Wikipedie

Joe Hloucha

český cestovatel, sběratel umění a spisovatel

Joe Hloucha, vlastním jménem Josef Hloucha (4. září 1881, Podkováň – 13. června 1957, Praha), byl český japanolog, spisovatel, cestovatel a sběratel umění.

Joe Hloucha
Joe Hloucha
Joe Hloucha
Rodné jménoJosef Hloucha
Narození4. září 1881
Podkováň, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. června 1957 (ve věku 75 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníspisovatel, cestovatel, sběratel
Žánrcestopis, literatura pro děti a mládež, autobiografie
Příbuzní
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo editovat

 
Joe Hloucha v Japonsku (Český svět 1906)

Narodil se v roce 1881 v Podkováni u Mladé Boleslavi, jako třetí z devíti dětí, v rodině pivovarského sládka Josefa Hlouchy a jeho ženy Anny Hlouchové, rozené Matouškové. Čtyři sourozenci zemřeli v dětském věku; žijící sourozenci byli starší sestra Anna, starší bratr Karel Hloucha a dva mladší sourozenci, bratr Jiří a sestra Jiřina. Základní školu navštěvoval v Libochovicích, kde rodina bydlela od roku 1885. Další vzdělání získal na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze, kam se rodina v roce 1895 přestěhovala. Následným dvouletým studiem na obchodní akademii a absolvováním ročního kurzu účetnictví na pražské univerzitě se připravoval na úřednickou dráhu.

Od mládí byl velmi ovlivněn svým strýcem, spisovatelem a cestovatelem, Josefem Kořenským. Zvláště jeho dílo Cesta kolem světa podnítilo Hlouchův zájem o cestování. Jeho vzorem se stali známí cestovatelé té doby Emil Holub a Enrique Stanko Vráz, se kterým se i osobně poznal.

Když otec získal do pronájmu malostranský pivovar „U sv. Tomáše“, přál si, aby některý ze synů převzal jednou jeho živnost, ale Joe Hloucha začal pracovat v Náprstkově muzeu, kde třídil japonské a africké sbírky. Prohluboval tím svůj zájem zejména o východní kultury a samostudiem japonštiny získával stále větší znalosti o Japonsku. Ještě před svou první cestou do této země, v roce 1905, napsal svůj první román Sakura ve vichřici, který byl považován za jeho osobní příběh, i když se v tomto případě jednalo o fikci. V roce 1906 navštívil poprvé Japonsko a to rozhodlo o jeho dalším směřování. Úřednické povolání vykonával jen příležitostně, protože mnoho času potřeboval ke třem svým zásadním životním činnostem: psaní, cestování a sběratelství. Při pobytech v Japonsku mu byli velkou oporou Češi, kteří tam žili a pracovali, architekt Jan Letzel nebo ing. Karel Jan Hora s manželkou Fuku Takemoto, která mluvila dobře česky.

Napsal několik populárních článků o japonském umění do časopisu Český svět. V literární tvorbě pokračoval beletristickými díly z japonského prostředí s autobiografickými prvky (Vzpomínky na Japonsko, Moje „Paní Chrysanthema“, Japonečky, Dopisy neznámého). Zaměřil se v nich na postavení ženy v japonské společnosti. Literárně zpracoval také japonské mýty, legendy a pohádky.

Aby získal finanční prostředky, potřebné k cestování, nechal si vyplatit otcovský podíl z rodinného majetku. Kromě Japonska a zemí Dálného východu, procestoval většinu zemí Evropy i severní Afriky a při svých cestách se věnoval rozsáhlé sběratelské činnosti. Jeho sbírky obsahovaly umělecké a etnografické předměty hlavně z Japonska, ale i artefakty z Afriky, Oceánie, Thajska, Barmy, Vietnamu, Tibetu a Persie.

Své původní sbírky představil ve vlasti na několika souborných výstavách. Věnoval se též osvětové a přednáškové činnosti a jako poradce pro mimoevropské umění spolupracoval s galeriemi, muzei a aukčními síněmi ve Vídni, Paříži, Hamburku, Berlíně aj. Jeho znalosti východní kultury se uplatnily též v architektuře, při spolupráci s arch. Janem Kotěrou a ing. V.M. Havlem, nebo ve výtvarné oblasti, při spolupráci s ilustrátorem Otakarem Štáflem. Spolu s bratrem Karlem zrealizovali japonskou čajovnu „Jokohama“ na Jubilejní výstavě obchodní a živnostenské komory v roce 1908. Po skončení výstavy byla čajovna, kde obsluhovaly české dívky v pravých japonských kimonech, na žádost ing. V.M. Havla, přenesena do Paláce Lucerna a stala se počátkem 20. století vyhledávaným místem Pražanů.[1]

 
Vila „Sakura“ Joe Hlouchy v Roztokách u Prahy (1924)

V roce 1924 zakoupil Joe Hloucha, pro potřeby umístění svých sbírek, v Roztokách u Prahy vilu, kterou nechal upravit v japonském stylu a nazval ji „Sakura“. V témže roce si jako vážný zájemce byl pro stejné účely prohlédnout také zámek v Borovanech.[2] Po návratu z cesty kolem světa, při níž navštívil v roce 1926 podruhé Japonsko, se dostal do finančních problémů, vilu prodal a odstěhoval se zpět do Prahy. V prosinci roku 1930 rozprodal v Berlíně, v aukční síni „Internationale Kunst-und Auktions-Haus“, část svých sbírek v dražbě.[1][3]

