Křesťanská demokracie (Itálie)

italská politická strana (1943-1994)

Křesťanská demokracie (italsky Democrazia Cristiana, zkratka DC) byla italská křesťanskodemokratická politická strana. Po celou dobu svojí existence byla nejsilnější italskou stranou. Vládla v letech 19431994 do jejího rozpuštění v aféře Tangentopoli.[1]

Křesťanská demokracie
Democrazia Cristiana
Logo
ZkratkaDC
Datum založení1943
Datum rozpuštění1994
ZakladatelAlcide De Gasperi
SídloPiazza del Gesù, Řím
PředchůdceItalská lidová strana
NástupceItalská lidová strana
Křesťanskodemokratický střed
Ideologiekřesťanská demokracie
atlantismus
sociální konzervatismus
antikomunismus
antifašismus
Politická pozicestřed
Mezinárodní org.Křesťanskodemokratická internacionála
Evropská stranaEvropská lidová strana
Politická skupina EPEvropská lidová strana
Mládežnická org.Mládežnické hnutí Křesťanské demokracie
Stranické novinyIl Popolo (lid)
Náboženstvíkatolictví
Počet členů2 109 670
Barvy
     modrá
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Počátky a konflikt s komunistyEditovat

Strana se vyvinula na konci roku 1942 jako obnovení původní Italské lidové strany. V prosinci téhož roku se v Turíně podílela na založení Antifašistického výboru, opoziční organizace vůči fašistické diktatuře.

Do čela strany se postavil Alcide De Gasperi, který se stal v prosinci 1945 premiérem. V červnu 1946 se konaly první poválečné volby, z nichž Křesťanská demokracie vyšla s 35 procenty hlasů jako nejsilnější. S levicovým blokem ostatních dvou velkých politických stran (Italská komunistická strana a Italská socialistická strana) ale měli křesťanští demokraté zhruba vyrovnané síly.

Od obnovení civilní vlády se na ní podílely všechny politické strany včetně komunistů. Čím více ale světovou politickou scénu ovlivňovala studená válka, tím více se stupňoval americký tlak na vládu bez komunistů. De Gasperi využil ke zbavení se komunistů rozkolu v socialistické straně v květnu 1947. O směřování země měly rozhodnout klíčové volby v roce 1948. Kampaň Křesťanská demokracie pojala jako konflikt mezi svobodu a komunismem, Amerikou a Ruskem. Hlasování skočilo velkým úspěchem DC, která získala bezmála polovinu hlasů.

50. a 60. létaEditovat

Od té doby Křesťanská demokracie jednoznačně dominovala italské politice. Sice již nikdy nedosáhla takového úspěchu jako ve volbách roku 1948, vždy ale skončila na prvním místě a všeobecný bojkot komunistické strany znemožňoval vytvoření levicové koalice. Mocenský monopol Křesťanské demokracie na druhou stranu z podstaty podporoval korupci a způsoboval jistou politickou strnulost.

V poválečných letech Itálie vstoupila do éry velkého ekonomického rozkvětu; Křesťanská demokracie se v tomto období postupně posunula do umírněnějších pozic. V šedesátých letech začala strana vládnout se socialisty, a to zejména pro zamezení jejich splynutí s komunisty.


Historický kompromisEditovat

V dalších obdobích byly stále časté vlády křesťanských demokratů se socialisty. Postupem času se k tomu mírnila politika Italské komunistické strany, která se posunula k eurokomunismu a spolupráci s DC. V letech 1976-1979 komunisté dokonce měli zastoupení ve vládě. Tento nový kurs byl označován jako „historický kompromis“; vyvolal nicméně odpor jak ze strany pravicovější části Křesťanské demokracie, tak ze strany radikálních komunistů. Ve společnosti narůstalo násilí, zejména kvůli extrémně levicovým Rudým brigádám. Ty stály za unesením a následným zavražděním čelného politika Křesťanské demokracie Alda Mora (březen 1978). Pro zemi se tato událost stala velkým šokem. Následujícího roku komunisté oznámili konec politiky historického kompromisu.

80. létaEditovat

Volby v roce 1983 skončily pro stranu nejhorším výsledkem od roku 1948, když získala pouze 33 procent hlasů. Kvůli rozčarování a konfliktům ve vedení Křesťanské demokracie byl post premiéra přenechán socialistovi Bettinu Craximu. Za jeho vlády Itálie vstoupila do nové konjunktury, zároveň ale začaly na povrch vyplouvat značné limity státní správy, zejména korupce a nehospodárnost. Křesťanští demokraté ani socialisté těmto potížím nedokázali efektivně čelit.

RozpuštěníEditovat

Podrobnější informace naleznete v článcích Mani pulite a Italská lidová strana (1994).

Problémy dramaticky vyvrcholily v roce 1993 během tzv. aféry Tangentopoli, kdy byl rozkryt korupční systém sahající do nejvyšších pater politiky a vedení politických stran, a to včetně DC. Toto politické zemětřesení zničilo dosavadní italský politický systém i strany.

Křesťanská demokracie se následkem aféry roku 1994 přeorganizovala pod staronovým názvem Italská lidová strana; dramaticky jí ale klesla voličská podpora (na zhruba 10%) a nikdy nedosáhla původního významu. Po dalších sloučeních a rozkolech se v roce 2008 začlenila do dnešní středolevicové Demokratické strany.

Kromě Italské lidové strany se roku 1994 oddělil ještě Křesťanskodemokratický střed, který se roku 2002 sloučil do současné Unie středu.

IdeologieEditovat

Z ideového hlediska byla Křesťanská demokracie diverzifikovaná, ve straně existovaly pravicové i levicové frakce. Jednotícím motivem byl antikomunismus a prozápadní orientace. Přestože byli mnozí členové pokrokově či levicově zaměřeni, byl ve straně jasný křesťanskodemokratický základ; měla velkou podporu na venkově i zastání ve Vatikánu. Celkově se jednalu o stranu konzervativní elity s jistým sociálně konzervativním prvkem. Její všelidový charakter a strach z komunismu k ní nicméně přivedl i řadu voličů z jiných částí politického spektra.

Seznam lídrůEditovat

Seznam tajemníků stranyEditovat

Seznam premiérů za Křesťanskou demokraciiEditovat

Volební výsledkyEditovat

Poslanecká sněmovnaEditovat

Volby Hlasy Mandáty Pozice Postavení
Abs. % Abs. ±
1946 8 101 004 35.2
207/556
80 1. Vláda
1948 12 740 042 48.5
305/574
98 1. Vláda
1953 10 862 073 40.1
263/590
42 1. Vláda
1958 12 520 207 42.4
273/596
10 1. Vláda
1963 11 773 182 38.3
260/630
13 1. Vláda
1968 12 441 553 39.1
266/630
6 1. Vláda
1972 12 919 270 38.7
266/630
0 1. Vláda
1976 14 218 298 38.7
263/630
3 1. Vláda
1979 14 046 290 38.3
262/630
1 1. Vláda
1983 12 153 081 32.9
225/630
37 1. Vláda
1987 13 241 188 34.3
234/630
9 1. Vláda
1992 11 637 569 29.7
206/630
28 1. Vláda

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

PROCACCI, Giuliano. Dějiny Itálie. Řím: Gius, 1993. ISBN 80-7106-152-2. S. 355–394. 

ReferenceEditovat

  1. Křesťanskodemokratická strana v Itálii [online]. vseved.cz [cit. 2013-04-25]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat