Karel Bříza
Karel Bříza (14. října 1926 Krucemburk – 9. prosince 2001 Praha) byl římskokatolický kněz, řeholník – redemptorista, hudební skladatel, varhaník a varhanář (jeho první varhany jsou v kostele sv. Martina v pražských Řepích[1]).
| Karel Bříza | |
|---|---|
| Narození | 14. října 1926 Krucemburk, Čechy  Československo |
| Úmrtí | 9. prosince 2001 (ve věku 75 let) Praha Česko |
| Povolání | hudební skladatel, katolický kněz, učitel, varhaník a varhanář |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatMládí
editovatNarodil se v Krucemburku na Vysočině v roce 1926. V mládí vstoupil do kongregace redemptoristů a studoval v řádovém juvenátě, který sídlil na zámku v jihočeské vsi Libějovice. Kongregace ale byla po roce 1948 v nepříznivém postavení, jako ostatně všechny řeholní řády v ČSR. Vše vyvrcholilo záborem klášterů (Akce K) v roce 1950 a internací řeholních osob, které neušel ani Karel Bříza. Byl internován na Hoře Matky Boží u Králík a posléze krátce v Hájku u Prahy.
Knězem
editovatV té době byl povolán (tak jako řada mladých kleriků) na vojnu – na Slovensko k útvarům PTP. Během vojenské služby se stala zásadní událost jeho života. Dne 15. září 1951 přijal tajně kněžské svěcení (v době mimořádné dovolené, spolu s ním byl tajně svěcen další redemptorista – P. Břetislav Vaněk CSsR). Z vojny byl propuštěn v roce 1953.
Karel Bříza začal studovat v Brně kompozici u prof. Josefa Blatného a v městečku Oslavany vedl dětský sbor. Jelikož představitelům tehdejšího režimu se to nelíbilo, dali mu na výběr, zda se zřekne sboru, nebo půjde do vězení. P. Karel zvolil první možnost a vrátil se do Krucemburku, kde pak pracoval v lese jako dělník. Kromě práce v lese se též věnoval opravám varhan v širokém okolí.
Návrat na Svatou Horu
editovatV době politického uvolnění let 1968–1969 vznikla na Svaté Hoře pod ochrannými křídly P. Olšara poloilegální redemptoristická komunita, protože redemptorističtí kněží přicházeli na Svatou Horu coby kaplani. V té době sem přišel i P. Karel Bříza.
Jelikož neměl státní souhlas k výkonu kněžské služby, fungoval při svatohorské basilice jako varhaník a kněžské funkce vykonával soukromým způsobem. Vedl zde dva pěvecké sbory, se kterými pravidelně doprovázel bohoslužby. Členům sboru také poskytoval duchovní vedení, tajně je zpovídal a podobně.
V roce 1969 o 1. neděli adventní byla do liturgie poprvé po staletích latiny zavedena čeština. Pater Bříza komponoval hojně hudbu s českými texty. V této době také vzniklo dodnes často používané tzv. „Břízovo ordinárium“ (Jednotný kancionál č. 503, Mešní zpěvy str. 530), čili notace základních liturgických textů (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus a Agnus Dei). Rovněž napsal řadu „proprií“, čili zhudebněných textů k bohoslužbě slova ve Mši svaté.
Po roce 1989
editovatV roce 1991 se mohl vrátit na Svatou Horu. Fungoval jako regenschori i jako kněz, i když jeho zdravotní stav se neustále zhoršoval. Trápily jej mimo jiné i bércové vředy. Zpočátku se o něj staraly řeholnice vincentky. Když ze Svaté Hory odešly, odebral se P. Bříza do kněžského domova ve Staré Boleslavi.
Ve Staré Boleslavi upadl a utrpěl zlomeninu krčku. Byl záhy převezen do nemocnice Na Homolce v Praze, kde pobyl až do své smrti. Zemřel 9. prosince 2001. Pohřeb proběhl o šest dní později na Svaté Hoře a P. Bříza byl po pohřebních obřadech uložen do redemptoristické hrobky na hřbitově v Příbrami[2].
