Otevřít hlavní menu

Karl Leisner (28. února 1915, Rees, Severní Porýní-Vestfálsko - 12. srpna 1945, Planegg, Bavorsko) je německý mučedník římskokatolické církve, který zemřel následkem vazby v koncentračním táboře. Je blahoslavený Katolické církve.

Blah. Karl Leisner
Karl Leisner na německé poštovní známce.
Karl Leisner na německé poštovní známce.
kněz a mučedník
Datum narození 28. února 1915
Datum úmrtí 12. srpna 1945
Svátek 12. srpen
Místo pohřbení katedrála v Xantenu
Blahořečen 23. června 1996
Uctíván církvemi Římskokatolická církev a církve v jejím společenství.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Leisner se narodil v Reesu a tam byl pokřtěný v kostele Nanebevzetí Panny Marie. V šesti letech se s rodinou přestěhoval do Kleve (v Severním Porýní-Vestfálsku). Tam chodil do školy a poznal učitele náboženství Waltera Vinnenberga, jehož prostřednictvím se seznámil s hnutím katolické mládeže. V roce 1934 složil maturitní zkoušku. Studoval teologii na „Vestfálské Vilémově univerzitě“ a tam založil zakázanou skupinu mladých, se kterou jezdil do Beneluxu, kde pořádali tábory. Ještě v roce 1934 byl jmenován biskupem Clemens August von Galenenmdiecézním vedoucím mládeže.

Dne 25. března 1939 byl biskupem Galenem vysvěcen na jáhna. Během léčení v St. Blasien (v Baden-Würtemberku) byl Leisner pro kritiku Adolfa Hitlera dne 9. listopadu gestapem zatčen. Dostal se do koncentračního tábora Sachsenhausen. Zde musel, mimo jiné, přihlížet mučení svých spolubratří kněží. Dne 14. prosince 1941 byl odeslán od koncentračního tábora Dachau do bloku, kde byla většina vězněných duchovními. Setkal se zde s jezuitou Otto Piesem, který se stal jeho duchovním průvodcem. Dne 17. prosince 1944 přišel do Dachau zatčený francouzský biskup Gabriel Piguet z Clermont-Ferrand se svolením biskupa Clemens Augusta hraběte von Galen, mladého muže na kněze vysvětil, když jedna řádová sestra Josefa Mack, přezdívaná „Mädi“, propašovala do koncentráku liturgické předměty. Svěcení proběhlo v provizorních podmínkách a za přísného utajení.[1] Leisner byl jediný, který byl vysvěcený na kněze v koncentračním táboře. Primici slavil 26. prosince 1944 - byla to jeho první a zároveň poslední Mše svatá v životě. Jeho zdravotní stav se krátce poté zhoršil natolik, že nebyl již další bohoslužby schopen. Oltář z kaple v Dachau se dnes nachází v duchovním vzdělávacím domě Berg Moriah[2] v Schönstattu. Když byl tábor 29. dubna 1945 osvobozen, byl Leisnerův stav již natolik vážný, že byl dopravený do tuberkulózního sanatoria v Planeggu u Mnichova. Za několik měsíců zemřel na následky své nemoci, ač lékaři i jeho matka (která za ním do léčebny přijela a starala se o něj) zkoušeli vše možné, aby jej udrželi při životě. Pohřbený je v hrobce katedrály v Xantenu, kde jsou uloženy i ostatky jiných obětí nacismu.

Karl Leisner byl dne 23. června 1996 papežem Janem Pavlem II. v Berlíně prohlášený za blahoslaveného. Spolu s ním byl beatifikován někdejší berlínský dómský probošt Bernard Lichtenberg. Pamětním dnem Karla Leisnera je den jeho úmrtí, 12. srpen.[3]

Leisner a SchönstattEditovat

Karl Leisner se učil jako mladistvý v Schönstattu a až do konce života vzpomínal na skupinu mládeže, do které se také počítal pozdější biskup Heinrich Tenhumberg. Po dobu svého krátkého života se intenzivně setkával s bohorodičkou Boží. Kristus byl jeho vášní a ideálem, působil v diecézi s mládeží a bojoval za své rozhodnutí stát se knězem. V koncentračním táboře Dachau zakládal spolu s páterem Josefem Fischerem první Schönstattskou skupinu v lágru v hladovém roce 1942. Od roku 1943 patřil Karl Leisner ke skupině „Victor in vinculis Mariae" a tím do okruhu Schönstätterského zakladatele P. Josefa Kentenicha. Z ideálů a života čerpala skupina Karla Leisnera sílu. Svůj osud, který byl v koncentráku těžký a s jeho souchotinami ještě více ztížený, přijal v duchu Krista jako vůli Boží,a svůj život dokončil jako mučedník.[4]

LiteraturaEditovat

  • Wilhelm Haas: Christus meine Leidenschaft. Karl Leisner. Sein Leben in Bildern und Dokumenten. 3. Aufl., Kevelaer Butzon+Bercker, 1985.
  • Hermann Gebert: Geschichte einer Berufung. Patris. ISBN 3-87620-234-5
  • Arnaud Join-Lambert, Karl Leisner. Bruyères-le-Chatel : Nouvelle Cité, 2009 (collection Prier 15 jours avec, n° 132) 128 p. ISBN 978-2-85313-582-5; Idem, Ganz und ungeteilt. 15 Tage mit Karl Leisner. Übersetzung von Josef Barmettler – Jutta Krugmann – Oskar Bühler, Vorwort Robert Zollitsch, Patris Verlag, Vallendar 2010, 176 p. ISBN 978-3-87620-342-3.
  • René Lejeune: Wie Gold im Feuer geläutert. Parvis.
  • Christian Feldmann: Wer glaubt, muß widerstehen – Bernhard Lichtenberg - Karl Leisner. Freiburg [u.a.] Herder, 1996. ISBN 3-451-26052-2
  • Jürgen Kappel: Karl Leisner – die Liebe Gottes leben. Recklinghausen Bitter, 1996.
  • Josef Heckens (Hsg.): Rote Rosen und Stacheldraht: der selige Märtyrer Karl Leisner; Leben und Zeugnis. Kevelaer Butzon & Bercker, 1996. ISBN 3-7666-0061-3
  • Otto Pies: Stephanus heute, 7. Auflage kommentiert von Hans-Karl Seeger, ISBN 978-3-928441-69-8
  • Joachim Schmiedl: Karl Leisner – Leben für die Jugend. Vallendar-Schönstatt Patris, 1996. ISBN 3-87620-193-4
  • Seeger, Hans-Karl, Karl Leisner – Visionär eines geeinten Europas, Eine TOPOS PLUS Biographie, Band 563, ISBN 3-7867-8563-5
  • Seeger, Hans-Karl (Hg.), Karl Leisners letztes Tagebuch, 2. Auflage ISBN 978-3-8367-0638-4
  • Seeger, Hans-Karl; Latzel, Gabriele (Hg.) Karl Leisner – Priesterweihe und Primiz im KZ Dachau, 2. erweiterte Auflage. ISBN 3-8258-7277-7
  • Hans-Karl Seeger, Gabriele Latzel, Christa Bockholt (Hg.): Otto Pies und Karl Leisner: Freundschaft in der Hölle des KZ Dachau, Verlag Dr. Pies, Sprockhövel 2007, ISBN 978-3-928441-66-7

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Leisner na německé Wikipedii.

  1. Catholica.cz (dostupné online)
  2. Der Dachau-Altar bei www.moriah.de.
  3. Radio Vatikán: Vatikan: Wundersamer Leisner? 10. Januar 2007
  4. Vgl. dazu besonders: Hermann Gebert, Geschichte einer Berufung - Karl Leisner 1915 - 1945

Externí odkazyEditovat