Kostel svatého Jana Křtitele (Dolní Kralovice)
Kostel svatého Jana Křtitele stál v zaniklé obci Dolní Kralovice v okrese Benešov. Náležel pod římskokatolickou farnost Keblov a byl kulturní památkou České republiky do roku 1965.[1] V roce 1975 byl zbořen v důsledku výstavby vodního díla Švihov.[2][3]
| Kostel svatého Jana Křtitele | |
|---|---|
 Kostel sv. Jana Křtitele na obraze zámku a městyse Dolní Kralovice z roku 1813 od Joanna Venuta | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Souřadnice | 49°40′16,83″ s. š., 15°9′27,59″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | Česká církevní provincie |
| Diecéze | Arcidiecéze pražská |
| Vikariát | Vlašimský vikariát |
| Farnost | Římskokatolická farnost Keblov |
| Zasvěcení | Jan Křtitel |
| Zánik | 1975 |
| Další informace | |
| Adresa | Dolní Kralovice, Česko |
| Kód památky | 52368/2-40 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Farní kostel byl založen na konci 13. století v pozdně románském slohu. Pravděpodobně zde stál už i dřevěný kostel v roce 1187. První písemná zmínka o kostelu je z roku 1352. V polovině 14. století byl přestavěn v gotickém slohu, k nové gotické lodi (z roku 1330) na místě románské apsidy bylo v polovině 14. století postaveno kněžiště.[3] Na severní straně byla postavena sakristie, která ve středověku sloužila jako boční kaple a později byla zvýšena o oratoř. V 18. století byl kostel vybaven novým mobiliářem, například v roce 1743 byly pořízeny nové varhany, v roce 1744 nový umíráček, v roce 1758 nové lavice, v roce 1759 opraven hlavní oltář a pořízena nová kazatelna.[4] V roce 1873 byla věž poškozena bleskem a provizorně zakrytá nízkou stanovou střechou. V roce 1894 byly provedeny historizující úpravy. V roce 1927 proběhly další stavební úpravy a poslední v roce 1950.
V roce 1965 obdržela obec oznámení o zapsání kostela do státního seznamu kulturních památek[5], dva roky po rozhodnutí o výstavbě vodní nádrže Švihov. O deset let později v roce 1975 bylo upuštěno od památkové ochrany.[6] Bourání obce začalo roku 1968 a v roce 1972 začalo pozvolné napouštění přehrady. V letech 1971–1972 byla zbourána většina budov obce. Poslední demolice v roce 1975 se týkala nádraží a kostela svatého Jana Křtitele.
Ze zničeného kostela byly dva novogotické boční oltáře byly předány do kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti, barokní hlavní oltář s obrazem svatého Jana Křtitele a kazatelna je v kostele svatého Bartoloměje v Kondraci, gotická soška Madony byla přenesena do kostela Narození Panny Marie v Křivsoudově, zvon z roku 1551 byl přenesen do kostela Nanebevzetí Panny Marie v Keblově.[7]
Fresky ze 14. století byly objeveny pod vrstvami malby během přípravy k demolici. Vzhledem k nedostatku času byly zafixovány, sejmuty ze zdi a uloženy do depozitu národního památkového ústavu. V polovině devadesátých let byly restaurovány studenty ze Školy restaurování a konzervačních technik v Litomyšli. Restaurování trvalo dva roky. Od roku 2016 jsou fresky vystavovány ve Vodním domě.[8][9]
Vybrané stavební prvky byly demontovány před zbořením. V roce 1975 byly architektonické články kleneb lodi a sakristie, západní portál lodi a gotické krovy lodi a kněžiště přeneseny do Muzea lidových staveb v Kouřimi se záměrem k jeho znovupostavení. Z ideologických důvodů, z obavy tehdejšího režimu, že by se nový kostel stal poutním místem věřících, k tomu nedošlo.[2][3]
Popis editovat
Exteriér editovat
Kostel byl jednolodní orientovaná zděná stavba s věží v západním průčelí a pětibokým závěrem s odstupňovanými opěráky a krytý sedlovou střechou. Do kněžiště bylo prolomeno pět okenních otvorů. Okna byla vysoká bez kružeb s profilovanou podokenní římsou. K severní straně kněžiště byla přistavěna sakristie s oratoří v patře. Vstup na oratoř vedl samostatným šnekovým schodištěm. Z jižní strany vedl do kněžiště pravoúhlý barokní vchod s kamenným ostěním. V hladkých stěnách lodi byly prolomeny po dva okenní otvory v jižní i severní stěně. Okna byla novogotická.[10][2]
Do západního průčelí byla vestavěna zděná hranolová věž v rozích podepřena opěráky z tesaných kvádrů. Původně byla jednopatrová s přesahujícím bedněním a jehlanovou střechou. Další patro věže bylo přistavěno kolem roku 1897 a věž ukončena novogotickou jehlanovou střechou krytou břidlicí. Barokně upravená věž byla dělena patrovou římsou. V přízemí a patře byla úzká okénka a ve druhém vysoká s hrotitým záklenkem. K jižní straně věže byl přistaven schodišťový přístavek. Točité schodiště vedlo do patra a dále na kruchtu.
Interiér editovat
Do věže byl prolomen obdélný vchod. Podvěží o rozměrech 4,33 × 4,15 m bylo zaklenuto českou plackou stejně tak i v patře. Z podvěží vedl do lodi gotický ústupkový profilovaný portál široký 1,1 m a vysoký 2,37 m ve zdi silné 1,9 m. Po stranách portálu byly žulové kropenky z 18. století.
Do lodi se vcházelo pod kruchtou, která byla nesena třemi oblouky na hranolových okosených pilířích se členěnou hlavicí. Podkruchtí bylo sklenuto třemi českými plackami do pasů. Loď o rozměrech 8,33 × 12,3 m měla plochý strop a do kněžiště přecházela lomeným vítězným obloukem o rozpětí 5,54 m.
Kněžiště o rozměrech 7,5 × 9,6 m bylo stejně vysoké jako loď ale užší. Bylo zaklenuto křížovou klenbou s hruškovými žebry a hladkými svorníky. Žebra nasedaly na konzoly kuželovitého tvaru. Konzoly a klenební patky byly orámovány jednoduchým žlábkem. Z kněžiště na severní straně vedl obdélný vstup do sakristie o rozměrech 5,35 × 3,71 m, která byla zaklenuta ve dvou polích křížové žebrové klenby. Konzoly žeber byly jehlanovité, v koutech ve tvaru homolí. Orámovaní patek a konzol bylo stejné jako v kněžišti.
Mobiliář editovat
Hlavní oltář byl sloupový s brankami po stranách. Mezi sloupy byly řezby svaté Barbory, Mojžíše, svatého Jáchyma a svaté Anny a dva církevní otcové. Uprostřed byl obraz Obřezání Páně. Na sloupech byla římsa s nástavkem, ve kterém byl Bůh otec a pod ním holubice ve svatozáří. Barokní vyřezávaná kazatelna byla zdobena na ambonu reliéfními výjevy ze Starého zákona. Varhany byly pořízeny v roce 1743 a po úderu blesku 17. června 1873 do věže byly poškozeny. Opraveny byly v roce 1877.
Zvony editovat
Původně zvony byly zavěšeny v podezděné zvonici s bedněným zvonovým patrem, která stála mimo kostel. ve věži byl zavěšen jen menší zvon. Až po přestavbě byly zavěšeny do zvonového patra věže.
- Zvon z roku 1551, který ulil zvonař Jiřík Klabal v Kutné Hoře. Zvon má průměr 1,32 m, vysoký 0,94 m, hlouboký 0,60 m, o hmotnosti 1450–1500 kg. V horní části je nápis v minuskuli:„1551 slyss yzdraely ga gsem pan bvoh twvg kterey sem tye wywedl zemye egipske z domv slvzebnosty nebvdess mity bohvw gynssich ale nmie“[4] Dolní nápis v humanistické kapitálce:„NEИY ZADИEHO GYИEHO GMEИA PODEWSSYM ИEBEM SKRZEИIEZBY KDO MOHL SKPASEИY PRZIGYTY KROMIE GMEИO PAИ GEZYSS GYRZIK ZWOИARZ OD HORY KVTИY AMEИ FYИIS“[pozn. 1][11] Na zvonu na západní straně jsou dva světci: svatý Petr a svatý Pavel. Mezi světci je třířádkový nápis:„YA HLAS WOLAGYCEI / H0 NA PAUSSTY ZP / RAWTE CZESTY P / ANIE“ Na východní je svatý Jan.[4][11] Zvon je umístěn v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Keblově.
- Druhý zvon z roku 1693 byl přelit ze zvonu z roku 1514. Byl vysoký 0,76 m a měl průměr 0,98 m. U koruny nesl nápis:„LETHA PANIE 1693 P: FARARZ DWOGYCZTIHODNY K: WACZSLAW WOGTIECH SSLECHTA Z PECZEK PODBLATNICH“ Na plášti byl reliéf Krista na kříži a na druhé straně Panna Marie. U obruby byl velkou latinkou dvouřádkový nápis:„TENTO ZWON PRWOTNIE LETHA PANIE 1514 NAKLADEM NEWISE CZIM SPVSOBENY NYNII BAK Z ROSTLVCZENEHO K CZTI A CHWALE NEGSWECSSY RODICZKY BOZY BOLESTNE PRZELYTY / S NAKLADEM CHVDEHO ZADVSSI S: IANA CHRAMV PANIE DOLNOKRALOWISKEHO TEHIZ CZASV PATRONA WIGSOCZE VROZENA PANI H: SCHLYKOWA Z POSAVNYAWEISKIRCHEN ROZENA H: KAVNICZ“
- Třetí malý zvon z roku 1888 byl ulitý zvonařem Josefem Diepoldem v Praze nesl nápis:„SPRAVTE CESTY PANĚ“ a na druhé straně „JOS: DIEPOLDT. ZVONAŘ V PRAZE 1888“[4]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ V nápisu jsou všechna N psána zrcadlově И
Reference editovat
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2022-11-26]. Identifikátor záznamu 126752 : Kostel sv. Jana Křtitele. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c kostel sv. Jana Křtitele z Dolních Kralovic - Skanzen Kouřim. www.skanzenkourim.cz [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c Kostely. www.znicenekostely.cz [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Soupis 54 (Ledeč) — Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Ledečském. Edice nedokončeného rukopisu. Napsali Josef Soukup, Jan Valchár, editoři Jan Sommer, Kristina Uhlíková. Praha 2010. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 96–103.
- ↑ Oznámení o zápisu do seznamu KP. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Rozhodnutí o zrušení KP. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Soupis památek městečka DolníKralovice, bývalý politický okres Ledeč nad Sázavou. www.soupispamatek.com [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online.
- ↑ CHLUMEC, Karel. Gotické fresky z kralovického kostela zpřístupní Vodní dům. Benešovský deník. 2014-11-26. Dostupné online [cit. 2022-11-27].
- ↑ Vodní dům je od 19. března otevřen pro veřejnost. https://www.prazskypatriot.cz [online]. 2016-03-19 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Evidenční list: kastel sv. Jana Křtitele. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online.
- ↑ a b VÁCHA, Petr. Dokumentace kampanologických památek ; Určování hmotnosti zvonů a jejich zvukového obrazu : památkový postup. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2018. 93, 49 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7480-100-6, ISBN 80-7480-100-4. OCLC 1089697949 S. 81–82.
