Jaroš z Pušperka
Jaroš z Pušperka (též uváděn jako Jaroš ze Slivna a Poděhus, okolo 1210 – 24. nebo 26. února 1272) byl český šlechtic, politik a válečník z rodu pánů ze Slivna, téměř celoživotně působící na dvoře českých králů Václava I. a Přemysla Otakara II. Účastnil se králových bojů patrně v bitvě u Olomouce, jistě pak v bitvě u Kressenbrunnu. Zastával také úřad purkrabího Pražského hradu, posléze pak na hradech Loket a Cheb.
| Jaroš z Pušperka | |
|---|---|
.png) Pečeť Jaroše z Pušperka z r. 1267 | |
| Nejvyšší číšník Českého království | |
| Ve funkci: 1239 – 1248 | |
| Panovník | Václav I. |
| Nejvyšší purkrabí Českého království | |
| Ve funkci: 1253 – 1264 | |
| Panovník | Přemysl Otakar II. |
| Purkrabí hradu Loket | |
| Ve funkci: 1264 – 1267 | |
| Panovník | Přemysl Otakar II. |
| Purkrabí hradu Cheb | |
| Ve funkci: 1267 – ? | |
| Panovník | Přemysl Otakar II. |
| Vojenská služba | |
| Služba |  České království |
| Hodnost | vojenský hejtman |
| Bitvy/války | asi Bitva u Olomouce Bitva u Kressenbrunnu |
| Narození | okolo 1210 |
| Úmrtí | 1272 České království |
| Místo pohřbení | Anežský klášter v Praze |
| Choť | Kateřina z Pušperka |
| Rodiče | Albert ze Slivna, matka neznámá |
| Děti | Albert mladší ze Slivna ? |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Jaroš pocházel ze starého českého šlechtického rodu pánů ze Slivna, odvozující svůj původ od vsi Dolní Slivno ve středočeském Pojizeří. Narodil se patrně na rodové tvrzi. Byl synem Alberta ze Slivna.
Kariéra editovat
Poprvé je uváděn roku 1237 jako majitel vsi Poděhusy (Poďousy) nedaleko Zásmuk v Polabí. Uvádí se jako dvořan krále Václava I., v letech 1239 až 1248 je uváděn jako nejvyšší královský číšník, následně po vypuknutí sporu mezi ním a jeho synem stál na straně kralevice Přemysla Otakara II. Velmi pravděpodobně se podílel na bitvě u Olomouce roku 1253, kde se česká vojska střetla s uherským a kumánským vojskem. Téhož roku získal úřad nejvyššího purkrabího Pražského hradu, který vykonával až do roku 1264. Rovněž je připomínána jeho zásadní úloha v bitvě u Kressenbrunu, kde vedl Přemyslovu těžkou jízdu (tzv. železní páni) a dopomohl tak k porážce vojsk králova bratrance, uherského krále Bély IV.
Roku 1264 se stal purkrabím na Lokti a v době, kdy Přemysl Otakar II. kontroloval Chebsko, od roku 1267 purkrabím Chebu. Po získání hradu Pušperk na Klatovsku používal přídomek z Pušperka.[1] Předpokládá se, že právě on hrad okolo roku 1260 založil, neboť v souvislosti s ním existuje první písemná zmínka o hradu, který pojmenoval Fuchsberg, podle svého erbu, ve kterém měl lišku.[2] Těsně pod hradem vedla starodávná zemská silnice z Klatov přes Poleň k Horšovskému Týnu, která spojovala české země s Bavorskem.[3] Poslední zmínkou z Jarošova života je jeho podpis na dokumentu míru mezi Přemyslem Otakarem II. a Štěpánem Uherským.
Úmrtí editovat
Jaroš z Pušperka zemřel 24. nebo 26. února 1272, ve věku přibližně šedesáti let. Byl pohřben v Anenském klášteře na Starém městě v Praze.
Poté, co byl v rámci josefinských reforem roku 1782 klášter zrušen, byl náhrobek roku 1785 přesunut do kostela ve františkánském klášteře v Zásmukách.
Vinou historických dezinterpretací je pravděpodobné, že Jarošova osobnost pomohla vytvořit mýtus o Jaroslavu ze Šternberka, fiktivnímu předku rodu Šternberků.
Rodina editovat
Se svou manželkou manželkou Kateřinou měli několik dětí, včetně syna Alberta ze Slivna a Poděhus.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. S. 463–464.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek IX. Domažlicko a Klatovsko. Praha: František Šimáček, 1893. 268 s. Dostupné online. Kapitola Pušperk a Polyně, s. 42.
- ↑ KASTL, Petr. Hrad Pušperk na Chudenicku. 1. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2015. 36 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 47). ISBN 978-80-87170-40-3. S. 5. Dále jen Kastl 2015.
Literatura editovat
- Časopis Matice moravské. Brno: Matice moravská, 1880, roč. 12, čís. 3, s. 101. ISSN 0323-052X.
- EMLER, Josef. Nekrologium kláštera sv. Anny. Praha: Královská společnost nauk, 1878. S. 72.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny. Dílu I. část 4. Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara. (1253–1271). Praha: Jan Laichter, 1937. 199 s. S. 451.
- Česko-moravská kronika. Kniha druhá. Praha: B.Kočí, 1906. 672 s. S. 845–846.
