Otevřít hlavní menu

Karel Černý (malíř)

český ilustrátor a malíř
Tento článek je o českém malíři. O francouzském malíři českého původu se shodným rodným jménem pojednává článek Charles Cerny.

Karel Černý (19. února 1910 Brno18. října 1960 Praha)[1] byl český malíř, kreslíř, grafik a ilustrátor. Ve 40. letech 20. století byl oceňován Jindřichem Chalupeckým jako jeden z nejtalentovanějších malířů své generace.

Karel Černý
Narození 19. února 1910
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. října 1960 (ve věku 50 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Vyučil se mechanikem (1929), při zaměstnání navštěvoval kurs kreslení a malování na večerní dělnické škole. Od dětství velmi rád kreslil a maloval. Matka, kterou velmi miloval, měla pro tuto jeho zálibu pochopení a podporovala ji. Z vděčnosti často připojoval k signaturám svých děl písmeno Š, což je začátek jejího dívčího jména (Šíchová). Velmi toužil studovat na Akademii výtvarných umění. Proto prý postával před vchodem do školy se svými kresbami tak dlouho, až upoutaly pozornost Jakuba Obrovského, který Černého přijal hned do 2. ročníku. Na AVU studoval v letech 1933 až 1938, kdy absolvoval u J. Obrovského.

V začátcích tvorby byl Karel Černý ovlivněn především Preislerovou melancholií, objevuje se tu celoživotní pocit osobního osamění, mající kořeny v trvalém postižení páteře, které ovlivnilo jeho fyzický vzhled (byl hrbatý),i tvrdých životních zkušeností.[2] Kreslil perem, tuší, uhlem i barevnými křídami, jeho osobitá barevnost odpovídá životnímu pocitu, převládá fialová, modrá, zelená, šedá, černá a hnědá. V obrazech je patrný i vliv expresionismu, jeho malba je silně pastózní (sám si míchal barvy z práškových pigmentů). Maloval zásadně podle modelu, krajiny podle kreseb a skic, pořízených na místě. K některým námětům se často vracel – přelidněné bary a zahradní restaurace, milenci, krajina jižních Čech, řeka s parníkem.[3] V roce 1939 namaloval obraz Zmrtvýchvstání pro kapli v obci Koryta (okres Mnichovo Hradiště). Obrazy z období 2. světové války a nacistické okupace odrážejí tísnivou atmosféru doby (Naříkající ženy, Oplakávání).

1946 – 49 jezdil každý rok do Francie, okouzlila ho nejen Paříž, ale i francouzská krajina a především moře. Barvy jeho obrazů se projasnily, objevují se nové náměty. Po návratu maloval zátiší, poučená kubismem, a noční krajiny, zachycující opět pocity osamění. Znovu se do Francie podíval až v roce 1957. Roku 1940 vstoupil do SVU Mánes, nebyl však členem žádné moderní umělecké skupiny, což vyplývalo z jeho povahy a také z charakteru práce; jeho umění bylo zcela osobité a těžko zařaditelné do dobových tendencí a proudů. Měl 28 samostatných výstav. První skupinové výstavy se zúčastnil v Paříži v roce 1946 v galerii La Böethie, od té doby byl svými díly zastoupen na všech významných výstavách doma (SVU Mánes, přehlídky čs. výtvarného umění) i v zahraničí – v Sao Paolu (1957), Bienale v Benátkách (1958), Expo 58 v Bruselu(1958), Helsinkách (1959), Bukurešti a Budapešti (1962), Moskvě (1966), Berlíně (1969) a Düsseldorfu (1990). Jeho obrazy jsou v Národní galerii v Praze, Moravské galerii v Brně a ve většině oblastních i krajských galerií. Karel Černý byl velmi osamělý, skromný člověk. Zemřel náhle na zápal plic. Jeho obrazy na prestižních aukcích dosahují ceny i několik milionů korun.[4]

Samostatné výstavyEditovat

  • výběr
  • 1942, 1944, 1946 Mánes Praha
  • 1957 Galerie Čs. spisovatele Praha
  • 1961 Národní galerie Praha
  • 1963 Oblastní galerie Liberec
  • 1965 Galerie bratří Čapků Praha
  • 1971 Galerie V. Špály Praha
  • 1980 Dům umění města Brna
  • 1986 Staroměstská radnice Praha
  • 1990 Orlická galerie Rychnov nad Kněžnou
  • 2011 Galerie moderního umění Hradec Králové
  • 2014 Galerie výtvarného umění Cheb

IlustraceEditovat

  • 1957 Devět novel, Čs. spisovatel Praha
  • 1971 Géza Včelička: Kavárna na hlavní třídě, Čs. spisovatel Praha

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. CHURAŇ A KOL., Milan. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. 1.. vyd. Praha: Libri, 1994. 687 s. ISBN 80-901579-5-5. S. 70. 
  2. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 1.. vyd. Praha: Academia, 1995. S. 117. 
  3. Encyklopedie českého výtvarného umění. 1.. vyd. Praha: Academia, 1975. 592 s. S. 88-89. 
  4. SKŘIVÁNEK, Jan. Top 10 Černý. Velký bar od Karla Černého se prodal v aukčním rekordu. ART+ [online]. 2013-11-18. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • 1943 Jan Drda: Malíř Karel Černý, nakl. V. Tomsa Praha
  • 1946 J. Borovička: Malíř Karel Černý, Praha
  • 1958 Z. Hlaváček: Karel Černý malířské dílo, Nakladatelství čs. výtvarných umělců Praha
  • 1957-90 Nový slovník čs. výtvarných umělců, Chagall Ostrava
  • 1993 Nový slovník čs. výtvarných umělců, Chagall Ostrava
  • 1994 Vojtěch Lahoda: Karel Černý, Odeon Praha
  • 1995 Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha
  • 1998 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Chagall Ostrava
  • 1999 Tomeš Josef a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A-J Praha; Litomyšl: Paseka;°Petr Meissner, 634 S. ISBN 80-7185-245-7. s. 205-206
  • 2003 Vojtěch Lahoda: Karel Černý 1910 - 1960: Barva a existence: soupis malířského díla, Nadace Karla Svolinského a Vlasty Kubátové, Edice ARS FONTES, Praha
  • 2009 Vošahlíková Pavla a kol. Český biografický slovník českých zemí: 11. sešit: Čern-Čž.. Praha: Libri. 140 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 42
  • 2010 Z. Sklenář: Vzpomínání, Galerie Z. Sklenáře Praha

Externí odkazyEditovat