Josef Kopal

český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel

Josef Kopal (25. dubna 1883, Hřmenín u Jičína29. prosince 1966, Praha) byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých souborných dějin francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější.[1]

Josef Kopal
Narození 25. dubna 1883
Hřmenín u Jičína Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. prosince 1966 (ve věku 83 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny
Národnost česká
Alma mater Karlo-Ferdinandova univerzita
Témata Francouzská literatura
Významná díla Dějiny francouzské literatury (1949)
Děti Zdeněk Kopal
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Narodil se jako syn rolníka. Středoškolské vzdělání získal v letech 18941902 na gymnáziu v Jičíně a pak vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil pobytem na univerzitě v Neuchâtelu roku 1905 a na univerzitě v Grenoblu roku 1910.[1]

Po studiích pracoval nejprve jako středoškolský profesor. Krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 19091912 byl profesorem gymnázia v Kolíně a v letech 19121921 v Litomyšli. Od roku působil 1921 na reálce v Praze na Smíchově. Roku 1924 získal doktorát filozofie za disertační práci Flaubertova estetika. Roku 1928 se habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 19361938 působil současně na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu.[1]

Během druhé světové války organizačně působil v Kruhu moderních filologů a sbíral materiál pro své Dějiny francouzské literatury. Po válce se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v letech 19451952 vedl katedru romanistiky. Roku 1955 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Přispíval do různých periodik, zvláště pak do Časopisu pro moderní filologii, jehož byl od roku 1947 vedoucím vedoucím redaktorem.[1]

Na počátku své vědecké činnosti se orientoval především na literaturu francouzského klasicismu. Později se stále více soustřeďoval na prózu 19. a 20. století, především na Flauberta, Rollanda a Barbusse. Literární díla zasazoval do širších historických souvislostí a směřoval k postižení literárních vývojových tendencí a duchovních proudů. Působil též jako překladatel z francouzštiny, napsal celou řadu předmluv a doslovů k překladům francouzských děl od jiných překladatelů a v odborných i popularizujících časopisech soustavně referoval o francouzské literatuře.[1]

DíloEditovat

Vlastní práceEditovat

  • Čtyři kapitoly (dnešní výchova – působení rationalismu – realism – pokrokářství), Časopis pokrokového studenstva, Praha 1903.
  • O Gustavu Flaubertovi: jeho estetika, Revue Nové Čechy: Ústřední studentské knihkupectví, Praha 1923.
  • Literární teorie Boileauova, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 1927.
  • Romain Rolland, Jednota československých matematiků a fysiků, Praha 1930.
  • Gustave Flaubert, Filozofická fakulta university Komenského, Bratislava 1932.
  • O válečném románu francouzském, Jednota československých matematiků a fysiků, Praha 1934.
  • George Sandová a Božena Němcová, Jednota československých matematiků a fysiků, Praha 1937.
  • Co číst z literatur románských, František Borový, Praha 1937.
  • Prokop Miroslav Haškovec, Česká akademie věd a umění, Praha 1939.
  • Dějiny francouzské literatury, Melantrich, Praha 1949, texty přeložil Otakar Novák, první české souborné dějiny francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější.
  • François Rabelais: k čtyřstému výročí jeho smrti, Orbis, Praha 1954.
  • Realistické tendence v dějinách francouzské literatury, přednáška pro konferenci Kabinetu pro moderní filologii při ČSAV na jaře 1955 v Liblicích.
  • Romain Rolland, Orbis, Praha 1964.

PřekladyEditovat

Antologie, jejichž byl editoremEditovat

  • Honoré de Balzac: Výbor z díla I., Svoboda, Praha 1948.
  • Honoré de Balzac: Výbor z díla II., Svoboda, Praha 1948.
  • Pierre de Ronsard: Lásky a jiné verše, SNKLHU, Praha 1956.
  • Pierre de Ronsard: Básně, SNKLHU, Praha 1957.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e Lexikon české literatury 2/II K-L, Praha: Academia 1993, S. 840-842.

Externí odkazyEditovat