Majordomus
Majordomus, zkráceně též majordom, byl titul správce, představeného čeledi, v raném středověku prvního dvorského nebo státního hodnostáře (úředníka). Jednalo se také o titul pro správce královských paláců a statků ve Franské říši, kde se do francouzštiny překládal jako maire du palais. V přeneseném významu pak bylo toto slovo ještě donedávna užíváno jako synonymum pro statutárního správce nějakého domu, panovnického dvora či velké domácnosti apod., kde majordomus „měl pod sebou“ veškeré služebnictvo, za jehož práci zodpovídal.
Významní majordomovéEditovat
V důsledku úpadku slabé dynastie Merovejců ve Franské říši přebírali majordomové postupně všechna práva panovníka, a to nejen správní, ale i vojenská. Ustanovovali úředníky, vydávali listiny a vedli války jménem panovníka.
Karel Martel a Pipin KrátkýEditovat
Karel Martel byl nejvýznamnější franský majordomus, který roku 732 zastavil arabskou expanzi do Evropy v bitvě u Tours, též známé jako bitva u Poitiers, a vyhnal je zpět za Pyreneje. Pro svého syna Pipina Krátkého připravil pozice pro převrat. Pipin po jeho smrti v roce 741 převzal funkci majordoma. V roce 751 pak svrhnul posledního Merovejského panovníka Childericha III. a prohlásil se králem z dynastie Karlovců. Úřad majordoma byl pak zrušen.
Možná etymologie slovaEditovat
Jedná se zjevně o složeninu z latinských slov major (hlavní, vrchní, první) a domus (hospodářství, dům, palác) - tedy první člověk či hlavní člověk v nějakém domě.
Slovo dům, lat. domus nebo familia, řec. oikos znamená původně celé hospodářství jako samostatnou jednotku v čele s hospodářem, dále jeho rodinu, nesvobodnou čeleď či otroky, dobytek, půdu i budovy.[1] Později také palác či panovnický dvůr a odtud jako metafora také širší panovnickou rodinu a domácnost (kompletní rodina panovníka). Do tohoto domu obvykle patřili všichni legitimní potomkové vládnoucího rodu - viz např. Habsburský dům, což byl pojem, jenž souhrnně zahrnoval všechny habsburské arcivévody včetně jejich manželek a neprovdaných arcivévodkyň.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973, hesla Familia a Oikos.
LiteraturaEditovat
- PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.
Externí odkazyEditovat
- Slovníkové heslo majordomus ve Wikislovníku
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
- Slovníkové heslo majordomus ve Wikislovníku
- Slovník cizích slov ABZ
- Vysvětlení pojmu v encyklopedii seznamu.CZ