Otevřít hlavní menu

Josef Kopal

český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel

Josef Kopal (25. dubna 1883, Hřmenín u Jičína29. prosince 1966, Praha) byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých souborných dějin francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější.[1]

Josef Kopal
Narození 25. dubna 1883
Hřmenín u Jičína Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. prosince 1966 (ve věku 83 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny
Národnost česká
Alma mater Karlo-Ferdinandova univerzita
Témata Francouzská literatura
Významná díla Dějiny francouzské literatury (1949)
Děti Zdeněk Kopal
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Narodil se jako syn rolníka. Středoškolské vzdělání získal v letech 1894-1902 na gymnáziu v Jičíně a pak vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil pobytem na univerzitě v Neuchâtelu roku 1905 a na univerzitě v Grenoblu roku 1910.[1]

Po studiích pracoval nejprve jako středoškolský profesor. Krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 1909-1912 byl profesorem gymnázia v Kolíně a v letech 1912-1921 v Litomyšli. Od roku působil 1921 na reálce v Praze na Smíchově. Roku 1924 získal doktorát filozofie za disertační práci Flaubertova estetika. Roku 1928 se habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 1936-1938 působil současně na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu.[1]

Během druhé světové války organizačně působil v Kruhu moderních filologů a sbíral materiál pro své Dějiny francouzské literatury. Po válce se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v letech 1945-1952 vedl katedru romanistiky. Roku 1955 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Přispíval do různých periodik, zvláště pak do Časopisu pro moderní filologii, jehož byl od roku 1947 vedoucím vedoucím redaktorem.[1]

Na počátku své vědecké činnosti se orientoval především na literaturu francouzského klasicismu. Později se stále více soustřeďoval na prózu 19. a 20. století, především na Flauberta, Rollanda a Barbusse. Literární díla zasazoval do širších historických souvislostí a směřoval k postižení literárních vývojových tendencí a duchovních proudů. Působil též jako překladatel z francouzštiny, napsal celou řadu předmluv a doslovů k překladům francouzských děl od jiných překladatelů a v odborných i popularizujících časopisech soustavně referoval o francouzské literatuře.[1]

DíloEditovat

Vlastní práceEditovat

  • Čtyři kapitoly (dnešní výchova - působení rationalismu - realism - pokrokářství), Časopis pokrokového studenstva, Praha 1903.
  • O Gustavu Flaubertovi: jeho estetika, Revue Nové Čechy: Ústřední studentské knihkupectví, Praha 1923.
  • Literární teorie Boileauova, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 1927.
  • Romain Rolland, Jednota československých matematiků a fysiků, Praha 1930.
  • Gustave Flaubert, Filozofická fakulta university Komenského, Bratislava 1932.
  • O válečném románu francouzském, Jednota československých matematiků a fysiků, Praha 1934.
  • George Sandová a Božena Němcová, Jednota československých matematiků a fysiků, Praha 1937.
  • Co číst z literatur románských, František Borový, Praha 1937.
  • Prokop Miroslav Haškovec, Česká akademie věd a umění, Praha 1939.
  • Dějiny francouzské literatury, Melantrich, Praha 1949, texty přeložil Otakar Novák, první české souborné dějiny francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější.
  • François Rabelais: k čtyřstému výročí jeho smrti, Orbis, Praha 1954.
  • Realistické tendence v dějinách francouzské literatury, přednáška pro konferenci Kabinetu pro moderní filologii při ČSAV na jaře 1955 v Liblicích.
  • Romain Rolland, Orbis, Praha 1964

PřekladyEditovat

Antologie, jejichž byl editoremEditovat

  • Honoré de Balzac: Výbor z díla I., Svoboda, Praha 1948.
  • Honoré de Balzac: Výbor z díla II., Svoboda, Praha 1948.
  • Pierre de Ronsard: Lásky a jiné verše, SNKLHU, Praha 1956.
  • Pierre de Ronsard: Básně, SNKLHU, Praha 1957.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e Lexikon české literatury 2/II K-L, Praha: Academia 1993, S. 840-842.

Externí odkazyEditovat