Otevřít hlavní menu

Kocbeře

obec v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji

Kocbeře (do roku 1950 Kočbeř[2]) je obec, která se nachází v okrese Trutnov, kraj Královéhradecký, zhruba 4 km severovýchodně od Dvora Králové nad Labem. Obcí protéká Kocbeřský potok, jeden z  drobnějších levých přítoků Labe. Osu Kocbeří představuje silnice I/37, jež se tu kříží se silnicí II/300. Žije zde 508[1] obyvatel.

Kocbeře
Kaple Panny Marie
Kaple Panny Marie
Znak obce KocbeřeVlajka obce Kocbeře
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0525 579394
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Trutnov (CZ0525)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Dvůr Králové nad Labem
Historická země Čechy
Katastrální území Kocbeře
Katastrální výměra 10,93 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 508 (2019)[1]
Nadmořská výška 439 m n. m.
PSČ 544 64
Zákl. sídelní jednotky 3
Části obce 3
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Nové Kocbeře 53
54464 Kocbeře
Starosta Eva Rezková
Oficiální web: www.kocbere.cz
Email: ou.kocbere@cmail.cz
Kocbeře
Kocbeře
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název obceEditovat

Kocbeře byly pravděpodobně založeny v rámci německé kolonizace ve druhé polovině 13. století jako takzvaná lesně-rolnická ves, německy Waldhufendorf. Na základě jazykovědného bádání se usuzuje, že první osadníci přišli z oblasti Frank, Durynska a Saska. Způsob vzniku se otiskl do původního německého názvu vesnice – Reutendorf, kde první část odpovídá starohornoněmeckému slovesu reuten znamenajícímu zbavit půdu lesa a křoví, zúrodnit, vymýtit. Teprve v 19. století se ustálila forma Rettendorf.

Ze 14. století pochází český název vesnice – Kocbeře (v první pramenné zmínce Koczberzye). První část sousloví odkazuje ke staročeskému koc – označení pro hrubý plášť nebo houni. Jednalo se tedy o posměšný název pro sídlo, kde se berou, kradou pláště či houně.

V 16. století vzniklá osada, která je nyní místní částí Kocbeří, získala běžný název Nová Ves, německy Neudorf. Hovorově se označuje jako Chaloupky.

Až do 19. století by se mělo správně mluvit o samostatných vesnicích Kocbeři a Nové Vsi. K nim na parcele patřící k panství Žireč-Debrné přibylo v letech 1834-6 sídlo známé jako Nová Kocbeř (Neu Rettendorf). Ta tvořila společně s dalšími novými založeními (Nový Kohoutov, Ženská Bída, Nové Záboří) samostatnou obec Království I. V jedinou ves pod názvem Kocbeře byly Kocbeř, Nová Kocbeř a Nová Ves sloučeny teprve v roce 1950.

HistorieEditovat

Kocbeř a Nová Ves patřily do poloviny 19. století k panství Choustníkovo Hradiště, jehož majiteli byli:

Půta z Turgova (1316-?), Ota z Turgova, Jan a Václav Krušinové z Lichtenburka (1382), Heřman z Choustníka (1395-1404), Beneš z Choustníka (1404-1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410-1457), Mikuláš Zajíc z Hazmburka (1457-1459), Oldřich a Jan Zajícové z Hazmburka (1459-1473), Petr Čéč z Nemyčevsi (1473-1482), Dubek z Hustířan (1482-1501), Burian ze Švamberka (1501-?), Mikuláš z Dražovic (1513), Zilvar ze Silbrštejna, Jan Krupý z Probluze, Michal Slavata z Chlumu, Diviš Slavata z Chlumu (1533-1541), Mikuláš Pecingar z Bydžína (1541-?), Albrecht Ctibor Pecingar z Bydžína (?-1622), Albrecht z Valdštejna (1623), Marie Magdalena Trčková z Lípy (?-1633), Jan Rudolf Trčka z Lípy (1633-1634), František z Uhlfeldu (1636-1637), jezuitská kolej v Jičíně (1637-1651), Corfiz z Uhlfeldu (1651-1655), Ottavio Piccolomini (1655), Diana Maria Gazoldo, hraběnka Černínová, Vilém Bádensko-Bádenský, Jan Špork (1664-1679), František Antonín Špork (1679-1738), Anna Kateřina Swéerts-Šporková (1638-1743), hospitální nadace F. A. Šporka (1743-1848).

První písemná zpráva o vesnici se datuje k 29. květnu 1410, kdy Purkhart Strnad z Janovic podal u dvorského soudu žalobu na vdovu po Beneši z Choustníka, která neoprávněně disponovala s panstvím Choustníkovo Hradiště.[3]

Do 19. století byly Kocbeře běžnou vesnicí se zemědělským obyvatelstvem. Ani v krátké době, kdy na panství Choustníkovo Hradiště vybudoval František Antonín Špork výstavné lázně v Kuksu, nepatřily Kocbeře do společenského či hospodářského centra dění. Tuto dobu připomínají pouze pamětní kámen tradičně spojovaný s místem, kde hrabě údajně skolil bílého jelena a studánka sv. Brunona, lokalizovaná východně od obce. Další rozvoj obce (přesněji ale Království I.) začíná v roce 1842, kdy v budově hostince zakládá průmyslník Bernard Gerber textilní faktorii, kde začal roku 1853 pro vídeňskou firmu Valero vyrábět hedvábné zboží. Firma Groß Handlungshaus J. A. Valero et Söhne, Wien o dva roky později provoz odkoupila a krátce nato postavila novou tovární budovu. Firmu od roku 1876 vlastnil vídeňský průmyslník S. Eisenberger. V době hospodářské krize přivedl majitel Erich Eisenberger firmu k úpadku a roku 1932 byla uzavřena. Provoz obnovil o rok později Walter Morawek, firmu vlastnil až do znárodnění roku 1945. Textilní výroba v Kocbeřích existovala i poté, když se z továrny stal vedlejší závod firmy Tiba.

Do roku 1945 v obci zcela převládalo obyvatelstvo německé národnosti. Dne 6. srpna 1945 byla v rámci takzvaného odsunu většina z nich deportována vlakem ke státní hranici u Hřenska, kde museli opustit území republiky. Stejný osud stihl dosud chráněné antifašisty z obce 8. října 1946.

PamětihodnostiEditovat

Poblíž obce je v kamenolomu těžen druhohorní pískovec který je mj. použit při probíhající opravě zábradlí Karlova mostu v Praze.

Části obceEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Dostupné online.
  3. FRIEDRICH, Gustav (ed.). Desky dvorské Království českého, VIII. díl, Druhá kniha půhonná z let 1407-1530. Praha : [s. d.]. S. 388.

LiteraturaEditovat

  • WLASCHEK, Rudolf Maria. Rettendorf. Geschichte eines Dorfes am Königreichwald in Nordostböhmen von den Anfängen bis zur Mitte des 19. Jahrhunderts. München : Verlag Robert Lerche, 1979. ISBN 3-87478-120-8.
  • WLASCHEK, Rudolf Maria. Rettendorf II. Geschichte eines Dorfes am Königreichwald in Nordostböhmen von der Mitte des 19. Jahrhunderts bis 1945/46. Münster, 1997.

Externí odkazyEditovat