V letech 1937-1939 byla jeho manželkou herečka Běla Tringlerová.[4][5] Podle literatury uzavřel krátkodobé účelové manželství již v Japonsku v roce 1906, s Japonkou Tamou.[6]

V roce 1943 odkoupilo další část sbírek Náprstkovo muzeum a Zemské muzeum v Praze. Po roce 1948 se Joe Hloucha neúspěšně pokoušel odprodat zbývající část sbírek státu. V roce 1955 ji pak státu daroval a ten mu za to zajistil doživotní penzi. Po jeho smrti byla část japonské knižní pozůstalosti odevzdána do Orientálního ústavu, odkud byla v roce 1976 převedena do Orientální sbírky Národní galerie v Praze. Zbytek odborné literatury byl rozprodán do antikvariátů. Žil v Praze - Nové Město, Vladislavova 16/1747.

Joe Hloucha zemřel v Praze 13. června 1957 a je pohřben na vinohradském hřbitově (odd. IV I-14).

Spisy editovat

  • Sakura ve vichřici, Josef R. Vilímek, Praha, 1905
  • Zátopa, J.R. Vilímek, Praha, 1906
  • Vzpomínky na Japonsko, V. Šimáček, Praha, 1908
  • Polibky smrti, J.R. Vilímek, Praha, 1913
  • Moje „Paní Chrysanthema“, J.R. Vilímek, Praha, 1919
  • Pavilón hrůzy, J. Kotík, Praha, 1920
  • Dopisy neznámého, A. Neubert, Praha, 1923
  • Pohádky japonských dětí, A. Neubert, Praha, 1926
  • Zahrada lásky, A. Neubert, Praha, 1926
  • Mezi bohy a démony, A. Neubert, Praha, 1929
  • Prodavačky úsměvů, A. Neubert, Praha, 1929
  • Japonečky, A. Neubert, Praha, 1931
  • Soubor spisů Joe Hlouchy (5 sv.), A. Neubert, Praha, 1929–1936, (nedokončeno)
  • Tama-San: Moje „Paní Chrysanthema“, J.R. Vilímek, Praha, 1936
  • Pohádky slunného východu, K. Červenka, Praha, 1944
  • Hokusai, Orbis, Praha, 1949
  • Umění čtyř světadílů, I. a II. díl, Orbis, Praha,1956, 1957

Připravované souborné dílo Nippon zůstalo nedokončeno v pozůstalosti.

Výstavy editovat

  • Svatováclavská výstava (dílčí expozice), Pražský hrad, 1929
  • Výstava mimoevropského umění a uměleckého průmyslu, Veletržní palác, Praha, 1929[7]
  • Černošská a tichomořská plastika (185 soch), SVU Mánes, Praha, 1935[8]
  • Japonsko Joe Hlouchy (cca 200 fotografií), Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 2006
  • Japonsko, má láska, Palác šlechtičen, Brno, 2009

Závěr editovat

Kromě pořízení uměleckých a etnografických sbírek, které jsou součástí expozice Náprstkova muzea[9] a Orientální sbírky Národní galerie v Praze[10], spočívá význam Joe Hlouchy i v uvedení japonských výtvarných principů do české ilustrace a knižní tvorby.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b BURGET, Eduard. Jak uniknout klidnému toku času. Čajovna Jokohama, vila Sakura a Joe Hloucha. [online]. Praha: Dějiny a současnost [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ CUKR, Jiří. Jak slavný cestovatel nekoupil borovanský zámek. Borovanský zpravodaj. Leden 2021, s. 14. 
  3. ↑ Sammlung Joe Hloucha Prag: Ostasien. Ozeanien. Afrika. Japanische Graphik; 3. und 4. Dezember 1930 (akční katalog)
  4. ↑ Filmové listy, 11.6.1937, s.3 (dostupné online v NK ČR)
  5. ↑ CsFD.cz, Běla Tringlerová, životopis
  6. ↑ LÍSKOVÁ, Marie. Knihovna cestovatele Joe Hlouchy [online]. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví, 2014. Dostupné online. 
  7. ↑ on-line katalog knihovny Národní galerie v Praze[nedostupný zdroj]
  8. ↑ on-line katalog knihovny Moravské galerie v Brně[nedostupný zdroj]
  9. ↑ Catalogue of Japanese Art in The Náprstek Museum. Kyoto: The International Research Center for Japanese Studies, 1994. Kapitola Nichibunken Japanese Studies Series 4, 5. Report of Japanese Art Abroad Research Project, Vol. 3, 4. (anglicky) 
  10. ↑ HONCOOPOVÁ, Helena. Knihy řezané do dřeva: japonská knižní grafika 17. – 19. století (katalog výstavy) [online]. Praha: Národní galerie, 1997 [cit. 2013-03-04]. Dostupné online. ISBN 80-7035-125-X. [nedostupný zdroj]

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Joe_Hloucha&oldid=23539221“