Otevřít hlavní menu

Konfuciův institut

čínská nezisková veřejná vzdělávací organizace propagující čínský jazyk a kulturu

Konfuciův institut (čínsky 孔子学院; pinyin: Kǒngzǐ Xuéyuàn) je čínská nezisková veřejná vzdělávací organizace, která patří pod Ministerstvo školství Čínské lidové republiky. Deklarovaným cílem tohoto ústavu je propagovat čínský jazyk a čínskou kulturu, podporovat výuku čínštiny jako cizího jazyka a usnadňovat kulturní výměnu[1]. Pro obavy ze vzrůstajícího vlivu Číny je tato organizace kritizována v mnoha zemích, ve kterých působí[2].

Vchod do Konfuciova institutu v Rennes (Bretaň)

Program Konfuciových institutů je řízen organizací Hanban (oficiálně jde o Čínský národní úřad pro mezinárodní šíření čínského jazyka – je to veřejná instituce přidružená k čínskému ministerstvu školství). Instituty fungují ve spolupráci s místními fakultami a univerzitami po celém světě a o jejich financování se dělí Hanban spolu s hostitelskými institucemi[3]. V zemích třetího světa se však o jejich financováni stará plně ČLR. Čína srovnává Konfuciovy instituty s takovými organizacemi pro propagaci jazyka a kultury, jakými jsou např. portugalský Instituto Camões, britský British Council, francouzský Alliance Française, italský Società Dante Alighieri, španělský Instituto Cervantes, německý Goethe-Institut a podobné organizace řady dalších zemí. (Takovou organizační síť má i Česká republika, která zakládala svá Česká centra již od roku 1949[4]). Tyto instituty jsou často považovány za ikonické kulturní symboly identifikované s příslušnou zemí, jako se Konfuciovy instituty identifikují s Čínou[5]. Na rozdíl od těchto organizací však mnohé Konfuciovy instituty fungují uvnitř univerzitních areálů a vzbuzují proto vážné obavy o akademické svobody a politické ovlivňování v těchto školách[6].

HistorieEditovat

První Konfuciovy instituty byly otevřeny v uzbeckém Taškentu (zkušební zařízení) v červnu 2004 a potom v listopadu 2004 v Soulu (Jižní Korea). Jihokorejský institut v Soulu v současnosti už nefunguje. Další institut byl – rovněž v listopadu 2004 – otevřena na univerzitě v Marylandu (University of Maryland, College Park)[7]. Stovky dalších byly od té doby otevřeny v mnoha zemích po celém světě s nejvyšší koncentrací v USA, v Japonsku a v Jižní Koreji[8]. V dubnu 2007 byl v Japonsku na univerzitě Waseda založen první výzkumně orientovaný Konfuciův institut. Jeho studijní program podporuje ve spolupráci s univerzitou v Pekingu výzkumné aktivity vysokoškoláků studujících čínštinu[9]. V roce 2019 existovalo 530 Konfuciových institutů v mnoha zemích 6 kontinentů a Hanban má za cíl zvýšit do roku 2020 počet institutů na 1 000. Ministerstvo školství ČLR odhaduje, že v roce 2010 takto studovalo čínský jazyk 100 milionů zahraničních studentů[10]. Během několika málo let své existence převýšil počet poboček Konfuciových institutů výrazně počty poboček podobných organizací (British Council, Goethe-Institut, Japan Foundation, …), které se rozvíjely po několik desetiletí. Výjimkou je pouze síť Alliance Française, která má po světě přes 1000 poboček, existuje však již od r. 1883[11].  

NázevEditovat

 
Konfuciův institut v Torontu (Seneca College)

Konfuciův institut je pojmenován po známém čínském filozofovi Konfuciovi (551 – 479 př. n. l.). V průběhu celého 20. století vedoucí představitelé Komunistické strany Číny Konfucia kritizovali a odsuzovali jako personifikaci feudálních čínských tradic, přičemž se anti-konfucianismus táhl od Hnutí za novou kulturu (1912) až po kampaň Kritizuj Lina, kritizuj Konfucia během čínské kulturní revoluce v 70. letech 20. století[12]. V posledních desetiletích však zájem o starou čínskou kulturu zase roste a především Konfucius je opět populární[13]. Vně Číny je Konfucius všeobecně viditelným symbolem čínské kultury vzdáleným od negativních asociací jiných prominentních čínských osobností jako je Mao Ce-tung[14].

„Konfuciův institut“ – to je obchodní značka. Podle vyjádření jednoho mluvčího organizace Hanban „ti, kdo užívají víc obchodních značek, se také těší vyšší popularitě, oblíbenosti a reputaci, mohou více ovlivňovat společnost, a tak mohou dosáhnout i na silnější podporu lokálních společenství“. Podle článku z r. 2014 v novinách The China Post (noviny, které vycházely v angličtině na Tchaj-wanu) by Čína bezpochyby nebyla tak úspěšná, kdyby tyto své organizace pojmenovala třeba Mao Ce-tungův institut nebo dokonce Teng Siao-pchingův institut. Ale tím, že se opřela o Konfuciovo jméno, vznikla značka, která se stala okamžitě symbolem čínské kultury a současně se podstatně odlišila od komunistické strany[15].

Politické cíleEditovat

Konfuciovy instituty nemají jenom akademické poslání. Týdeník The Economist citoval Li Changchuna (jednoho z vrcholných čínských komunistických funkcionářů, nar. 1944), který řekl, že Konfuciovy instituty byly „významnou součástí čínského systému zahraniční propagandy“. Tohoto výroku se chopili kritici jakožto důkazu zpolitizovaného poslání Konfuciových institutů[2]. Mnozí odborníci popisují program Konfuciových institutů jako vzorovou ukázku měkké síly, která prostřednictvím čínského jazyka a čínské kultury podporuje čínskou expanzi ekonomickou, kulturní a diplomatickou[16], zatímco jiní poukazují na možný sběr zpravodajských informací[17][18].

Čínské vedení je obezřetné a nechce, aby Konfuciovy instituty fungovaly jako přímí propagátoři stranické politiky. Tchajwanský aktivista a politik Peng Ming-min však tvrdí, že školy, kde vznikly Konfuciovy instituty, musely podepsat smlouvy, ve kterých prohlašují, že podporují pekingskou politiku jedné Číny. Výsledkem je, že v těchto institucích jsou Tchaj-van a Tibet tabu[19]. To je ale podle profesorky čínských dějin na UC Berkeley, Michael Nylan, poněkud sporné. Ta konstatovala, že Konfuciovy instituty ve svých požadavcích slevily a poučily se ze svých počátečních chyb. Ve svém přehledu 15 vysokých škol, které mají zkušenosti s Konfuciovými instituty, našla dvě zprávy o tom, že instituty chtěly zablokovat pozvané přednášející, obě přednášky však přesto proběhly[20].   

Organizační uspořádáníEditovat

 
Budova Konfuciova institutu v Alabamě (Troy University campus)

Hanban je nevýdělečnou vládní organizací[21] i když je propojen s ministerstvem školství a má těsné vazby na řadu významných činitelů komunistické strany. Ředitelství Konfuciova institutu v Pekingu stanovuje směrnice, kterými se řídí Konfuciovy instituty po celém světě. Ředitelství je vedeno patnáctičlennou radou, jejímiž deseti členy jsou ředitelé Konfuciových institutů v zahraničí[22]. Samotné instituty jsou samostatně vedené prostřednictvím své vlastní správní rady, která by měla zahrnovat členy hostitelské instituce[23]. Ostatní vůdcové rady ředitelství v Pekingu jsou vybíráni z komunistické strany a z ústředních vládních agentur, jako jsou Ministerstvo financí, Ministerstvo školství a Informační kancelář státní rady (známá také jako Úřad pro zahraniční propagandu)[24]. Rada stanovuje agendu Konfuciových institutů a mění jejich stanovy, zatímco ostatní úkoly a běžné vedení Konfuciových institutů má na starost profesionální výkonné vedení řízené generálním ředitelem[25].

Čínská vláda se dělí o břemeno s financováním Konfuciových institutů s hostitelskými vysokými školami a k managementu institutů přistupuje v rámci politiky nevměšování se[2]. Instituty fungují nezávisle v rámci směrnic, které stanovil Hanban a ředitelství Konfuciova institutu v Pekingu. Každý institut odpovídá za čerpání svého rozpočtu schváleného ředitelstvím, které stanovuje různá omezení týkající se využívání finančních zdrojů včetně rezerv pro zvláštní účely[26]. Instituty v USA obecně dostávají z Hanbanu roční podporu kolem 100 000 $ s tím, že rozpočet dorovná místní hostitelská univerzita. Kromě své místní partnerské univerzity spolupracují instituty s nějakou partnerskou univerzitou v Číně; příkladem může být Konfuciův institut na Univerzitě v Tallinnu a partnerství s Univerzitou finančně-ekonomickou v Šanghaji[27]. Mnohé instituty podléhají vedení, které se skládá z několika členů čínské partnerské školy, a zbytek vedení tvoří členové lokální partnerské univerzity. Ředitele institutu většinou jmenuje místní partnerská univerzita[2].

Konfuciovy instituty v ČeskuEditovat

V září 2007 byl zřízen Konfuciův institut v rámci Univerzity Palackého v Olomouci[28]. Univerzita Palackého tím navazuje na tradici výuky čínského jazyka v Olomouci. Partnerského projektu se účastní i Univerzita zahraničních studií v Pekingu vyučující několik desítek cizích jazyků včetně češtiny. Vedle výuky čínštiny pořádá Konfuciův institut i další přednášky a kulturní akce[29].

V březnu 2018 byla otevřena Konfuciova třída (Confucius Classroom) na VŠB -Technické univerzitě Ostrava[30]. Konfuciova třída je koncipována jako centrum výuky čínského jazyka a kultury zajišťované rodilými mluvčími (výukovým jazykem je angličtina). Nabízí kurzy jak pro akademickou obec, tak pro širokou veřejnost Moravskoslezského kraje[31].

Při příležitosti česko-čínského podnikatelského fóra v rámci prvního Čínského mezinárodního veletrhu dovozu v Šanghaji byla začátkem listopadu 2018 podepsána dohoda o zřízení dalšího Konfuciova institutu, a to při Vysoké škole finanční a správní v Praze[32]. Jeho otevření je plánováno na podzim 2019 a od ostatních institutů se má odlišovat ekonomicko-podnikatelským think-tankem, který bude zpracovávat ekonomické analýzy a sledovat trendy česko-čínských a euro-čínských obchodních a investičních vztahů[33]. Celosvětový přehled o Konfuciových institutech a o Konfuciových třídách rozdělený podle 5 světadílů lze nalézt na stránkách Hanbanu[10].  

Ohlasy a polemikyEditovat

Během své rychlé expanze se Konfuciovy instituty staly předmětem mnoha polemik. Jejich kritika zahrnuje praktická znepokojení týkající se financování, životaschopnosti v akademickém prostředí, právních záležitostí, vztahů s čínskou partnerskou univerzitou, ideologických obav spojených s nevhodným ovlivňováním výuky a výzkumu, průmyslové a vojenské špionáže[17][18], sledování Číňanů v zahraničí a podkopávání tchajwanského vlivu[11]. Proti zřízení Konfuciových institutů na univerzitách v Melbourne[34], v Manitobě[35], ve Stockholmu[11] a v řadě dalších byla rovněž organizována opozice. Ještě důležitější je, že některé univerzity, které hostily Konfuciovy instituty, se rozhodly ukončit své smlouvy. To se např. v r. 2013 stalo na univerzitách McMaster v Ontariu[36] a v Lyonu[15], v r. 2014 na univerzitách v Chicagu[37], v Pensylvánii[38] a v okresní školní radě v Torontu[39], v r. 2015 na univerzitě ve Stuttgartu[40]. Takových případů je víc a docházelo k nim i v dalších letech[41][42][43].

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Confucius Institute na anglické Wikipedii a Konfuzius-Institut na německé Wikipedii.

