Jozef Styk

československý člen Slovenské Národní Rady, člen československého Národního shromáždění a politik slovenské národnosti

Jozef Styk, též Jozef Juraj Styk (19. března 1897 Dolný Kubín28. srpna 1965 Sučany[1][2]), byl slovenský a československý národohospodář, člen druhého odboje, poválečný politik za Demokratickou stranu, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Slovenské národní rady a Ústavodárného Národního shromáždění a člen Sboru pověřenců. Po roce 1948 odstraněn z veřejného života.

Ing. Jozef Styk
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1945 – 1948
Pověřenec veřejných prací
Ve funkci:
1945 – 1945
Pověřenec techniky
Ve funkci:
1946 – 1947
Pověřenec zemědělství a poz. ref.
Ve funkci:
1947 – 1948
PředchůdceMartin Kvetko
NástupceGustáv Husák
Stranická příslušnost
Členstvíagrární strana
Demokratická str.

Narození19. března 1897
Dolný Kubín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. srpna 1965 (ve věku 68 let)
Sučany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVŠ technická Brno
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie editovat

Studoval na českých reálkách v Lipníku nad Bečvou a Kroměříži, kde maturoval roku 1915. V letech 19181923 absolvoval Vysokou školu technickou v Brně. Za první světové války bojoval na italské frontě, v letech 19181922 pak byl dobrovolníkem československé armády. V letech 19231929 zastával post hospodářského pracovníka Škodových závodů v Bratislavě (v letech 19291938 v Prešově). Byl také ředitelem elektrárny v Spišské Nové Vsi a předsedou Národohospodářské župy východoslovenské a Investiční komise slovenské. V meziválečném období se angažoval v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu (agrární strana). Během studií v Brně byl aktivní v studentském spolku Kriváň.[2][3]

Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za slovenské agrárníky na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze.[4]

Odmítal vznik Slovenského státu. Patřil mezi spolupracovníky Jozefa Lettricha a Jána Ursínyho. Za druhé světové války se podílel na odboji. Byl členem povstalecké Slovenské národní rady během Slovenského národního povstání (členem SNR se stal ještě před vypuknutím povstání[5]). Jako delegát SNR se v březnu 1945 účastnil jednání v Moskvě, kde se západní a východní československý odboj dohodl na poválečném politickém a ústavním uspořádání Československa včetně vzniku Národní fronty. Podílel se pak na formulování Košického vládního programu.[2][3][6]

V roce 1944 se rovněž podílel na vzniku Demokratické strany spojením různých nesocialistických proudů slovenského odboje. Sjezd strany v září 1944 ho zvolil do funkce jednoho z místopředsedů. Na sjezdu v červenci 1945 funkci místopředsedy obhájil.[7]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946, v nichž byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. V něm setrval formálně do parlamentních voleb v roce 1948.[8][9]

V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.[10] Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl pak do Slovenské národní rady zvolen znovu.[11] Zasedal ve Sboru pověřenců. V roce 1945 byl krátce pověřencem veřejných prací. V letech 19461947 jako pověřenec techniky, v letech 19471948 coby pověřenec pro zemědělství a pozemkovou reformu. 21. února 1948 podal demisi.[3][12]

Po únorovém převratu v roce 1948 byla Demokratická strana proměněna na Stranu slovenské obrody jako satelitní formaci závislou na KSČ. Jozef Styk promluvil v březnu 1948 při zasedání parlamentu jménem „dištancovaných poslancov Demokratickej strany“. V projevu odmítl, že by jeho politická skupina byla opozicí vůči novému režimu a přislíbil, že bude hlasovat pro program druhé vlády Klementa Gottwalda.[13] Po roce 1948 odešel z politického života a pracoval v podnikové sféře na různých postech.[3]

Ocenění editovat

Rodina editovat

  • otec Aurel Styk
  • matka Anna rozená Hodžová[2]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Jozef Styk [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  2. a b c d e Styk, Jozef Juraj, 1897-1965 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-06-25]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  3. a b c d STYK Jozef Juraj [online]. oravskakniznica.sk [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  4. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 156. 
  5. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 255. 
  6. Anton Habovštiak Orava Library [online]. oravskakniznica.sk [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1193–1194. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-05. 
  10. http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/012schuz/s012001.htm
  11. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online. 
  12. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–625. 
  13. 95. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat