Jean Monnet

francouzský politik, diplomat a ekonom

Jean Omer Marie Gabriel Monnet (9. listopadu 1888, Cognac, Francie16. března 1979 poblíž Paříže) byl francouzský politik, diplomat a ekonom. Byl tvůrce Monnetova plánu z roku 1947 na poválečnou obnovu Francie a získání kontroly nad německou produkcí uhlí a oceli, klíčovými válečnými surovinami. Byl zastáncem volného obchodu, atlantické aliance a federalizace Evropy. Je považován za jednoho ze zakladatelů Evropských společenství a tedy i Evropské unie[1].

Jean Monnet
DBP 1977 926 Jean Monnet.jpg
Rodné jménoOmer Marie Gabriel Jean Monnet
Narození9. listopadu 1888
Cognac
Úmrtí16. března 1979 (ve věku 90 let)
The Jean Monnet House
Místo pohřbeníBazoches-sur-Guyonne (1979–1988; 48°46′44″ s. š., 1°51′36″ v. d.)
Pantheon (od 1988; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.)
BydlištěThe Jean Monnet House (1945–1979)
Povolánídiplomat, ekonom, politik, francouzský odbojář a podnikatel
OceněníWatelerova mírová cena (1953)
Cena Karla Velikého (1953)
Prezidentská medaile svobody (1963)
čestný občan Evropy (1976)
Erasmus Prize (1977)
… více na Wikidatech
Politická strananezávislý
Manžel(ka)Silvia de Bondini (od 1934)
PříbuzníMarie-Louise Monnet (sourozenec)
FunkcePresident of the High Authority of the European Coal and Steel Community (1952–1955)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jean Monnet

Vzdělání opustil v 16 letech a věnoval se pak rodinnému podniku v obchodu s koňakem. Jako zástupce firmy působil v Londýně a severní Americe, kde si perfektně osvojil znalost angličtiny a anglosaských poměrů. Své znalosti zúročil za druhé světové války, kdy byl vyslancem britské vlády v USA pro vyjednávání o válečných dodávkách a poradce prezidenta Roosevelta. Prezidenta přesvědčil k masivnímu zbrojení v době, kdy USA (ještě) nebyly ve válce a díky tomu o něm později John Keynes prohlásil, že Monnet se pravděpodobně zasloužil o zkrácení války o jeden rok.

Byl hlavním inspirátorem Schumanova plánu z 9. května 1950 a v letech 19521955 předsedou Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO).

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat