Leo von Schauer
Leo von Schauer (10. května 1823 Josefov – 16. září 1902 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1840, vyznamenal se v několika válečných taženích a v roce 1867 byl povýšen do šlechtického stavu. V roce 1881 dosáhl hodnosti polního podmaršála a v závěru kariéry byl velitelem pevnosti Krakov.
| Leo von Schauer | |
|---|---|
 | |
| Velitel pevnosti v Krakově | |
| Ve funkci: 1882 – 1884 | |
| Předchůdce | Anton Schaffer von Schäffersfeld |
| Nástupce | Rudolf Gerlich von Gerlichsburg |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní podmaršál (1881), generálmajor (1877) |
| Narození | 10. května 1823 Josefov |
| Úmrtí | 16. září 1902 (ve věku 79 let) Vídeň |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Řád železné koruny, Leopoldův řád |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel z rodiny důstojníka a narodil se v Josefově. Do armády vstoupil v roce 1840 k ženijním jednotkám a v roce 1846 byl povýšen na podporučíka.[1] V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii a vyznamenal se osobním nasazení při obléhání Mantovy. Byl povýšen na nadporučíka (1849) a kapitána (1851),[2] později sloužil u 2. ženijního pluku v Kotoru[3] a 8. ženijního praporu ve Veroně.[4] V roce 1859 bojoval ve válce se Sardinií a byl povýšen na majora.[5] Řadu let pak strávil opět u 2. ženijního pluku, kde byl povýšen na podplukovníka (1865)[6] a plukovníka (1869),[7] mezitím se zúčastnil další války v Itálii (1866).
V letech 1869–1876 byl velitelem 1. ženijního pluku v Olomouci.[8][9] V roce 1876 byl přeložen jako velitel 55. pěší brigády do Lublaně[10] a v roce 1877 dosáhl hodnosti generálmajora.[11][12] V roce 1878 byl převelen ve funkci velitele 13. pěší brigády do Gorice.[13] K datu 1. listopadu 1881 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení 18. pěší divize v Mostaru v okupované Bosně a Hercegovině, kde se v roce 1882 podílel na potlačení povstání v Dalmácii.[14] a zastával funkci zástupce velitele 1. armádního sboru v Krakově,[15] kde byl zároveň velitelem pevnosti.[16][17] K datu 1. října 1884 byl penzionován.[18]
Během vojenské služby získal několik vyznamenání. Byl nositelem Vojenského záslužného kříže (1851), Řádu železné koruny III. s válečnou dekorací (1867) a rytířského kříže Leopoldova řádu (1882).[19] Jako nositel Řádu železné koruny byl na základě řádových stanov v roce 1867 povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř.
V roce 1851 se oženil s baronkou Karolínou Buseckovou (1823–1902), dcerou německého důstojníka Karla von Busecka.[20] Z jejich manželství se narodilo šest dětí.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 421 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1854; Vídeň, 1854; s. 584 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 632 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 543 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 494 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 539, 548 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 153 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 210 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1876; Vídeň, 1875; s. 116, 572, 573 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1877; Vídeň, 1876; s. 114 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 231 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 113 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 120 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 117 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 24 dostupné online
- ↑ Dějiny pevnosti Krakov dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 106 dostupné online
- ↑ Služební postup Leo Schauera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 160 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Leo Schauera in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1884; Vídeň, 1884; s. 32 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1904; Gotha, 1904; s. 97 dostupné online
Literatura
editovat- VAVŘÍNEK, Karel a kolektiv: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 418–419 ISBN 978-80-905324-3-4