Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Brno-město)

kostel v Brně-městě

Jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází v brněnské městské části Brno-střed v katastrálním území Město Brno. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Brně-městě
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jezuitské ulici
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jezuitské ulici
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajJihomoravský
OkresBrno-město
Obecměsto Brno
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická církev
UžíváníŘímskokatolická duchovní správa u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno
Současný majitelŘímskokatolická duchovní správa u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno
ZasvěceníNanebevzetí Panny Marie
Datum posvěcení1598
Architektonický popis
ArchitektGiorgio Gialdi 1598–1602
přestavba - Jan K. Erna 1662–1668
Stavební slohbaroko
Typ stavbytrojlodní bazilika
Výstavba1598–1602
Specifikace
Umístění oltářevýchod
Stavební materiálkámen, cihly, štuk
Další informace
AdresaJezuitská ul. Brno-střed
UliceBeethovenova, Jezuitská a Mozartova
Kód památky37687/7-71 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Ve středověku stál na tomto místě ženský klášter zvaný Cella Sanctae Mariae vyznávající řeholi sv. Augustina, který roku 1240 při městské hradební zdi založil měšťan Oldřich Niger a který byl podle první převorky Herburgy nazýván Herburský klášter. Jeho gotický kostel Panny Marie již během stavby vyhořel a od roku 1280 byl vystavěn znovu. Klášter zanikl roku 1578, kdy zbylé řeholnice odešly do Pustiměře a objekty byly předány jezuitům.[2] Ti z areálu vytvořili jezuitskou kolej a začali komplex přestavovat. V roce 1599 zahájili stavbu nového kostela Nanebevzetí Panny Marie[3] v manýristickém slohu a o čtyři roky později byl vysvěcen.

V letech 1662 až 1668 jezuité, kteří zde tehdy působili, dali kostel znovu přestavět a rozšířili jej podle projektu Jana Křtitele Erny. V letech 1732–1733 kostel upravoval další významný brněnský architekt Mořic Grimm[4], poté byl ještě upravován interiér.

Jezuité kostel i kolej opustili po zrušení řádu v roce 1773. Klášter poté sloužil jako kasárna a kostel jako kostel vojenský. V rámci asanace starého Brna byl v roce 1904 celý areál jezuitské koleje zbořen a ušetřen zůstal pouze jeho vstupní portál a celý chrám. Podobně jako mnoho dalších brněnských kostelů, i tento byl při bombardování města za druhé světové války vážně poškozen.[5] V průběhu dalších let byl však znovu opraven.

Program záchrany architektonického dědictví

editovat

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu kostela čerpáno 3 500 000 Kč.[6]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2001 2002 2003 2004
částka 1 000 700 800 1 000

Interiér

editovat

Hlavní oltář

editovat

Na hlavním oltáři je obraz Nanebevzetí Panny Marie z počátku 40. let 18. století od Felixe Antona Schefflera, který nahradil původní obraz od Františka Ř. I. Ecksteina z roku 1735. Na menze stojí v proskleném rámu kopie milostného obrazu Panny Marie z římské baziliky Panny Marie Sněžné. Podle tradice jej zdejší koleji daroval řádový generál sv. František Borgiáš[7]. Sousoší sv. Františka Xaverského s pohanem a sousoší sv. Ignáce z Loyoly se sv. Františkem Borgiášem a Bohem Otcem v nástavci vytvořil ve štuku Jan Jiří Schauberger.

Boční oltáře, lodi a kaple

editovat

Felix Antonín Scheffler namaloval obrazy jezuitů svatých Františka Borgiáše s Aloisem Gonzagou a Stanislavem Kostkou a japonských mučedníků svatých Jakuba Kisai, Jana de Goto a Pavla Mikiho z doby kolem roku 1740. Týž malíř je autorem protějškových obrazů Vyvolení a Zatracení v mariánské kapli, kde je také socha Madony s dítětem od vlámského sochaře Jana van der Furth z roku 1670. Dřevořezby dvou adorujících mouřenínů v životní velikosti v kapli sv. Františka Xaverského, vyřezal v 60. letech 18. století Ondřej Schweigl. V obvodových zdech bočních lodí je ve vpadlých polích namalován mariánský cyklus, který vytvořil benátský malíř Baldassare d'Anna v manýristickém stylu počátkem 17. století, V letech 1840 a 1843 byly olejomalby zčásti přemalovány.[7] Sochařská výzdoba bočních oltářů pochází od neznámého, zřejmě řádového sochaře inspirující se dílem Schaubergera.

Kazatelna, lavice a zpovědnice

editovat

Barokní zděná kazatelna z roku 1743 má bohatou sochařskou výzdobu. Dřevořezby na dřevěném korpusu tvoří reliéfy Utišení bouře na moři a Kristova kázání, na parapetu jsou dřevěné sochy evangelistů Marka a Lukáše, stříšku zdobí symboly evangelistů Matouše a Jana, na jejím vrcholu je monumentální socha žehnajícího Krista Salvátora. Na protilehlé straně proti kazatelně se nachází podobně řešený zděný útvar, který tvoří nástavec pro oltář s gotickou dřevořezbou ukřižovaného Krista. Stříšky zpovědnic opatřil roku 1747 sousošími Krista s kajícníky sochař Jan Adam Nesmann. Chórové lavice datované do let 1602–1605 vyřezala dílna Emericha Thurna.

Betlém

editovat

Po náletu v listopadu 1944 byl kostel vážně poškozen, a to včetně jeho vybavení. V letech 19451952 byl kostel rekonstruován, z této doby také pochází současný betlém. Tvoří jej dekorativní pozadí, doplněné malovaným obrazem krajiny. Sádrové figury, které darovali jednotliví farníci, znázorňují Svatou rodinu, pastýře a Tři krále. Původně byl součástí betléma větší počet figur, některé však byly na počátku 21. století odcizeny.[8]

Sakristie

editovat

Podle společného projektu Vyšší odborné školy restaurátorské a mnichovského Goering Institutu byl v letech 2015–2017 restaurován mobiliář sakristie kostela.[9] Následně budou restaurovány i fresky a podlaha.[10]

V řádové kryptě jezuitů spočívají ostatky P. Martina Středy, rektora zdejší jezuitské koleje, významné postavy období Třicetileté války v Brně, který zemřel v pověsti svatosti a o jehož blahořečení se snaží diecéze a jezuitský řád.

Varhany

editovat

Třímanuálové varhany firmy Mathis na kruchtě kostela byly postaveny roku 2014.

Dva zvony ve věži odlil roku 1648 Hans Knauf "von Troppa" (z Opavy?), na větším jsou kromě nápisů reliéfy Panny Marie Assumpty, sv. Ignáce a Františka Xaverského, srdce je pozdější s letopočtem 1741. Menší zvon má na plášti medailon s Kristovou hlavou, pašijové scény a nápis.

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-05-22]. Identifikátor záznamu 149615 : Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. 
  3. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. 
  4. KUČA, KAREL. Památky Brna. [s.l.]: Odbor Kultury Úřadu Města Brna OCLC 180559988 S. 47. 
  5. Obnova Jesuitského kostela v Brně ohrožena. Národní obroda. 1946-01-25, roč. 2, čís. 21, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-04-14]. 
  6. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 96–97. 
  7. a b SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. 1.. vyd. Praha: Academia, 1994. 654 s. ISBN 80-200-0474-2. OCLC 624411422 S. 199–204. 
  8. Informace o betlému [online]. krestanskevanoce.cz [cit. 2015-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-13. 
  9. Projekt: Restaurování mobiliáře ze zákristie kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně [online]. www.ssudbrno.cz [cit. 2015-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  10. NEČASOVÁ, Hana; KOŽELUHOVÁ, Dagmar. Čeští a němečtí studenti se podílí na záchraně barokního mobiliáře [online]. www.propamatky.info, 2015-10-23 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat