Wikipedie

Kormorán chathamský

druh ptáka

Kormorán chathamský (Leucocarbo onslowi) je druh kormorána, který se endemicky vyskytuje na Chathamských ostrovech (cca 800 km východně od Nového Zélandu). Jedná se o kriticky ohrožený druh s nepočetnou populací (876 hnízdících párů k roku 2016); nebezpečí druhu představují hlavně rušivé jevy spojené s lidmi, zemědělskými zvířaty a invazivními savci.

Jak číst taxoboxKormorán chathamský
alternativní popis obrázku chybí
Kormorán chathamský
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádterejové (Suliformes)
Čeleďkormoránovití (Phalacrocoracidae)
Rodkormorán (Leucocarbo)
Binomické jméno
Leucocarbo onslowi
Forbes, 1893
Areál rozšířené (zeleně)
Areál rozšířené (zeleně)
Areál rozšířené (zeleně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika editovat

Vnitřní systematika kormoránovitých je vědci diskutována již notnou řadu let a zařazení i fylogenetické vztahy kormorána chathamského nejsou výjimkou. Již první odchycené exempláře ze 70. let 19. století zmátly přírodovědce jako byl Walter Buller, kteří měli za to, že se jedná o kormorány bradavičnaté (Leucocarbo carunculatus). Buller později nicméně uznal, že kormoráni z Chathamských ostrovů jsou menší a patrně se bude jednat o samostatný druh.[2] Jako samostatný druh kormorána chathamského však popsal až Henry Ogg Forbes v roce 1893.[3]

Forbes druh pojmenoval jako Phalacrocorax onslowi, tzn. zařadil jej do rodu Phalacrocorax po bok dalších kormoránů ze Starého světa. Někdy v roce 1970 však byl kormorán přeřazen do rodu modrookých kormoránů Leucocarbo.[4] Toto zařazení bylo potvrzeno studií DNA z roku 2014.[5] Nejbližším příbuzným druhu je kormorán otagský (Leucocarbo chalconotus), druh kormorána z Otaga, který byl vydělen z kormorána stewartského (Leucocarbo stewarti) teprve v roce 2016.[6]

Popis editovat

Jedná se o velký druh kormorána s délkou těla kolem 63 cm a váhou 2–2,5 kg. Hlava, zadní část krku a zbytek svrchní části těla jsou černé s iridiscentním odleskem. Na svrchní straně křídla se nachází bílé fleky, které při složení křídla vypadají jako příčný pruh. Ve střední části zad se nachází příčný bílý pruh. Brada, hrdlo, hruď a spodní strana křídel jsou bílé. Tváře jsou neopeřené, takže je odhalena oranžová kůže na tvářích a při spodní straně zobáku. Nad kořenem zobáku se nachází oranžovožlutá zduřelá kůže. V době hnízdění se tváře barví do tmavě fialové a zduřelá kůže nad kořenem zobáku do oranžovočervené. Nohy jsou růžové a oční kroužky modré. V letu kormorán drží hlavu pod úrovní těla.[7][8]

Nedospělí jedinci mají svrchní stranu těla zbarvenou spíše do tmavě hněda a skvrny na zádech a na svrchní straně křídel jsou světle hnědé spíše než bílé jako u dospělců. Zduřelá kůže nad zobákem není vůbec přítomna, tváře jsou světle fialové. K záměně kormorána chathamského za jiný druh může dojít jen těžko, jelikož se jedná o jediný druh velkého kormorána s růžovýma nohama na Chathamských ostrovech.[7]

Rozšíření a populace editovat

Druh je endemický Chathamským ostrovům. Kolonie jsou rozprostřeny na skalních výběžcích podél pobřeží Chathamova ostrova (hlavně podél laguny Te Whanga), Pittova ostrova a ostrovů Rabbit, North East Reef a Motuhope / Star Keys.[9] Žije na pobřeží moře a i když potravu sbírá výhradně na moři, zdržuje se do několika kilometrů od břehu. Oblíbeným typem biotopu jsou klidné vody zálivů a zátok.[10]

Podle sčítání z roku 2014–16 se na Chathamských ostrovech nacházelo 13 kolonií kormoránů chathamských s celkovým počtem 876 hnízdících párů.[11]

Biologie editovat

 
Vycpaný exemplář ze sbírek Aucklandského muzea

Chování editovat

Jedná se o usedavé ptáky, kteří nikdy neopouští Chathamské souostroví.[7] Vydávají celou řadu krákoravým a skřehotavých zvuků.[12] Potravu loví výhradně na moři, kde se potápí pro malé rybky do délky 25 cm, občas uloví i desetiramenatce (mj. sépie) a chobotnice.[7] Někdy se při sbírání potravy sdružuje do velkých hejn (100 a více jedinců), hřaduje většinou samostatně.[13]

Hnízdění editovat

Zahnízdění předcházejí poměrně propracované rituální chování, kdy zejména samec se předvádí před samici např. házením hlavy dozadu ke kostřeci, polohováním hlavy vedle těla nebo napřímením ocasu a svěšením křídel dolů.[14] Hnízdní ve středně velkých koloniích o maximálním počtu 5–300 hnízd s hnízdy natěsnanými těsně vedle sebe.[11] Kolonie se nachází na nechráněných skalních výběžcích či na malých skalnatých ostrůvcích poměrně vysoko nad hladinou moře. Hnízdo je kulovitá, 0,5 m vysoká hrouda s plochým vrcholem postavená z větviček, kosmatcovitých rostlin a mořských řas. Ke kladení vajec dochází mezi srpnem až prosincem v závislosti na lokaci kolonie (např. kormorání z kolonií z laguny Te Whanga snáší vejce o 3 měsíce dříve než z ostatních oblastí). Samice klade 1–4, nejčastěji 2–3 světle modrá vejce o rozměrech 61×44 mm. Inkubační doba trvá kolem 30 dní, k osamostatnění mláďat dochází po 30–40 dnech po vylíhnutí. K prvnímu zahnízdění patrně dochází ve věku 3 let.[7][13]

Ohrožení editovat

Druh je ohrožen hlavně ztrátou hnízdního habitatu z důvodu rušení hnízdišť zemědělskými zvířaty (prasata, ovce, dobytek), lidmi a introdukovanými (nepřirozenými) druhy predátorů (hlavně zdivočelé kočky, kusu liščí, chřástal weka). Po vyplašení inkubujících kormoránů se jejich vejce stávají snadnou kořistí místních racků. V krajním případě může dojít k opuštěním kolonie všemi hnízdícími kormorány. Byl zaznamenán i odstřel kormoránů lidmi, na Motuhope kormoráni soupeří o hnízdní habitat s místní populací lachtanů Forsterových. Velkou hrozbou druhu jsou i jevy spojené s globálním oteplováním jako je zvyšující se hladina oceánů.[15] Jelikož úbytek populace byl zaznamenán i na ostrovech bez predátorů, je možné, že tyto globální jevy spojované s globálním oteplováním již mají na populaci negativní efekt.[7]

Z výše zmíněných důvodů je populace kormoránů chathamských na ústupu. Extrémně nízká početnost druhu a geograficky silně omezená hnízdní stanoviště vedla Mezinárodní svaz ochrany přírody k hodnocení druhu jako kriticky ohrožený.[15]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ WATOLA, George. The discovery of New Zealand's birds: the first record of every bird species in New Zealand since 1769. Orewa: Stepping Stone Books, 2009. Dostupné online. ISBN 9780473135409. S. 92–93. (anglicky) 
  3. ↑ Sandpipers, snipes, Crab-plover, coursers [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Checklist Committee. Checklist of the birds of New Zealand, Norfolk and Macquarie Islands, and the Ross Dependency, Antarctica. 5. vyd. Wellington: Ornithological Society of New Zealand, 2022. Dostupné online. S. 170–171. (anglicky) 
  5. ↑ KENNEDY, Martyn; SPENCER, Hamish G. Classification of the cormorants of the world. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2014-10-01, roč. 79, s. 249–257. Dostupné online [cit. 2022-10-31]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2014.06.020. (anglicky) 
  6. ↑ RAWLENCE, Nicolas J.; PAUL SCOFIELD, R.; SPENCER, Hamish G. Genetic and morphological evidence for two species of Leucocarbo shag (Aves, Pelecaniformes, Phalacrocoracidae) from southern South Island of New Zealand. Zoological Journal of the Linnean Society. 2016-07, roč. 177, čís. 3, s. 676–694. Dostupné online [cit. 2022-10-31]. DOI 10.1111/zoj.12376. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f BELL, M. Chatham Island shag [online]. New Zealand Birds Online, 2022 [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Aikman a Miskely 2004, s. 42.
  9. ↑ Aikman a Miskely 2004, s. 43.
  10. ↑ ORTA, Jaume; CHRISTIE, David; JUTGLAR, Francesc. Chatham Islands Shag (Leucocarbo onslowi), version 1.1. Birds of the World. 2021. Dostupné online [cit. 2022-10-31]. DOI 10.2173/bow.chisha1.01.1. (anglicky) 
  11. ↑ a b Chatham Island shag census 2014-2016. www.doc.govt.nz [online]. Department of Conservation [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. S. 121. (anglicky) 
  13. ↑ a b Heather, Robertson & Onley 2015, s. 291.
  14. ↑ Higgins & Marchant 1990, s. 882.
  15. ↑ a b Leucocarbo onslowi [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2018: e.T22696861A131116322, 2018 [cit. 2022-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • AIKMAN, Hilary; MISKELLY, Colin, 2004. Birds of the Chatham Islands. Wellington, New Zealand: Department of Conservation. Dostupné online. ISBN 0-478-22565-2. (anglicky) 
  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • HIGGINS, P. J.; MARCHANT, S., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Ratites to ducks - Part B, Australian pelican to ducks. Svazek 1. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 0-19-553762-9. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kormorán_chathamský&oldid=22995098“