Jiří Kučera (pilot)
Plk. Jiří Kučera (27. června 1914 Roudnice nad Labem – 24. ledna 1980 Plzeň) byl československý příslušník Royal Air Force během druhé světové války.
| plk. Jiří Kučera | |
|---|---|
| Narození | 27. června 1914 Roudnice nad Labem  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. ledna 1980 Plzeň  Československo |
| Národnost | česká |
| Povolání | vojenský pilot |
| Choť | Anna Voráčková |
| Děti | Anna Hejnová a Jiří Kučera |
| Rodiče | František Kučera, Alžběta Bendová |
| Příbuzní | bratři Vladimír, Jaroslav, Václav, František |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Před druhou světovou válkou editovat
Jiří Kučera se narodil 27. června 1914 v Roudnici nad Labem v rodině řídícího učitele Františka Kučery a Alžběty, rozené Bendové. Mezi lety 1928 a 1930 vystudoval dvouletou obchodní školu v Ústí nad Labem a poté nastoupil jako praktikant k firmě W. Pischel Naftospol tamtéž. V roce 1931 začal pracovat jako obchodní zástupce firmy Kočovský ve Všetatech a v roce 1933 u Walter a spol. v Praze. Během práce v hlavním městě získal diplom pilota sportovních a turistických letadel a v roce 1936 se přihlásil do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově. Po jejím absolvování v březnu 1937 nastoupil vojenskou prezenční službu u leteckého pluku 4 ve Kbelích, během které prodělal stíhací kurz. Létal na strojích Avia B-534 a během všeobecné mobilizace v roce 1938 působil se svou jednotkou na letištích v Kralupech nad Vltavou a Veltrusích. Dosáhl hodnosti četaře.
Druhá světová válka editovat
Francie editovat
Po německé okupaci v březnu 1939 se Jiří Kučera již následující měsíc neúspěšně pokusil o odchod z protektorátu, úspěšný byl až v květnu a dne 13. května 1939 se prezentoval na československém konzulátu v Krakově. Ještě během téhož měsíce odplul do Francie. Zde byl nucen vstoupit do cizinecké legie a absolvovat čtyři měsíce pěšího výcviku v severní Africe. Po vypuknutí druhé světové války došlo k jeho přeřazení k francouzskému letectvu a během podzimu 1939 k přeškolení na stroje Morane-Saulnier MS.406. Během bitvy o Francii v květnu a červnu 1940 zapsal tři sestřely a 75 odlétaných operačních hodin. Po pádu Francie odplul přes severní Afriku a Gibraltar do Velké Británie.
Velká Británie editovat
Ve Velké Británii byl Jiří Kučera přijat do Royal Air Force a 6. srpna 1940 zařazen do v Duxfordu vznikající 310. československé stíhací perutě. Ta disponovala omezenou výcvikovou kapacitou a proto byl k 10. září 1940 převelen k 238. peruti, se kterou se zúčastnil bitvy o Británii, během níž na strojích Hawker Hurricane zapsal dva jisté sestřely a dvě poškození. Dne 29. listopadu 1940 měl jeho stroj při hlídkovém letu poruchu a během nouzového přistání utrpěl Jiří Kučera vážná zranění. Z léčení byl propuštěn 17. března 1941 a následně zařazen k 501. peruti. V její sestavě pobyl pouhých sedm dní, k 16. květnu 1941 byl převelen k nově vznikající 313. československé stíhací peruti. S ní absolvoval několik bojových letů nad okupovanou Evropu, mezi říjnem 1941 a květnem 1942 pak působil i přes své nesouhlasné stanovisko na Inspektorátu československého letectva v Londýně. Po návratu k 313. peruti se 5. května zúčastnil těžkých bojů při doprovodu bombardérů na Lille, po kterých mu během návratu vysadil motor a havaroval u Bowingtonu. Po dvacetidenním léčení se opět vrátil k peruti, kde se postupně vypracoval na zástupce velitele letky. Operační turnus ukončil 15. června 1943 s bilancí pěti sestřelů jistých a dvou poškozeních. Následně opět působil u československého leteckého inspektorátu, aby se poté přihlásil k leteckému fotoprůzkumu. Po zaškolení byl zařazen do 544. fotoprůzkumné peruti v Bensonu v Oxfordshiru. S navigátorem Oldřichem Filipem (proslavil se mj. i úletem z komunistického Československa v roce 1949)[1] létal na strojích de Havilland Mosquito nad okupovanou Evropu prostor Protektorátu Čechy a Morava nevyjímaje. Zapsal 44 operačních letů a 170 hodin. Dosáhl hodnosti nadporučíka.
Po druhé světové válce editovat
Po návratu do Československa byl do 1. ledna 1946 přeložen do zálohy. Po reaktivaci absolvoval další letecká školení ve Velké Británii načež se stal velitelem letky u leteckého pluku 24 v Plzni vyzbrojeného Mosquity. Dne 14. ledna 1947 se oženil s Annou Voráčkovou, manželům se narodila v roce 1950 dcera Anna a v roce 1957 syn Jiří. Trpěl žaludeční chorobou, nicméně se dále vzdělával, protože s ním bylo počítáno do vyšších funkcí. Po komunistickém převratu byl v srpnu po banálním prohřešku převelen do Brna, v únoru 1949 odeslán na dovolenou a v listopadu téhož roku do výslužby. Následně na něj do února 1950 byla uvalena vyšetřovací samovazba. Po propuštění těžko hledal zaměstnání. Přestože mu byla v důsledku válečných zranění a žaludeční choroby v roce 1950 přiznána čtyřicetiprocentní invalidita, pracoval účetní, stavební dělník, zámečník, po uvolnění poměrů pak jako referent odborné výchovy a učitel angličtiny v závodní škole práce. Do důchodu odešel v červenci 1969, zemřel 24. ledna 1980 v Plzni.
Ocenění editovat
Vyznamenání editovat
- 1940, 1941, 1944 a 1945 Československý válečný kříž 1939
- 1940 Croix de guerre
- 1941, 1942 a 1945 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
- 1944 Pamětní medaile československé armády v zahraničí
- 1946 Československá medaile za zásluhy I. stupně
- Hvězda 1939–1945
- Hvězda Atlantiku
- Evropská hvězda leteckých posádek
- Válečná medaile 1939–1945
Posmrtná ocenění editovat
- Jiří Kučera byl v roce 1991 in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka
- V roce 1920 byla Jiřímu Kučerovi na domě č. p. 307 na Náměstí Jana z Dražic odhalena pamětní deska[2][3]
Odkazy editovat
Literatura editovat
- Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 157.
Reference editovat
- ↑ Hynek Šnajdar - Piloti RAF se svými rodinami uletěli z Vysokova do Anglie (článek v Náchodském Deníku, 2009)
- ↑ Starosta Roudnice nad Labem František Padělek odhalil pamětní desku hrdiny 2. světové války – pilota Jiřího Kučery (článek na stránkách VIPonline, 2020)
- ↑ Pamětní deska Jiřího Kučery na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa