Wikipedie

Jelena Holečková

Narozena 20. 12. 1899 v Praze, zemřela 6. 8. 1980 v Praze. PhDr., profesorka zpěvu, práce z oboru, editorka vzpomínek S. Podlipské, překladatelka operních libret.

Jelena Holečková (20. prosince 1899 Praha-Smíchov – 6. srpna 1980 Praha) byla česká hudební pedagožka, spisovatelka, operní pěvkyně a překladatelka.[1]

PhDr. Jelena Holečková
Narození20. prosince 1899
Praha
Úmrtí6. srpna 1980 (ve věku 80 let)
Praha
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povolánípedagožka
Národnostčeská
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témataopera, zpěv a pěvecká pedagogika
Manžel(ka)Julius Dolanský-Heidenreich
RodičeJosef Holeček, Zdenka Holečková-Zemanová
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

Rodiče Jeleny Holečkové byli spisovatel Josef Holeček a Zdenka Holečková-Zemanová (narozená 2. dubna 1870). Měla bratra Jarolíma Holečka (1891–1941), novináře a legionářského spisovatele, a sestru Darju Podlipskou-Holečkovou (1896–1959), překladatelku ze srbochorvatštiny a ruštiny. Její manžel byl Julius Heidenreich, který si 9. listopadu 1945 změnil příjmení na Dolanský.

Vystudovala gymnázium Krásnohorská v Praze (1918), potom Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (1925, rigorózní zkoušky ze Slovanské filologie a srovnávacích dějin literatur a z filozofie).[2] Ve zpěvu se vzdělávala u Antonína Heřmana (1918–1921), na pražské konzervatoři u Doubravky Branbergerové a u Jaroslavy Pěničkové-Rochové. V Praze vyučovala zpěv soukromě a také v Husově škole Masarykova lidovýchovného ústavu, v Hudební a pěvecké škole Unie českých hudebníků (za války); po válce na Hudební škole, na Vyšší hudebně pedagogické škole, na hudební škole na Vinohradech a externě na AMU.[3]

Jako pěvkyně začala v roli Carmen ve stejnojmenné opeře v Bratislavě (1924), později např. v roli Rosiny (Lazebník sevillský) nebo Filiny (Mignon). Zpívala také na večerech v Mánesu, Přítomnosti, Umělecké besedě, mj. slovanské písně od Slavka Osterce a Miloje Milojeviče. Podnikla turné po Německu (1927–1928) – Drážďany, Mnichov, Augsburg a zájezdy do Jugoslávie. Kariéru ukončila v roce 1945. Poté pracovala v souborech Stalingrad, S. K. Neumann a Rozmarina (zde získala v soutěži města Prahy první cenu za pásma skladeb Slovanská mapa a Ruští bohatýři).[3]

Jelena Holečková za svůj život přeložila 25 dramatických děl a na 100 písní. Její překlady oper Car Saltan a Ivan Susanin byly odměněny třetí cenou v soutěži Československého divadelního a literárního jednatelství v Praze roku 1952. Napsala množství statí pro hudební časopisy, publikovala referáty v týdeníku Lada a v měsíčníku Centralnaja Jevropa (1926–1939).[3] V Praze XVI Smíchov bydlela na adrese Poděbradova 32.

Dílo     editovat

Spisy editovat

  • Sofie Podlipská ve svých vzpomínkách, dopisech a denících – disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, 1925
  • Jak se překládají opery (Klíč 4, 1934)
  • Opera v Praze v letech 1874–1900 (Československá vlastivěda 8, 1935)
  • Sofie Podlipská ve svých vzpomínkách, dopisech a denících (Praha 1940)
  • O přednesu lidových písní (Hudební věstník 37, 1944)
  • O hereckém umění v opeře (Tempo 20, 1947/48)
  • Novákovy písně z mládí (Praha 1949)
  • Novákovy písně na českém jevišti (in: Puškin u nás, Praha 1949)
  • Dvořákův odkaz lidové tvořivosti (Lidová tvořivost 2, 1951)
  • Bel canto [hudebnina]: staroitalské písně a arie pro střední hlas a klavír – klavírní doprovod vypracoval Emil Hradecký. Praha: Orbis, 1951
  • K otázce zpěvní deklamace (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 7, s. 26)
  • Pěvecká výchova v souborech lidové tvořivosti – Praha: Orbis, 1958
  • O deklamaci zpívaného slova (in: Živá hudba 7, 1980)
  • O Josefu Holečkovi, mém tatínkovi: výbor ze vzpomínek – [výbor textu a redakce Hana Soukupová]. Vodňany, 2008

Pedagogické práce editovat

  • Kapitoly z pěvecké pedagogiky: práce profesorů zpěvu na katedře dirigování, operní režie zpěvu AMU ve školním roce 1954–1955 – uspořádala. Praha: SPN, 1957
  • Hlasová výchova pro posluchače dirigování a operní režie. Část 1, Praktická – Praha: SPN, 1959
  • Vývoj a literatura zpěvu: hlasové výchovy část 2. historická – Praha: SPN
  • 500 denních pěveckých cvičení [hudebnina] – Praha: Státní nakladatelství krásné literatury hudby a umění (SNKLHU), 1956
  • Chyby hlasové techniky a jejich náprava: hlasový poradce v otázkách a odpovědích – Paul Lohmann; [z německého originálu Stimmfehler-Stimmberatung přeložila Jelena Holečková-Dolanská a Betta Frankenbergerová]. Praha: Supraphon, 1968  

Překlady libret editovat

Překlady písní editovat

Jiné editovat

  • Bartoň a Frantík, chlapci ze Stožic – Josef Holeček; ilustroval Alois Moravec; autorův výbor upravila, rozšířila a poznámkami opatřila Marie Loulová, doslov Jelena Holečková-Dolanská
  • Kalevala – z finského originálu přeložil a vysvětlivky napsal Josef Holeček; slovníček sestavila Jelena Holečková-Dolanská; textově připravila a ediční poznámku napsala Zina Trochová; doslovem opatřil Jan Petr Velkoborský; ilustroval Václav Fiala. Praha: Odeon, 1980

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Redakce Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1834. 587 s. S. 143. 
  2. ↑ Matrika doktorů Univerzity Karlovy VI. (1924–1927). is.cuni.cz [online]. [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2020-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-25. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jelena_Holečková&oldid=23519512“