  1. MATTIS, Peters. Reexamining the Confucian Institutes. The Diplomat [online]. Diplomat Media Inc., Washington D. C. 20006, USA, 2. 8. 2012 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  2. a b c d A message from Confucius; New ways of projecting soft power. The Economist [online]. 24 October 2009 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  3. Introduction to the Confucius Institutes [online]. 29. 08. 2009 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  4. Síť Českých center [online]. ČESKÁ CENTRA - Ústředí organizace, Praha [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  5. NORRIE, Justin. Confucius says school's in, but don't mention democracy. The Sydney Morning Herald [online]. February 20, 2011 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  6. SAHLINS, Marshall. China U. The Nation [online]. October 30, 2013 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  7. Confucius Institute at Maryland [online]. University of Maryland [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  8. TAY, Simon S. C. Asia Alone: The Dangerous Post-Crisis Divide from America. [s.l.]: John Wiley and Sons, 2010. 42 s. ISBN 9780470826201. 
  9. Waseda University Confucius Institute [online]. Waseda University, Tokyo [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  10. a b Confucius Institute/Classroom [online]. Beijing, China: Confucius Institute Headquarters (Hanban), 2014 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  11. a b c STARR, Don. Chinese Language Education in Europe: the Confucius Instituites. European Journal of Education, Vol. 44, No. 1, Part 1, 65 – 82 [online]. 2009 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  12. STARR, Don. Chinese Language Education in Europe: the Confucius Institutes [online]. John Wiley & Sons, 2009 [cit. 2019-10-27]. (Wiley Online Library). Dostupné online. 
  13. MELVIN, Sheila. Yu Dan and China's Return to Confucius. The New York Times [online]. 29. August 2007 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  14. J. M. China’s Confucius Institutes - Rectification of statues. . The Economist [online]. Jan 20th 2011 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  15. a b CHING, Frank. World should watch for Confucius. The China Post. Breaking news from Taiwan, China and the world [online]. October 1, 2014 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  16. SCHMIDT, Peter. At U.S. Colleges, Chinese-Financed Centers Prompt Worries About Academic Freedom. The Chronicle of Higher Education [online]. October 17, 2010 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  17. a b DE PIERREBOURG, Fabrice; JUNEAU-KATSUYA, Michel. Nest of Spies: The Startling Truth About Foreign Agents at Work Within Canada's Borders. Canada: HarperCollins, 2009. ISBN 1554684498. S. 160 – 162. 
  18. a b STEFFENHAGEN, Janet. Has British Columbia Institute of Technology sold out to Chinese propaganda?. The Vancouver Sun [online]. 2 April 2008 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  19. MING-MIN, Peng. China picks pockets of academics worldwide. The Taipei Times [online]. May 31, 2011 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  20. NYLAN, Michael. Maine leaders laud wisdom of Confucius Institute. Portland Press Herald [online]. Septmber 26, 2013 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  21. SHANGWU, Sun; HUANXIN, Zhao; YUE, Tang. Hanban offers a wider choice. China Daily [online]. Oct 23, 2019 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  22. Steven Knapp Named to Council of the Confucius Institute Headquarters. GW Today [online]. George Washington University, Washington, DC 20006, June 03, 2013 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  23. Constitution and By-Laws of the Confucius Institutes [online]. Beijing, China: Confucius Institute Headquarters (Hanban), 2014 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  24. COUNCIL MEMBERS OF THE CONFUCIUS INSTITUTE HEADQUARTERS IN 2011 [online]. Peking: Hanban, 2011 [cit. 2019-10-26]. Dostupné online. 
  25. About Us – Leadership [online]. Beijing, China: Confucius Institute Headquarters (Hanban), 2014 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  26. Regulations for the Administration of Confucius Institute Headquarters Funds [online]. Beijing, China: Hanban News, Confucius Institute Headquarters (Hanban), 2010-06-21 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  27. The Confucius Institute at Tallinn University [online]. Tallinn University [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  28. WALECZKO, Petr. Čekal se velký boom, zájem o čínštinu naopak slábne [online]. ČT24, 26. 1. 2019 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  29. Univerzita Palackého v Olomouci – Konfuciův institut [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  30. Slavnostní otevření Konfuciovy třídy 20. 3. 2018 [online]. VŠB Technická univerzita Ostrava [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  31. Konfuciova třída VŠB-TUO [online]. VŠB – Technická univerzita Ostrava [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  32. Vicepremiérka ČLR Sun Chunlan odhalila na VŠFS zakládací desku Konfuciova institutu [online]. Vysoká škola finanční a správní, 21. 11. 2018 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  33. Připravujeme se na otevření Konfuciova institutu [online]. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 27. 02. 2019 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. 
  34. MASLEN, Geoff. AUSTRALIA: Warning – be wary of Confucius institutes. University World News [online]. University World News, Higher Education Web Publishing Ltd, London, 02 December 2007 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  35. Profs worry China preparing to spy on students - UManitoba considers deal with Confucius Institute. Maclean’s Magazine, Toronto [online]. Apr 27, 2011 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  36. BRADSHAW, James; FREEZE, Colin. McMaster closing Confucius Institute over hiring issues. The Globe and Mail [online]. 7 February 2013 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  37. REDDEN, Elizabeth. Chicago to Close Confucius Institute. Inside Higher Ed, Washington DC [online]. September 26, 2014 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  38. REDDEN, Elizabeth. Another Confucius Institute to Close. Inside Higher Ed, Washington DC [online]. October 1, 2014 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  39. HOPKINS, Andrea. Toronto schools reject tie-up with China's Confucius Institute. Reuters [online]. OCTOBER 30, 2014 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  40. REDDEN, Elizabeth. German University Abandons Plans for Confucius Institute. Inside Higher Ed, Washington DC [online]. June 8, 2015 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  41. KAJÍNEK, Milan. Floridská univerzita „po pečlivém zvážení“ uzavře Konfuciův institut. Epoch Times ČR [online]. 19. 8. 2018 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  42. PENTCHOUKOV, Ivan. USA: Vláda zakázala Pentagonu financovat činnost Konfuciových institutů. Epoch Times ČR [online]. 24. 8. 2018 [cit. 27.10.2019]. Dostupné online. 
  43. Australia seeks to curb foreign interference in universities. BBC NEWS - World - Australia [online]. BBC, 14. 11. 2019 [cit. 2019-11-14]. Dostupné online.