Kolomyja

město v Haliči na západě Ukrajiny

Kolomyja (ukrajinsky Коломия; polsky Kołomyja; rusky Коломыя; německy Kolomea; rumunsky Colomeea, česky také Kolomej) je historické město ležící v Haliči na západě Ukrajiny. Rozkládá se převážně na levém břehu řeky Prut. Je střediskem Kolomyjského rajónu a samostatným městským rajónem. Kolomyja je třetím největším městem Ivanofrankivské oblasti: v roce 2022 zde žilo přes 60 000 obyvatel.[1]

Kolomyja
Коломия
Kolomyia City Hall.jpg
Kolomyja – znak
znak
Kolomyja – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška300 m n. m.
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastIvanofrankivská
RajónKolomyjský
Kolomyja
Kolomyja
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha41 km²
Počet obyvatel60 821 (2022)
Etnické složeníUkrajinci (přes 95 %), Rusové, Poláci
Náboženské složenípřevážně Ukrajinská řeckokatolická církev
Správa
StarostaBogdan Stanislavskyj
Vznik13. století
Oficiální webwww.ko.if.ua
Telefonní předvolba+380 3433
PSČ77212
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny a kulturaEditovat

Archeologicky zdokumentované osídlení ze 6. až 8. století svědčí o slovanské kultuře, jejíž příslušníci patřili k zapadnímu území státního útvaru Kyjevské Rusi, ustavené v 11. století. Město bylo založeno pravděpodobně okolo roku 1200 haličským knížetem Kolomanem, po němž bylo pojmenováno. Od 14. století pak byla oblast součástí Polska, resp Polsko-litevské unie.

Mezi lety 17721918 město s celou Haličí náleželo k Rakouskému císařství. Během 19. století Kolomyja díky obchodu a železničnímu spojení na trati (LvovČernovice, 1866) rychle vyrostla: okolo roku 1900 měla přes 30 000 obyvatel. Tradičně zde koexistovaly tři silné náboženské konfese: katolická, pravoslavná a početná židovská komunita. Žid Jakob Dukatenzähler byl jednou z prvních, ne-li vůbec první obětí první světové války.[2] Po polském intermezzu (19181939) obsadila město Rudá armáda a v srpnu 1941 německý Wehrmacht. V březnu 1942 bylo zřízeno ghetto pro 18 000 Židů z města a okolí, kteří zde tvořili polovinu obyvatelstva. O rok později bylo uzavřeno a přes 16 000 Židů bylo odvezeno na smrt do vyhlazovacího tábora v Bełżci. Kolomyja je známa jako centrum huculské kultury a přirozené středisko historického regionu Pokutí. Od názvu města je odvozen i název tradičního ukrajinského písňového útvaru a tancekolomyjky. V posledních desetiletích se také obracela pozornost ke kultuře a osudu kolomyjských Židů. Kolomyja uzavřela přátelství s jihopolským městem Nysa, kam bylo po 2. světové válce repatriováno mnoho kolomyjských Poláků.

Ruská invaze na Ukrajinu 2022Editovat

Po 24. únoru 2022 začalo město být ostřelováno ruskými raketami a obyvatelé prchali do exilu. [3]

Doprava a hospodářstvíEditovat

Kolomyja leží přibližně na půli cesty mezi Ivano-Frankivskem a Černovicemi. Prochází tudy hlavní silnice a železnice spojující Lvov a Černovice. Z hlavní tratě odbočují velmi pomalé lokálky směrem na Deljatyn (a dále na Rachiv v Zakarpatí) a na Stefanešty (- Ternopil). Existuje také přímé spojení s Kyjevem. Je zde zastoupen textilní a slévarenský průmysl. V okolí se nacházejí také ropné vrty.

PamátkyEditovat

 
Katedrála Proměnění Páně
 
Klášter voršilek
  • Katedrála sv. Ignáce z Loyoly, římskokatolický cihlový chrám z konce 19. století, architekt Dyonisij Kšičkovskyj; ulice Ivana Franka
  • Katedrála Proměnění Páně, řeckokatolický chrám v novobarokním stylu; vystavěn v letech 1998-2012, od svleho dostavení katedrální chrám místní eparchie
  • Kostel Zvěstování Panny Marie - dřevěný hřbitovní chrám, nejstarší kostel ve městě (1587), používán byl střídavě pravoslavnou a řeckokatolickou církví, ta jej má od roku 2018 v užívání
  • Novogotická budova radnice s věží z roku 1877, centrum s historickými domy a administrativními budovami, například:
  • bývalý klášter se školou sester voršilek, čtyřtraktová cihlová budova z 19. století
  • Střední škola Kazimíra Jagellonského
  • Muzeum huculského lidového umění (Musej narodnoho mystectva Huculščyny ta Pokutya imeni J. Kobrynskoho)
  • Muzeum malby kraslic (Muzej pysanskoho rospysu) - proslulá sbírka, bývá počítána k tzv. sedmi divům Ukrajiny, prospekt V. Čornovola 43b.
  • Vlastivědné muzeum "Prosvita", soukromá sbírka regionálních uměleckých a historických předmětů, včetně mincí, 3 přeplněné sály v domě učitele Romana Javorského

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ukrajinský statistický úřad. Статистичний збірник/Statistical Publication "Чисельність наявного населення України"/"Number of Present Population of Ukraine" [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. 
  2. Otto von Habsburg, Úvahy o Evropě. Praha 1993, kapitola Židovské dědictví, s. 80-89
  3. Zpravodajství idnes z 1. března 2022

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat