Wikipedie

Ladislav Komorád

československý voják a politik

Podplukovník i. m. Ladislav Komorád (23. června 1895 Lovětín[1] – 8. února 1947 Písek) byl československý legionář bojující za první světové války v Rusku, důstojník Čsl. armády po roce 1918, odbojář za druhé světové války, hrdina osvobození v květnu 1945, první předseda ONV v Písku a člen rady MNV v Písku.

pplk. Ladislav Komorád
pplk. Komorád okolo roku 1935
pplk. Komorád okolo roku 1935
1. Předseda ONV Písek
Ve funkci:
5. května 1945 – 9. listopadu 1945
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceJosef Kotrč
Člen rady MNV Písek
Ve funkci:
9. července 1946 – 25. října 1946
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Československo
Složka Rakousko-uherská armáda
Československá armáda
Doba služby1914
1917 - 1939
Hodnoststřelec - 5. 7. 1917
svobodník - 21. 8. 1917
praporčík - 19. 1. 1919
podporučík/poručík - 1920
nadporučík - prosinec 1920
kapitán - 1923
štábní kapitán - 28. 10. 1924
major - 10. 2. 1933
podplukovník - in memoriam 1947 s platností od 1. 5. 1943
Jednotkapěší pluk č. 75 - podzim 1914

náhr. prapor 1. čs. divize - 5. 7. 1917 - 20. 8. 1917
3. střelecký pluk „Jana Žižky“ - 21. 8. 1917 - podzim 1920
pěší pluk č. 29 - únor 1921 - prosinec 1930
pěchotní učiliště Milovice - 1. 1. 1931 - 31. 8. 1931
MNO I. oddíl - 1. 9. 1931 - 31. 8. 1935
pěší pluk č. 11 „Františka Palackého“ - 1. 9. 1935 - 15. 3. 1939
Bitvy/válkyBitva u Jaroslavli
Ústup ke Krakovu
Bitva u Bachmače
Sibiřská anabáze
VyznamenáníStužka čsl. Válečného kříže 1918 Československý válečný kříž 1914–1918
Stužka Řádu Sokola Československý řád Sokol s meči
Stužka Československé revoluční medaile Československá revoluční medaile
Stužka Československé medaile Vítězství Československá medaile Vítězství
Narození23. června 1895
Lovětín (Jarošov nad Nežárkou)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. února 1947 (ve věku 51 let)
Písek
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbenílesní hřbitov v Písku
NárodnostČeši
ChoťOlga Komorádová (roz. Jarolímová)
DětiLadislav a Olga
PříbuzníJan Bureš (zeť)
Profesevoják z povolání
Náboženstvívystoupil z řím.kat., bez vyz.
CommonsLadislav Komorád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Podplukovník Ladislav Komorád se narodil dne 23. června 1895 v obci Lovětín na Jindřichohradecku do rodiny drobného rolníka Šimona Komoráda a jeho manželky Anastázie, roz. Trachtové. Absolvoval lovětínskou obecnou školu a následně Českou obchodní školu v Českých Budějovicích.

Legie editovat

V roce 1914 byl naverbován do rakouské armády a odvelen spolu s 75. pěším plukem. S ním se účastnil bitvy u Jaroslavle a ústupu ke Krakovu, kde se poté dne 24. listopadu 1914 nechal zajmout ruskou armádou a byl poslán do zajateckého tábora v Petropavlovsku na Kamčatce. Tam však nikdy nedorazil a následující tři roky strávil v okolí Kyjeva. 5. července 1917 se přihlásil do vznikajících Čsl. legií v Oděse a byl přiřazen ke 3. střeleckému pluku s hodností vojína. Následně prošel bitvou u Bachmače a celou tzv. Sibiřskou anabází, roku 1920 se navrátil 20. lodním transportem do vlasti (po cestě z Vladivostoku přes Ameriku) a 1. září 1920 opustil Čsl. legie v hodnosti nadporučíka.[2] Za tuto svou činnost byl roku 1919 odměněn Čsl. válečným křížem a řádem Sokola s meči.

Po válce editovat

Nadále však zůstal v řadách Čsl. armády, roku 1924 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána.[3] V té době sloužil u 29. pěšího pluku. V roce 1921 se oženil s Olgou Jarolímovou a v letech 1922 a 1924 se jim narodili syn Ladislav a dcera Olga. V rámci své armádní činnosti se také aktivně podílel na výchově mladé generace, byl mimo jiné velitelem sokolské školy brannosti. Postupně sloužil u jednotek v Jindřichově Hradci, Českých Budějovicích, Třeboni, Praze, Milovicích a Písku, kde jej u 11. pěšího pluku Františka Palackého zastihla nacistická okupace v hodnosti majora pěchoty, jímž byl od roku 1933.[4]

Činnost v odboji editovat

Jakožto představitel jednotek Čsl. armády byl pensionován. Velmi záhy po vypuknutí 2. světové války se ovšem zapojil do odbojové činnosti pod vedením plk. Hubáčka v rámci „Obrany národa“. Ten si jej vyhlédl jako svého zástupce vzhledem k jeho organizačním schopnostem prokázaným v září 1938, kdy působil jako mobilizační důstojník.

Plukovník Hubáček byl ovšem v roce 1942 popraven a odbojová organizace se částečně rozpadla. O další činnosti Komoráda toho není příliš známo až do roku 1944, kdy byl prokazatelně členem odbojové organizace „Hnutí za svobodu“.

Květnové osvobození editovat

V dubnu roku 1945 byl jakožto faktický vedoucí domácího odboje na Písecku pověřen Fierlingerovou vládou sestavením revolučních národních výborů v okresech Písek, Týn nad Vltavou a Strakonice. To se na několika ilegálních schůzkách v průběhu dubna a počátku května povedlo a on již jako předseda píseckého Okresního národního výboru spoluřídil povstání na Písecku, které vypuklo 5. května. To zde však mělo těžší podmínky, neboť ve městě sídlila početná posádka Wehrmachtu o síle cca 1500 mužů, nacházela se zde jednotka maďarské armády a do okolních lesů se počaly stahovat také ustupující jednotky SS z širokého okolí. Velitel německých jednotek prohlásil, že se nevzdá do rukou civilních orgánů, které nyní major Komorád zastupoval, ale pouze do rukou regulérní armády, a hrozil krveprolitím. Kapitulace do rukou armády ovšem byla v tehdejší situaci iluzorní. Město Písek se totiž nacházelo v sovětské zóně na východ od demarkační linie, avšak sovětské jednotky byly ještě daleko a nebyly schopny včas dorazit do Písku tak, aby mohly a zabránit případnému drancování a vraždění ze strany ustupujících nacistů.

Major Komorád se proto 6. května s tlumočníkem ing. Bůžkem, vyzbrojeni samopalem a ručními granáty, vypravili navzdory velkému riziku zajetí jednotkami SS do Strakonic, kde sídlila americká armáda. Díky dobrým diplomatickým a vyjednavačským schopnostem se jim podařilo dohodnout s plukovníkem Searsem, že ještě téhož dne vyslal menší americkou jednotku vedenou kapitánem Bernardem do Písku přes demarkační linii. Do rukou amerických vojáků následně německé jednotky složily svou kapitulaci, čímž bylo Písecko fakticky zachráněno od masakrů, které se v té době děly v jiných oblastech republiky. Sovětské jednotky nakonec Písku dosáhly až ráno 10. května.

Dne 8. května tak mohl major Komorád vyslat do Prahy dva autobusy se střelivem, materiálem a zdravotnickým personálem (včetně vlastní dcery Olgy), neboť díky včasnému zásahu byli jedinými raněnými v Písku němečtí vojáci v lazaretních vlacích, které byly na Písecko stahovány.

Nemoc a smrt editovat

Jakožto voják se snažil zajistit korektní poměry v zajateckých táborech a zasadil se o jejich významné zlepšení. Pracoval téměř bez přestání a jeho organismus to nebyl schopen vydržet. 18. května 1945 jej při úřední schůzi ranila mrtvice, která jej na mnoho měsíců paralyzovala. Nebyl proto schopen vykonávat svou funkci předsedy ONV, kterou za něj dlouhodobě vykonával místopředseda Kotrč. 9. listopadu 1945 nekandidoval v nových volbách do ONV a funkce mu tím zanikla. Ze stejných důvodů také nebyl jako voják znovu povolán do aktivní služby.

Ihned po zotavení se ovšem vrhl navzdory radám lékařů opět do práce a dne 9. července 1946 byl zvolen členem MNV Písek, kde se stal členem rady a předsedou tělovýchovné komise. Jeho podlomené zdraví se však znovu ozvalo a na schůzi dne 20. září jej ranil infarkt, který jej znovu upoutal na lůžko. Dne 23. září (s platností k 25. říjnu) se proto vzdal i svých funkcí v MNV a po delší nemoci dne 8. února 1947 zemřel ve věku 51 let v Písku. 12. února byl pohřben za hojné účasti veřejnosti, vojáků i píseckých spolků[5] do rodinného hrobu na lesním hřbitově v Písku.[6]

Připomínky editovat

Roku 1947 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka pěchoty se zpětnou platností od 1. května 1943.[7]

Roku 2023 byl zapsán do seznamu významných nežijících osobností města Písku[8][9] a jeho památka je pravidelně připomínána při květnových pietních aktech v Písku.[10]

Galerie editovat

  •  
    Rodinná fotografie
  •  
    Fotografie z legií (pplk. Komorád označen křížkem)
  •  
    Krátce po návratu z legií
  •  
    Soška od sokolské školy brannosti - 1938
  •  
    Portrétní fotografie
  •  
    Hrob na píseckém lesním hřbitově

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Detail legionáře. legie100.com [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany. 1925-01-10, roč. 8, čís. 2. Dostupné online. 
  4. ↑ Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany. 1933-02-11, roč. 16, čís. 8. Dostupné online. 
  5. ↑ Za bratrem majorem Komorádem. Hlas revoluce. 1947-08-07, roč. 3, čís. 32. Dostupné online. 
  6. ↑ Hrob Ladislav Komorád. www.vets.cz [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany. 1947-10-31, čís. 85. Dostupné online. 
  8. ↑ Významné osobnosti města: Město Písek. www.mesto-pisek.cz [online]. [cit. 2023-04-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ KOTRBOVÁ, Lucie. Je čestné občanství přežitek? Písek zařadí pplk. L. Komoráda mezi významné osoby. Písecký deník. 2023-04-12. Dostupné online [cit. 2023-09-15]. 
  10. ↑ FREGIS. Vzpomínka na osvobození americkou armádou v Písku Na Štychu měla důstojnou atmosféru. www.jcted.cz [online]. [cit. 2023-09-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ladislav_Komorád&oldid=23801799“