Jaroslav Čihák
Jaroslav Čihák, křtěný Jaroslav Karel, (krycí jméno Znamenáček) (24. července 1891 Kratonohy – 30. dubna 1944 Londýn) byl československý voják, divizní generál, příslušník Obrany národa a československého zahraničního odboje ve Velké Británii.
| Div. gen. Jaroslav Čihák, CBE | |
|---|---|
 Jaroslav Čihák | |
| Narození | 24. července 1891 Kratonohy  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. dubna 1944 (ve věku 52 let) Londýn  Spojené království |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | divizní generál |
| Války | První světová válka Druhá světová válka |
| Bitvy | Bitva o Francii |
 multimediální obsah na Commons | |
Mládí editovat
V roce 1911 maturoval v Novém Bydžově na reálném gymnáziu. Následného studia na Vysoké báňské akademii zanechal po dvou semestrech. 1. října 1912 nastoupil prezenční vojenskou službu v Praze jako jednoroční dobrovolník. V roce 1913 ukončil školu pro důstojníky v záloze. 1. října 1913 byl odeslán do zálohy. Pracoval jako bankovní úředník v Chrudimi.
První světová válka editovat
Po vypuknutí I. světové války byl mobilizován a v hodnosti podporučíka odešel s c. k. pěším plukem na ruskou frontu. Ve funkci velitele čety byl dvakrát raněn. Od 21. září 1915 do 28. února 1916 byl z důvodu plicního onemocnění hospitalizován. Poté byl jako velitel roty znovu odeslán na ruskou frontu. kde byl 5. září téhož roku v Rusku zajat. V zajateckém táboře vstoupil do čs. legií. Po zařazení do čs. střeleckého pluku byl odeslán do důstojnické školy. Působil v řadě funkcí u 1. čs. úderného praporu. Účastnil se bojů s bolševiky na Ukrajině i na sibiřské magistrále.
První republika editovat
Po návratu domů působil se svým praporem v Turnově a poté s hraničářským praporem v Domažlicích. V hodnosti majora byl 10. prosince 1920 jmenován velitelem horského pěšího praporu v Spišské Belé na Slovensku. Zde působil na různých místech až do roku 1926. 14. října 1926 byl již jako podplukovník přidělen do Válečné školy v Praze jako pomocný profesor. V roce 1928 absolvoval velitelský kurz vojskových těles a od 28. září 1929 jmenován zástupcem velitele pluku v Praze. V letech 1929–1931 působil v hodnosti plukovníka jako učitel na velitelské škole v Praze.
Od 30. září 1931 do 28. října 1935 působil ve funkci velitele polního pěšího pluku v Chustu na Podkarpatské Rusi a od 15. října 1935 do 15. března 1939 působil nejprve jako zástupce velitele a později jako velitel pěchotního učiliště v Milovicích. Mezitím byl 1. ledna 1938 povýšen do hodnosti brigádního generála.
Po okupaci editovat
Po německé okupaci a rozpuštění československé armády byl zařazen jako úředník k Nejvyššímu úřadu cenovému. Zároveň se ale v řadách ilegální organizace Obrana národa zapojil do protinacistického odboje. Působil jako zástupce Obrany národa (ON) v řadách Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) a zároveň jako člen její politické komise a komise organizační. Po zatýkání na přelomu let 1939–1940 byl nucen nejprve odejít do ilegality a skrývat se a posléze v roce 1940 uprchnout do zahraničí.
Ve Francii, kam se dostal, byl jmenován velitelem divizní pěchoty 1. a 2. čsl. pěšího pluku, s nimiž se účastnil ústupových bojů a s nimiž byl evakuován do Velké Británie. V Anglii působil nejprve ve funkci náčelníka štábu MNO (1940–1941) a člena Státní rady. Od jeho obnovení do 24. února 1942 byl úřadujícím předsedou Československého červeného kříže ve Velké Británii.
Dne 30. dubna 1944 v Londýně podlehl těžké nemoci. V roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti divizního generála.
Vyznamenání editovat
Řád svaté Anny, III. třída s meči a mašlí, 1918 (Rusko)
Řád sokola, s meči, 1919
Válečný záslužný kříž[1], 1920 (Itálie)
Československý válečný kříž 1914–1918, 1920
Československá revoluční medaile, 1921
Československá medaile Vítězství, 1922
Řád rumunské hvězdy[2], III. třída, 1935 (Rumunsko)
Válečný kříž 1939–1945, 1940 (Francie)
Československý válečný kříž 1939, 1940
Řád čestné legie, III. třida – velitel, 1941 (Francie)
Řád britského impéria, III. třída (CBE), 1941 (Velká Británie)
Řád Polonia Restituta, III. třída, 1941 (Polsko)
Kříž za chrabrost, 1941 (Polsko)
Řád Polonia Restituta, II. třída, 1943 (Polsko)
Pamětní medaile československé armády v zahraničí, 1944 in memoriam
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň, 1944 in memoriam
Československý válečný kříž 1939, udělen podruhé, 1945 in memoriam
Hvězda 1939–1945[3], 1945 in memoriam (Velká Británie)
.jpg){kind=small}
_Bar.png){kind=small}
Odkazy editovat
Reference editovat
Literatura editovat
- LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Čihák na Wikimedia Commons - Jaroslav Čihák na codyprint.cz
- Jaroslav Čihák na forum.valka.cz
