Kozlíček zubatý

druh rostliny

Kozlíček zubatý (Valerianella dentata) je drobná, nenáročná, jednoletá, planě rostoucí rostlina s nenápadnými bleděmodrými kvítky vyrůstajícími převážně na koncích rozvětvených vztyčených lodyh, v minulosti byl považován za polní plevel.

Jak číst taxoboxKozlíček zubatý
alternativní popis obrázku chybí
Kozlíček zubatý (Valerianella dentata)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracjeobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Podtřída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád štětkotvaré (Dipsacales)
Čeleď zimolezovité (Caprifoliaceae)
Rod kozlíček (Valerianella)
Binomické jméno
Valerianella dentata
(L.) Pollich, 1776
Poddruhy vyskytující se v ČR
  • kozlíček zubatý pravý
  • kozlíček zubatý vlnoplodý
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RozšířeníEditovat

Druh pochází ze středomořské a černomořské oblasti a v návaznosti na šíření zemědělských plodin zdomácněl téměř v celé Evropě, Malé a Střední Asii a na severu Afriky. V České republice roste roztroušeně na větší části území. V obilninách, okopaninách a vinohradech se vyskytuje jako ne příliš škodící plevel; mimo tato místa odkud je vytrvale vytlačován často nerušeně vyrůstá na okrajích cest, železničních náspech, na kamenitých haldách a dalších ruderálních stanovištích v teplejších místech od nížin do podhůří. Prospívají mu občas vlhké, alkalické až neutrální půdy.[1][2][3]

PopisEditovat

Jednoletá bylina dorůstající do 15 až 40 cm která se rozmnožuje pouze semeny. Klíčí poměrně pozdě z jara, až je půdy prohřátá. Má přímou lodyhu, od báze vidlanovitě větvenou, která může být v průřezu oblá nebo hranatá a na hranách chlupatá nebo lysá. Je porostlá protistojnými lysými nebo po okrajích brvitými listy, ty ve spodní části lodyhy mají čepele podlouhle kopisťovité a v horní užší, podlouhle kopinaté neb čárkovité a někdy v dolní třetině mohou mít jeden neb dva zuby.

Drobné, oboupohlavné květy podepřené třemi listenci jsou směstnány do hlávkovitě stažených řídkých vidlanů na koncích větví. Další květy vyrůstají samostatně a to v místech rozvětvení nejvyšších větví. Chlupatý květní kalich je v době květu málo nápadný, bleděmodrá trubkovitá koruna bývá 1,5 mm velká. V květu jsou tři tyčinky čnící dlouhými nitkámi z koruny. Trojdílný semeníkvajíčko jen v jednom pouzdře, ostatní jsou prázdná. Květy jsou opylovány hmyzem, kvetou od června do září.

Plodem je lysá, třípouzdrá nažka s jedním semenem (dvě pouzdra jsou prázdná). Mívá tvar vejčitý, podlouhle vejčitý až vejčitě kuželovitý, v horní části je obvykle lahvovitě protažená, bývá 2,2 až 2,6 mm dlouhá a 1,5 m široká. Po jedné straně je zploštělá a je obalena lemem z kalichu s nestejně dlouhými, obvykle třemi zuby. Pouzdro se semenem je mnohem větší než dvě prázdná která jsou na zploštělé straně nažky.[1][2][3][4]

TaxonomieEditovat

V České republice vyrůstají dva poddruhy kozlíčka zubatého:

Kozlíček zubatý vlnoplodý se od výše popsaného nominátního poddruhu nejmarkantněji liší svými plody. Jeho nažky jsou jen o málo menší (2,0 až 2,2 mm), v horní části jsou rovnoměrně zúžené a hlavním poznávacím znamením jsou nažky porostlé chlupy (alespoň v horní části).[1][5]

ReferenceEditovat

  1. a b c ZIEGLER, Radek. Rozšíření kozlíčků (valerianella) V České republice. Brno, 2012 [cit. 26.08.2013]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce Jiří Danihelka. Dostupné online.
  2. a b MIŽÍK, Peter. BOTANY.cz: Kozlíček zubatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 25.07.2008 [cit. 2013-08-26]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/2: Valerianella dentata [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1985 [cit. 2013-08-26]. S. 106-109. Dostupné online. (slovensky) 
  4. DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 374 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Kozlíček zubatý, s. 159. 
  5. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 26.08.2013]. Čís. 84, s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat