Wikipedie

Josef Müldner

český prozaik a básník

Josef Müldner, (21. srpna 1880 Libeň[1] – 14. dubna 1954 Praha[1]), byl český učitel, prozaik a básník. Je považován za průkopníka české sci-fi literatury.[p 1]

PhDr. Josef Müldner
Rodné jménoJosef František Bedřich Müldner
Narození21. srpna 1880
Libeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. dubna 1954 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PovoláníUčitel, básník, prozaik
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Významná dílaPoslední kentaur
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v rodině libeňského lékárníka Josefa Müldnera (1851–1916) a jeho manželky Berty, rozené Schmiedtové (1857). U křtu dostal jméno Josef František Bedřich.[1] Měl starší sestru Bertu (1879).[2] Studoval na gymnáziu v Křemencové a gymnáziu v Truhlářské ulici. Po maturitě roku 1899 složil na Filozofické fakultě Karlovy univerzity státní zkoušky a dizertaci obhájil v roce 1906.[3]

Během studií (roku 1906) patřil s Romanem Haškem k redaktorům časopisu Letáky.[p 2] Později se stal členem (i členem výboru) Spolku českých spisovatelů beletristů Máj.

Po studiích byl středoškolským profesorem na gymnáziu v Uherském Hradišti a na gymnáziu Královské Vinohrady a na reálkách v Lounech a na Královských Vinohradech. První světovou válku prožil na srbské a italské frontě, kde setrval do roku 1918. Po návratu učil na vinohradské reálce až do roku 1939.

Procestoval řadu evropských zemí, ze sportů se věnoval šermu a jízdě na koni. Podporoval nárok Československa na Slezsko i myšlenku přístupu slovanských národů k Jadranu a Baltskému moři.[3][4]

Rodinný život editovat

Josef Müldner byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Gabrielou, rozenou Reičovou (1892).[5]

Dne 25. 8. 1945 se v Horních Mokropsech oženil podruhé, s Marií Suchomelovou.[1]

Dílo editovat

 
Beneš Knüpfer: Poslední kentaur (repro Zlatá Praha, inspirace názvu románu)

Svůj názor o úpadku české literární kritiky vyjádřil v polemice Kritika kritiky slovy, že kritika „... je řemeslným zneužíváním svobody slova.“[6]

Příspěvky do periodik editovat

Josef Müldner přispíval do řady deníků a časopisů jako Světozor,[7] Zlatá Praha a dalších. Často přispíval zejména do časopisu Zvon.[8]

Poezie editovat

  • Návraty (kniha básní, v Praze, J. Müldner, 1901)
  • Stroskotání (verše, V Praze, nákladem časopisu Srdce, 1903)
  • Výčitky (Praha, nákladem vlastním, 1911)

Romány editovat

  • Poslední Kentaur (román obrazu a života, inspirováno životem malíře Beneše Knüpfera, Praha, Ottovo nakladatelství, 1919); časopisecké vydání na pokračování Zlatá Praha[9][p 3]
  • Smutek políbených (povídky o milenkách, Praha, Unie, 1920)
  • Dopisy paní du Barry (Plzeň, K. Beníško, 1921)
  • Zpovědnice dona Juana (historie bolesti a touhy; Praha, Unie, 1922[10] a Osvětový odbor Družiny dobrovolců čsl. zahraničního vojska, 1934)
  • Blouznění mnicha Innocence (román - povídka; Praha, Strom, 1924 nebo 1925)
  • Dům u dvou bohyní (román třípatrového člověka; Praha, Unie, 1924 a Osvětový odbor Družiny dobrovolců čsl. zahraničního vojska)

1935)

  • Útok života (román mládí; Praha, Svátek, 1924)

Romány s utopickou tematikou editovat

  • Zločin doktora Modrana (román živlů a hrůz r. 1999; V Praze, Šolc a Šimáček, 1922)

Ve Zločinu doktora Modrana předvídal Josef Müldner tragickou migrační vlnu v důsledku klimatických změn. Nikoliv však z jihu na sever jako důsledek nedostatku vody a jiných příčin, ale ze severu na jih, kdy lidé prchají do Afriky před vlhkem a mrazem, rozšiřujícími se od severu po Evropě. Román se odehrává v Praze roku 1999.

  • Hvězdná lavina (románová vidina budoucna; v Praze, Šolc a Šimáček, 1926)

Historická témata editovat

  • Jan Myllner z Milhauzu – Dopisy a činnost úřední, Díl I. a II. (Praha, nákladem vlastním, distributor Osvětový odbor družiny dobrovolců, 1934)[11]
  • Po stopách baltických Slovanů (průvodce po sídlech a dějinách baltických Slovanů; Praha, nákladem vlastním, 1934)

Vzpomínky ze světové války editovat

  • Zvířata a lidé ve válce 1914-1918 (Dvoudílné vzpomínky; V Praze, Družina čsl. legionářů, 1928)

Jiné editovat

  • Joža Uprka – pohled do jeho života a práce (předneseno v přednáškovém večeru dne 25. února 1907; v Plzni, Spolek přátel vědy a literatury české v Plzni, 1907)
  • Organisační síla území ve vývoji států (Královské Vinohrady, Albert Malíř, 1910)
  • Území Československé republiky a moře (Praha, Vilímek, 1919)
  • Námořní společnost československá, její vznik a úkoly (v Praze, Námořní společnost československá, 1920)
  • Slovanský přístup k moři (Praha, Čsl. obec bývalých námořníků revolucionářů, 1926
  • Křižník Svatý Jiří (Praha, nakladatel není známý, 1927)
  • Riviéra – Průvodce po severní Italii a jižní Francii (v Praze, Výpravna družiny čsl. legionářů, 1928)
  • Náš stát ve vývoji světových dějin (Státotvorné vlivy přírodní, nezbytná úprava státních hranic; Praha, Josef R. Vilímek, 1946)

Zajímavost editovat

Podle vlastních údajů měl být Josef Müldner potomkem Petra Milnera z Milhauzů, člena stavovského direktoria během českého stavovského povstání. Věnování „Památce svého předka Petra Myldnera z Mylhausů ...“ uvedl v románu Zločin doktora Modrana, upravil však pravopis jména údajného předka do formy, která se v odborné literatuře nevyskytuje, ale je bližší pravopisu jeho vlastního příjmení.[12]

Písemné pozůstalosti dalšího představitele rodu Milnerů věnoval Josef Müldner publikaci Jan Myllner z Milhauzu – Dopisy a činnost úřední, Díl I. a II.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Továrna na absolutno Karla Čapka vyšla ve stejném roce jako Müldnerův Zločin doktora Modrana. Vědeckofantastické romány J. M. Trosky byly vydávány od konce 30. let 20. století.
  2. ↑ Letáky byly drobné časopisy vycházející v letech 1917–1920; hlavní obsah tvořila aktuální satirická píseň. Za nejvýznamnějšího redaktora je považován Eduard Bass. (Viz Lexikon č. literatury, 2/II, heslo Leták).
  3. ↑ Pod shodným názvem Poslední Kentaur vyšel knižně fejeton Vlasty Štáflové z Národní politiky 28. 2. 1934, jako premie spolku S. V. U. Myslbek s dřevoryty Otakara Štáfla, v upomínku umístění pamětní desky malíře moře Beneši Knüpferovi na jeho rodném domě. Jako motto je uveden citát z díla Josefa Müldnera, text je věnován malíři Knüpferovi.

Reference editovat

  1. ↑ a b c d Matrika narozených, Libeň, 1875–1880, Záznam o narození a křtu, pozn. o sňatku a úmrtí
  2. ↑ Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2022-05-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b DOKOUPIL, Blahoslav. Josef Müldner. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–O. S. 368–369.
  4. ↑ Po Dunaji k Černému moři. Národní politika. 24. 6. 1937, s. 2. 
  5. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 393, obraz 822, Müldner Josef 1880
  6. ↑ Josef Müldner: Kritika kritiky. Zvon. 51/1918-1919, s. 695–697. 
  7. ↑ Josef Müldner: Ty nevíš o mně. Světozor. 26. 1. 1944, s. 12. 
  8. ↑ Josef Müldner: Tři historické obrazy. Zvon. 1. 6. 1938, s. 505. Dostupné online. 
  9. ↑ Josef Müldner: Poslední Kentaur (první část). Zlatá Praha. 20/1913-1914, s. 230. Dostupné online. 
  10. ↑ Kritika knihy Zpovědnice dona Juana. Národní politika. 15. 10. 1922, s. 3 (příloha). 
  11. ↑ Kulturně historická malůvka z konce XVI. století (recenze). Národní politika. 16. 9. 1934, s. 4. 
  12. ↑ MÜLDNER, Josef. Zločin doktora Modrana. Praha: Šolc a Šimáček, 1922. Kapitola (Věnování před tit. str.). 

Literatura editovat

Související články editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Müldner&oldid=23562435“