Králenské slavnosti
Králenské slavnosti jsou český lidový svátek spadající do období křesťanských letnic, zelených neboli svatodušních svátků, především na svatodušní pondělí, ale také v neděli o týden dříve nebo po celý květen. V některých oblastech byly až v tomto období stavěny máje a byly prováděny různé pastýřské obyčeje spojené s vyháněním dobytka na pastvu.[1]
V těchto oslavách přežila celá řada archaických, předkřesťanských zvyků, stejně jako ve východoslovanských a jihoslovanských svátcích rusalných. V národopisné literatuře 19. století je zachována řada názvů těchto oslav či zvyků s nimi spojenými: honění krále, vodění, koupání či stínání krále; jízda po králích, hra na krále a králku, hra na chudého krále. V Čechách králenské slavnosti zanikly na přelomu 19. a 20. století kdy už byly pouhou dětskou zábavou, zároveň se v nich však uchovávala řada starobylých prvků jako například tradiční oděv. Na Moravě je tradice králenských slavností dosud živá, příkladem je slovácká a hanácká jízda králů nebo slovácké obchůzky královniček, přičemž však mnoho archaických prvků již zaniklo.[1][2] Antropolog James Frazer vykládal zvyky symbolického usmrcení krále jako zabití ducha vegetace, aby bylo umožněno jeho znovuzrození, a přirovnal je k smrti posvátného krále v háji Diany Nemorensis.[3] Klasik Martin L. West spojuje zvyk volení královny a závodů na koních s indoevropským mýtem o Dceři Slunce, jejíž ruku během námluv získají Božští blíženci díky vítězství v závodu.[4]
V městském prostředí byly letnice namísto králenských slavností doprovázeny takzvanou střelbou ku ptáku, jejíž vítěz získal hodnost ptačího krále. O stáří a předkřesťanském původu králenských slavností svědčí rozšíření podobných slavností po celé Evropě. Kromě zmiňovaných slovanských rusaljí jsou známy také v Německu (Pfingstl), Skandinávii, ve Francii a v Anglii (May Queen, Jack in the Green, Jack o' Lent).[5]
Král editovat
Ústřední postavou králenských slavností je král, titulovaný jako májový, svatodušní, listnatý či luční. Tradiční bylo pořádání soutěží, nejčastěji v běhu či jízdě na koni, volba krále, vyvolávání u domů a veselice s tancem a hostinou. Král měl svoji družinu, jejíž někteří členové měli zvláštní úlohu, především tlampač-řečník a pobočníci. Král se svými pomocníky byli oblečeni do oděvu z kůry, ratolestí, „kouzelného“ kapradí a květů, například růží či pivoněk.[1]
Král byl ostatními mladíky honěn či pronásledován během jízdy na koni s minimální šancí vyhrát, a poté různě ponižován či topen, načež docházelo k symbolickému soudu, odsouzení a popravě. Poprava je prováděna setnutím jeho koruny.
Královničky editovat
|
Vyletěl sokol na zelený bor, Králka nevyšla, poslala posla. A ty, milé posle, spravuj mně to dobře jako já sama. Pro paní jeli, lidi hleděli, co to za panenka, co to za hraběnka v kočáře sedí. |
| Píseň královniček z Příbora zaznamená Františkem Sušilem.[6] |
Dívčí část zvyků této slavnosti se označuje jako královničky, králky či králenky. Vybraná dívka, královna, byla vedena pod baldachýnem z šátku a tyčí ozdobeným kyticemi, nebo dívkami s ratolestmi či malými máji v rukou. Královna a její družina byly oděny v bílém, ozdobené květy a měly rozpuštěné vlasy. Mezi užívané květiny patřily především pivoňky, růže, jetel a mateřídouška. Na Moravě se zvyk udržel déle, ale specifické bílé odění bylo nahrazeno krojem.[5]
Podle moravského národopisce Františka Sušila chodily v polovině 19. století královničky o letnicích či okolo nich, chodily jednou či vícekrát, a to různým způsobem. Obyčejně jako dvě děvčata v bílých sukních, se stuhami, šátky, skleněnými perlami a věnci – ty měly před sebou a za sebou zhotovené z pestrých květů, na hlavě pak z růží, jedna představovala královnu, zatímco druhá krále. Doprovázela je družina děvčat, z nichž jedna nesla kasičku na vybírání peněz či košík na dary a jedna máj či chvojí. Společně obcházely domy a v nich po pozdravu a pozvání společně tancovaly.[5]
Čechy editovat
O tom, jak byly králenské slavnosti slaveny v Čechách, podal nejstarší rozsáhlejší zprávu Jan Štěpán, farář z jihočeského Pohoří, v roce 1834. Podle jeho svědectví na svatodušní pondělí svobodní mládenci nosili oděv ze smrkové kůry a jeden z nich, král, byl na smyku vezen na náves. Kromě družiny jej doprovázeli také hudebníci se škraboškami nebo začerněnými tvářemi. Pokud s králem narazili na nějakou kaluž, srazili jej do ní a nakonec na návsi jeden z mladíků počal skládat verše o místních staveních a jejich obyvatelích, a ještě jednoho mladíka, oděného celého do slámy, vrhli do louže. Následně se vydali chodit po staveních, s ozdobeným zeleným stromkem v rukou, a žádali o výslužku, kterou pak v hospodě propili. Taktéž zmiňuje, že na Budějovicku jede král se svou družinou na koních.[5]
Národopisec Václav Krolmus zmiňuje také obyčej stínání žáby, honění a svrhávání krále minulého roku a určování nového krále ze středu vybraných mladíků losem či hlasováním. Na Plzeňsku byla v koruně máje či pod lípou budována bouda z březových, jedlových a smrkových větví, do které mladík v roli biřice vysekal díru a vyndal z ní stůl a židle pro krále a jeho družinu. Do boudy umístěné na máji také někdy část družiny vstupovala, aby byla vidět a slyšet. Po událostech na návsi a obcházení stavení se král se svou družinou vydával na koních za vesnici, kde král počal před pronásledováním ostatních mladíků prchat. Když krále chytili, symbolicky jej popravili stětím koruny a ten jim platil večer v hospodě útratu, pokud se jim to nepovedlo, museli platit králi naopak oni a daný mládenec byl králem i následující rok.[5]
Moderní podoba editovat
V Lhotce na Ostravsku se koná průvod v lidových krojích a s jezdci na koních zvaný honění krále, který je doprovázen ukázkami lidových řemesel a historického šermu. Vrcholem slavnosti je závod mladíků starších dvaceti let, jehož výherce je vyhlášen králem. Honění krále je spojováno s pověstí, podle které byl za třicetileté války zahnán švédský král do slepého ramena Odry a zajat lhotskými mládenci.[7] Slavnost původně zahrnovala i tři králky, které volila děvčata ze svého středu, jež vyjednávaly s chlapci a přinášely králi korunu. Zvyk se s přestávkami udržoval až do roku 1968, poté byl obnoven v roce 1993.[8]
Slovensko editovat
Na Slovensku o stáří králenských slavností svědčí synodální zápověď z roku 1585 a 1591 na rusadlnie sviatky, tedy letnice, stavět krále, tančit, hodovat a chodit ve škraboškách. Zákazy a pokuty za pořádání těchto slavností se pak opakují po celé 17. a 18. století, přičemž byly slaveny i maďarským obyvatelstvem. Zápovědi však vedly k tomu, že v 19. století byla již tato tradice mrtvá.[5]
Reference editovat
- ↑ a b c TYLLNER, Lubomír. Velké dějiny zemí Koruny české - Lidová kultura. Praha: Paseka, 2014. ISBN 978-80-7432-442-0. S. 432–434.
- ↑ LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních období v lidové tradici. Praha: Petrklíč, 2008. ISBN 978-80-7229-171-7. S. 58–64.
- ↑ FRAZER, James George. Zlatá ratolest. Překlad Věra Heroldová-Šťovíčková, Erich Herold. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 671 s. ISBN 978-80-7380-017-8. S. 330–335.
- ↑ WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 233-237.
- ↑ a b c d e f ZÍBRT, Čeněk. Králové a královničky. Praha: Nakladatelství F. Šimáčka, 1910.
- ↑ Sušil 2260 [online]. Katalog lidové písně [cit. 2020-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Folklorika: Jak se honí král [online]. Česká televize [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Historie lidové slavnosti Honění krále [online]. Lhotka Ostrava [cit. 2020-01-14]. Dostupné online.