Otevřít hlavní menu

Vratislav Vycpálek

český hudební skladatel, muzikolog a sběratel lidových písní

Vratislav Vycpálek, pseudonymy: Aťka, J. Koukal, V. Sázavský, Vratislav, Dr. Vp., (30. července 1892, Rychnov nad Kněžnou[1]9. října 1962, Praha) byl český hudební vědec, skladatel a folklorista.

Vratislav Vycpálek
Základní informace
Narození 30. července 1892
Rychnov nad Kněžnou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. října 1962 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání hudební skladatel a muzikolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Byl synem známého sběratele lidových písní Josefa Vycpálka (1842-1922) a bratrem člena opery Národního divadla Lubora Vycpálka (1898-1972). Hudební skladatel Ladislav Vycpálek byl jeho bratrancem. Maturoval na gymnáziu v Táboře. Vstoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval učitelské obory zeměpis a dějepis. Vedle toho studoval i hudební vědu u prof. Zdeňka Nejedlého a sborový zpěv na pedagogickém oddělení Pražské konzervatoře. Doktorát filosofie získal v roce 1929 obhajobou disertační práce Jan Malát, český hudební pedagog a skladatel, kterou později značně rozšířil a vydal i tiskem.

Od roku 1920 učil na obchodní akademii v Praze-Karlíně a dalších pražských středních školách. Aktivně se hudbě věnoval zejména jako sborový zpěvák. Byl členem pražského Hlaholu a Filharmonického sboru. Hudebně-vědeckými články, referáty a kritikami přispíval do denního tisku (Právo lidu, Ranní noviny), do týdeníku Signál i do odborných hudebních a folkloristicjých časopisů. V letech 19271930 byl redaktorem časopisu Česká hudba. Byl činný v hudebním odboru Masarykova lidového ústavu a spolupracoval i se Svazem dělnických pěveckých jednot. Jeho blízkou spolupracovnicí se stala jeho manželka, dcera filologa a překladatele Otmara Vaňorného, rovněž rodačka z Rychnova nad Kněžnou.

V roce 1934 navštívil Sovětský svaz. Své poznatky publikoval v knize Země mladých. Pro své levicové zaměření byl za války dán do předčasného důchodu. Zabýval se sběrem lidových písní a angažoval se v propagaci folklóru. Po válce se vrátil na karlínskou obchodní akademii a nějaký čas učil i na pražské konzervatoři a na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Působil také jako poradce Vycpálkova souboru písní a tanců. Za svou činnost byl v roce 1953 vyznamenán Smetanovou cenou hlavního města Prahy.

Vratislav Vycpálek i jeho otec Josef Vycpálek a bratr Lubor Vycpálek jsou pohřbeni na hřbitově v Choceradech.[2]

DíloEditovat

Hudební díloEditovat

  • Hledám tě, píseň s klavírem
  • Sbory a mezihra do Goethova Fausta (1913)
  • Dvě koledy, 3 hlasy a varhany (1914)
  • Capartům, cyklus dětských písní (1940)
  • Diptych (písně na slova Josefa Hory, 1945)
  • Tři motivy Jana Nerudy pro bas a klavír (Zimní, Jarní, Uličnický, 1943)
  • Srdce a mračna, 3 písně na S. K. Neumanna (1945)
  • Ukolébavka nezrozenému, komorní kantáta pro ženský sbor, violu a klavír (1946)
  • Zrod svobody, melodram s klavírem (1946)
  • Zem, z níž jsme vyšli, mužský sbor se sóly (slova Josef Hora, 1946)
  • Chalupnické písně (1949)
  • V libeňské továrně, pro taneční kolektiv (1950)
  • Krakonoš (scénická hudba, 1950)
  • Mír světel, dětský sbor (1950)
  • Zdravice Rudé armádě, unisono s klavírem (slova Marie Pujmanová, 1951)
  • Zrození Lenina (slova Stěpan Ščipačev, 1951)
  • Len vzlietni, holubice mieru! (1951)
  • Medvědářův bubínek, scénická hudba (1951)
  • Tři písně z Ohlasu písní ruských (slova František Ladislav Čelakovský, 1952)
  • Na slunci (slova Karel Václav Rais, 1953)
  • Duma o vodě, ženský sbor se sólem a klavír (, 1953)
  • Dva žertovné mužské sbory (slova Jan Neruda, 1954)
  • Ouvertura a scénická hudba ke hře Naši furianti (Ladislav Stroupežnický, 1955)
  • Fidlovačka-polka (zpívané trio, na vlastní text 1955)
  • Smrt Domiciánova (melodram na slova Petra Bezruče, 1955)
  • Heslo J. K. Tyla (sbor, 1956)

Literární díloEditovat

  • Prvé období Dvořákova tvoření (Věstník pěvecký a hudební 1916)
  • Její pastorkyňa (Česká hudba 1916)
  • František Pivoda (Česká hudba 1928)
  • Otakar Ostrčil (Česká hudba 1929)
  • Bibliografie českých lidových písní (Česká hudba 1929/30)
  • Wagner a Brahms (Česká hudba 1933)
  • Země mladých (1935)
  • Soupis tištěných sbírek a úprav našich lidových písní (Hudba a národ, 1940)
  • Lidová píseň a národní ráz v hudbě (Hudební výchova 1940)
  • Krásnohorská a Smetana (Eva 1940)
  • Jan Malát a Antonín Dvořák (Věstník pěvecký a hudební 1941)
  • Malát a Sládek (Týden, Nový Bydžov)
  • Obroda lidových tanců (Lidová kultura I, 1945)
  • Z českých tanců (rozbory mateníků, Český lid I, 1946 a II, 1947)
  • Tance z Čech (České lidové tance, 1950)
  • Neznámá báseň Svatopluka Čecha (k Janáčkově Naši písni, Hudební rozhledy1954)
  • Z dějin furianta (Československá ethnografie 1956)
  • Petr Bezruč, Svatopluk Čech, František Ladislav Čelakovský, Josef Hora, Jan Neruda a Stanislav Kostka Neumann (získalo cenu soutěže SČS a ČHF o cenu O. Hostinského 1956).
  • Náš devadesátník (Ludvík Kuba, Český lid 1953)
  • Autor Slovanstva ve svých zpěvech (Hudební rozhledy, 1953)
  • Dvořákova „Špacírka“ (Hudební rozhledy 1957)

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Čeněk Gardavský: Skladatelé dneška, Panton, Praha 1961
  • Československý hudební slovník II. (M–Ž), 1965, SHV, Praha
  • Zdenka Vaňorná: Josef Vycpálek (dostupné ZDE
  • Zuzana Hartmanová: Z historie Rychnova nad Kněžnou. Diplomová práce Masarykova Univerzita Brno. Pedagogická fakulta. Katedra historie. 2011

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Rychnov nad Kněžnou
  2. Kovařík, Petr a Frajerová, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. v Mladé frontě. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. S. 41.

Externí odkazyEditovat