal na královský dvůr, kde v krátké době nechal zavraždit Leudesia a znovu se ujal úřadu majordoma, přitom se znovu stal Leodegarovým nepřítelem.[3]

Patrně v roce 675 vévoda ze Champagne, biskup z Châlons-sur-Marne a biskup z Valence, poštváni Ebroinem, zaútočili na Autun a Leodegara zajali. Na Ebroinův popud byl Leodegar oslepen a jeho jazyk byl vyříznut. O několik let později Ebroin přesvědčil krále o tom, že Childerich byl zavražděn na popud Leodegara. Biskup byl znovu zadržen a po zinscenovaném soudním procesu byl zbaven funkce biskupa a odsouzen k exilu ve Fécampu v Normandii. Později byl poblíž Sarcingu na Ebroinův rozkaz vyveden z lesa a popraven.[6]

Zachoval se zákon vypracovaný v době konání rady v Autunu, stejně jako zákony rady. Rovněž se dochoval dopis, který nechal zaslat své matce po svém zmrzačení.[4] V roce 782 byly jeho relikvie přeloženy z místa jeho smrti v hrabství Artois do místa jeho nejranější hagiografie kláštera v Saint-Maixent poblíž Poitiers. Později byly přemístěny do Rennes a odtud do Ebreuilu, který na jeho počest převzal jméno Sus-Saint-Léger. Některé jeho ostatky jsou stále uloženy v katedrále v Autun a kněžském semináři v Soissons.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Nyní škola Saint-Maixentia, v regiónu Deux-Sèvres

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leodegar na anglické Wikipedii.

  1. a b c d BUTLER, Alban. Saint Leodegarius, or Leger, Bishop and Martyr. The Lives of the Saints [online]. Bartleby, 1866 [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ROBERTSON, James Craigie. History of the Christian Church: A. D. 590-1122. [s.l.]: J. Murray Dostupné online. Kapitola Leodegar, s. 65. (anglicky) 
  3. a b c MACERLEAN,, Andrew. Saint Leodegar. www.newadvent.org [online]. Catholic Encyclopedia [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b BREUKELAAR, Adriaan. Biographisch-bibliographisches Kirchenlexikon Bd. 4.. Nordhausen: [s.n.] ISBN 3-88309-038-7. (německy) 
  5. ŠEMBERA, František. Dějepis všeobecný: Dějiny středověké. I. [s.l.]: J. Otto Dostupné online. 
  6. WENINGER, Francis Xavier. Lives of the Saints: July-Dec. Kolumbijská univerzita: P. O'Shea, 1876. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat