Otevřít hlavní menu

Josef Dittrich

český římskokatolický duchovní
O českém lékárníkovi a politikovi pojednává článek Josef Dittrich (politik).

Mons. Josef Dittrich (25. dubna 1794 Maršov[1]5. říjen 1853 Drážďany) byl český katolický biskup, pedagog, bolzanista a apoštolský vikář v Sasku.

Jeho biskupská Milost
Josef Dittrich
Mons. Josef Dittrich
Církev římskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení 20. srpna 1818
Biskupské svěcení 10. května 1846
Osobní údaje
Datum narození 25. dubna 1794
Místo narození Mašov
České královstvíČeské království České království
Datum úmrtí 5. října 1853 (ve věku 59 let)
Místo úmrtí Drážďany
Saské královstvíSaské království Saské království
Místo pohřbení Starý katolický hřbitov v Drážďanech
Vyznání římskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Studium a kněžská dráhaEditovat

Narodil se v Maršově u Bohosudova ve velmi chudé rodině. Studoval na gymnáziu v Litoměřicích a již roku 1812 vyšla tiskem jeho první odborná práce.[2] Po ukončení filozofie v Praze odešel roku 1815 zpět do Litoměřic. V tamějším semináři patřil k nejoddanějším žákům prof. Fessla, známého bolzanisty. Právě díky Fesslovi mohl po vysvěcení 20. srpna 1818 nastoupit do „Frintanea“ ve Vídni a mohl tak Fesslovi podávat zprávy o akcích, které proti němu vedl dvorní farář Jakob Frind. Roku 1820 byl v souvislosti s napadením Fessla a Bolzana vyšetřován. Odmítl vypovídat, a byl proto z Vídně poslán jako kaplan do Postoloprt na severu Čech. Tam dál působil jako bolzanista. Zasloužil se též o vysokou úroveň místní pokračovací školy, kterou navštěvovalo na 200 žáků a na níž působil jako katecheta i učitel. Současně byl i velmi aktivní ve vlastní duchovní správě a vynikal zejména jako kazatel. Zajímala ho historie, a proto zpracoval dějiny bývalého postoloprtského benediktinského kláštera. Dopisoval si s Josefem Dobrovským i Václavem Hankou. Roku 1827 mu dal Dobrovský sebou objevený rukopis z 12. století „Historia expeditionis cruciatae Fridericí I.“ Dittrich rovněž podnikal vědecké cesty. Na Dittricha silně doléhalo společenské klima Rakouska. Proto roku 1824 s radostí přijal funkci ředitele katolické školy v Lipsku, k níž mu pomohl Dobrovský. Tato škola brzo dosáhla pod jeho vedením velkého úspěchu. Roku 1827 přišel Dittrich do Drážďan s úkolem vybudovat další katolickou školu. Jeho nástupcem v Lipsku se stal další bolzanovec kaplan Hanke. Roku 1831 byl Dittrich jmenován dvorním kazatelem a roku 1833 se stal vychovatelem v královské saské rodině. Rovněž v Drážďanech kázal, organizoval katolický život, vydal svá kázání tiskem (1838). Zvláštní zásluhy získal za budování tzv. misijních stanic v diaspoře.[2] Zaslouženě se stal roku 1844 kanovníkem a o rok později děkanem budyšínské kapituly. Dne 20. dubna 1846 ho papež jmenoval světícím biskupem z Corycus a 10. května téhož roku ho v Praze u sv. Mikuláše konsekroval arcibiskup Alois Josef Schrenk.

BiskupEditovat

 
Náhrobek na Starém katolickém hřbitově v Drážďanech

Jako biskup věnoval své síly organizaci církve v Sasku.[3] Roku 1851 založil v Budyšíně seminář. Zcela samostatně pečoval i o utlačované Lužické Srby, lhostejná mu nebyla ani jejich mateřština. Díky biskupu Dittrichovi vznikla v Sasku postupně celá bolzanistická škola. Zasloužil se i o postavení nových katolických chrámů v Drážďanech a v Lipsku. Všeobecného uznání došly i jeho zásluhy o povznesení školství. Sám se snažil i nadále vědecky pracovat (dějiny pánů z Koldic), a byl proto v trvalém styku i s V. Hankou. Úzká spolupráce a přátelství mezi bolzanisty byly tradiční. Dittrich dokonce uvažoval o tom, že přizve prof. Fessla za svého spolupracovníka a poradce. Podpořil též u hraběte Lva Thuna kandidaturu bolzanisty Krejčího na místo arcibiskupa. Když jím byl jmenován kardinál Schwarzenberg, stal se Krejčí generálním vikářem a později světícím biskupem. Biskup Dittrich rovněž výrazně ovlivňoval arcibiskupa Schrenka v Praze.[3] Některé své práce zanechal Dittrich pouze v rukopise (bolzanistický katechismus atd.)., jelikož pro velkou sebekritiku publikoval jen málo. V létě roku 1853 psal Příchovskému, bolzanisovi, svému příteli a kanovníku v Budyšíně, že mu již odcházejí síly. Zůstal však až do konce života v pilné práci. Zemřel 5. října 1853.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b DOBIÁŠ Josef: Litomericensium episcoporum series, Liberec 1985, str. 93.
  3. a b c DOBIÁŠ Josef: Litomericensium episcoporum series, Liberec 1985, str. 94.

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat