Kostel svatého Mikuláše (Bílý Kostel nad Nisou)

Kostel svatého Mikuláše, který se nachází ve střední části obce Bílý Kostel nad Nisou mezi řekou Nisou a silnicí směřující do Chotyně, je raně barokní sakrální stavbou postavenou na vyvýšeném starém hřbitově v letech 1679-1691. Předchozí kostel postavený na stejném na místě byl zmiňován již v roce 1352. Tento starý kostel dal obci zřejmě také jméno, které se objevuje v roce 1500 v latinském tvaru Alba Ecclesia (česky Bílý Kostel). Současný kostel je největší dominantou obce a je viditelný z velké dálky.

Kostel svatého Mikuláše
v Bílém Kostele nad Nisou
Kostel sv. Mikuláše v Bílém Kostele nad Nisou (v roce 2014)
Kostel sv. Mikuláše
v Bílém Kostele nad Nisou (v roce 2014)
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajLiberecký
OkresLiberec
ObecBílý Kostel nad Nisou
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátliberecký
FarnostBílý Kostel nad Nisou
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o programu při NOCI KOSTELŮ
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavba1679-1691
Další informace
Kód památky36765/5-4178 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Větší zásahy do architektury kostela proběhly v letech 1749-1754 a také v roce 1785, kdy byl rozšířen o nový presbytář. Kostel dlouhou dobu sloužil jako sklad knih liberecké knihovny. Na počátku 21. století je kostel ve vlastnictví obce. Je uvnitř opraven a využíván k pořádání kulturních akcí obce.

Architektura editovat

 
Boční pohled na kostel sv. Mikuláše (v roce 2009)

Kostel je orientovaný, obdélný a jednolodní. Má západní hranolovou, v horní části osmiboká, věž z roku 1783, která je zakončená plechovou cibulí s lucernou. U paty věže se nachází hlavní vstup umístěný v půlkruhově zakončeném pískovcovém ostění. Klenák na ostění nese reliéfní kartuši s datací 1691. Presbytář je čtvercový a půlkruhově uzavřený. K severními průčelí přiléhá čtvercová sakristie. Kostel má sedlovou střechu s plechovými šablonami. Loď i presbytář má segmentově zakončená okna v profilovaných pískovcových ostěních s klenáky. Jednotlivá průčelí s hrubou omítkou člení hladké lizénové rámci světlého odstínu. Na nárožích spodní části věže vystupuje z omítky armatura z pískovcových kvádrů. Po obvodu kostela je řada náhrobků a pamětních desek pocházejících z 18. a 19. století. Uvnitř má kostel valenou klenbu na rákos (z roku 1780).

Vybavení editovat

Původní vybavení bylo v období po roce 1977 zcela odstraněno a nedochovala se ani kruchta ani oltáře. Starší popis z roku 1977 ještě uvádí, že vnitřní zařízení kostela je barokní pocházející z 18. století. Kruchta kostela je trojdílná, dřevěná, zdobená na poprsni malovanými rokokovými kyticemi z 2. poloviny 18. století a obrazem Panny Marie Růžencové z poloviny 19. století. Hlavní oltář je opožděně barokní, sloupový a portálový. Je na něm obraz sv. Mikuláše z roku 1832 a sochy sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého z konce 18. století. Dva boční oltáře jsou panelové, opatřené dvěma sochami z roku 1786. Kazatelna a varhany jsou klasicistní, pocházející z roku 1786. Křtitelnice později vytvořená má z vršku raně gotické pilíře s bobulovitou hlavicí z 2. poloviny 13. století. V presbytáři je hodnotný obraz sv. Mikuláše pocházející z 1. poloviny 18. století, který se původně nacházel na hlavním oltáři. V kostele se nachází barokní krucifix z roku 1734.[1] Toto vybavení se však v kostele již nenalézá.

Okolí kostela editovat

V ohradní hřbitovní zdi okolo kostela jsou niky s hliněnými pálenými reliéfy Křížové cesty z 1. poloviny 19. století. Ohradní zeď má kované brány. Nachází se zde také náhrobník s reliéfem Kalvárie ze začátku 19. století. Komplex od severu uzavírá barokní fara s čp. 133, která je adaptována na soukromý byt, ale na se zde i oratoř, která slouží pro katolické bohoslužby.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. MAREK, Aleš. Umělecké památky Čech, svazek první. Praha: Československá akademie věd a Ústav teorie a dějin umění, 1977. 

Literatura editovat

  • MARTIN, Ouhrabka. Soupis nemovitých kulturních památek v libereckém kraji (A-Le). Liberec: Národní památkový ústav, 2010. 272 s. ISBN 978-80-903934-2-4. S. 26–27. 
  • POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech A/J, sv. I.. Praha: Academia, 1977. 644 s. S. 79. 

Externí odkazy editovat