Wikipedie

Jana Poncarová

česká novinářka, copywriterka, bloggerka a spisovatelka

Jana Poncarová (28. září 1983, Rokycany) je česká spisovatelka a novinářka. Ve své románové tvorbě se inspiruje skutečnými událostmi, opírá se o rešerše a rozhovory s pamětníky. Je autorkou románů Podbrdské ženy a Eugenie.[1][2] V roce 2020 publikovala Děvčata první republiky - svoji prvotinu v žánru literárního dokumentu.[3] V roce 2021 vydala román Cyklistka založený na skutečném osudu baronky Blanky Battaglia. V roce 2022 vydala knihu Herečka, která vypráví příběh prvorepublikové avantgardní umělkyně Jarmily Horákové [4] V únoru 2023 publikovala společně s historikem Jiřím Sankotem Deník Věrky Kohnové [5], v říjnu 2023 vyšel zatím její poslední román Nultá hodina [6].

Jana Poncarová
Narození28. září 1983 (40 let)
Rokycany
Povolánínovinářka, spisovatelka, blogerka a lektorka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a kariéra editovat

Jana Poncarová vystudovala politologii na Západočeské univerzitě v Plzni. Pracovala jako šéfredaktorka tištěných i internetových médií. Od roku 2012 je na volné noze a pracuje jako novinářka. Zaměřuje se zejména na témata energetiky a průmyslu. Je autorkou několika e-booků, píše povídky a romány inspirované skutečnými událostmi.[7][8][9][10] Od roku 2020 tvoří podcast Autoři na cestě. [11]

Román Herečka editovat

Pátý román Jany Poncarové vypráví životní příběh avantgardní herečky Jarmily Horákové, jež svoji krátkou kariéru završila v Národním divadle. V knize se prolínají dvě časové linky. Dvacátá léta střídají léta čtyřicátá vyprávěná optikou spisovatelky Olgy Barényi. V románu vystupují i další osobnosti tehdejšího kulturního světa, například Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval nebo Karel Teige. Jarmila Horáková si celý život vedla deník, ze kterého autorka při psaní vycházela. Herečka je tak románovou rekonstrukcí Jarmilina života.[12] [13]

Román Cyklistka editovat

V roce 2021 spisovatelka vydala svůj v pořadí čtvrtý román Cyklistka v nakladatelství Motto. Inspirovala se životním příběhem baronky a prvorepublikové cyklistky Blanky Battaglia, která byla poslední šlechtičnou rodu Battaglia v jihočeských Bratronicích. Nejde o životopisný příběh, dějová linka je smyšlená. Román vypráví příběh sebevědomé ženy, která na kole zcestovala kus světa. Stáří pak Blanka tráví v chátrajícím rodném zámečku, nemá sílu pečovat o budovu a pozemky, které patřily její rodině po generace, a tak jen mlčky přihlíží pomalému rozkladu a zkáze. Z letargie ji vytrhne až studentka žurnalistiky Klára, která přijíždí do Bratronic, aby o baronce napsala článek. Rozhovory s Klárou Blanku přimějí vzpomínat na minulost, na její nevšední život – i na její osudovou lásku. [14] [15]

Román Alžběta a Nina editovat

V roce 2020 autorka vydala v nakladatelství Motto svůj třetí román Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky, který zasadila do prostředí Sudet a Brd. Znovu se inspirovala skutečnými událostmi a v příběhu opět vystupují reálné postavy. [16][17]

V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, kde se devadesátiletá babička zotavuje, rozhodne se vyjet s ní do míst jejího dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách společně odhalují rodinné tajemství, o němž se dlouho mlčelo. Porozumění babiččině příběhu pomáhá Nině vykročit za splněním vlastních snů. [18]

Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách, střídá se v něm minulost a přítomnost. V románu vystupují skutečná místa i postavy. Například koloniál rodiny Ledererů v Dobřívě nebo sedlák František Reindl. Vedlejší, ačkoli důležitou úlohu, sehraje postava židovské dívenky Věrky. Ta je inspirovaná Věrou Kohnovou, která ve svých dvanácti letech zahynula v koncentračním táboře a zůstal po ní pouze deník. Bývá přirovnávána k české Anně Frankové. [19]

Děvčata první republiky editovat

V roce 2020 vydala společně s fotografkou Ditou Pepe a nakladatelkou Barborou Baronovou svoji prvotinu v žánru literárního dokumentu Děvčata první republiky. Publikace přináší vyprávění osmi žen, které se narodily a vyrůstaly v době prezidentství T. G. Masaryka, prožily 20. století i kus toho současného. Knihu vydalo nakladatelství wo-men.[20] [3] [21] [22]

Román Eugenie editovat

V roce 2019 vydala v nakladatelství Motto svůj druhý román Eugenie, který je inspirovaný skutečnými osudy plzeňské hoteliérky Eugenie Egertové Janečkové a hotelu Continental.[23] Eugenie Egertová se narodila v roce 1912 a jako většinu žen své doby ji čekal smluvený sňatek. Provdala se za hoteliéra Emanuela Ledeckého, který vlastnil hotel Continental v Plzni. S ním se starala o chod hotelu, kde rodina prožila nejen prvorepublikový rozkvět ale i okupaci a válku. Při bombardování 20. prosince 1944 stavbou otřásl výbuch. Spojenecká puma připravila Eugenii o otce i manžela, kteří byli spolu s dalšími desítkami lidí v hotelovém krytu. Eugenie zůstala sama se dvěma dětmi. Až osvobození americkou armádou v květnu 1945 přineslo do života mladé vdovy novou naději i lásku, která ji postavila před osudové rozhodnutí, zda přijme nabídku k sňatku od amerického generála Johna Hindse, nebo od mladého československého diplomata Jiřího Janečka.[24][25]

Kniha získala Cenu čtenářů v literární soutěži Česká kniha 2020.[26]

Román Podbrdské ženy editovat

V roce 2018 vydala v nakladatelství Motto svůj první román Podbrdské ženy. Kniha vypráví o osudech tří generací žen. Příběh se odehrává v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Jedna z hlavních postav, Emílie, zažije válku i nástup komunismu. Pravděpodobně ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které prožívá v manželském životě. Také Emilčina dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Poranění děděná z generace na generaci přecházejí na její dceru Johanku, která se rozhodne vykročit z místa a osvobodit nejen sebe, ale i další ženy ve svém rodě.[1][27]

Skupina Povídkářky editovat

Jana Poncarová založila společně s autorkami Martinou Heš Hudečkovou a Helenou Žákovou skupinu Povídkářky. Společně vydávají povídkové knihy, vystupují na autorských čteních a pořádají workshopy kreativního psaní.[28]

Blog PěstujZeleninu.cz editovat

Od roku 2015 do roku 2020 psala blog o pěstování zeleniny PěstujZeleninu.cz. Vydala elektronickou knihu pro děti Rukověť malého zahradníka a knihu pro dospělé Pěstuj Zeleninu. [29][30]

Reference editovat

  1. ↑ a b Když chybí mateřská láska, ovlivní to celé generace – téma pro románovou prvotinu. Plzeň. 2018-10-26. Dostupné online [cit. 2018-10-28]. 
  2. ↑ Jana Poncarová | Tvořím obsah. A píšu o tom.. www.janaponcarova.cz [online]. [cit. 2018-10-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b LUKEŠ, Filip. Jaký byl život děvčat za první republiky?. Deník.cz. 2020-10-02. Dostupné online [cit. 2020-10-02]. 
  4. ↑ Herečka. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  5. ↑ SVOBODOVÁ, Michaela. „Ze všech mých knih mi dal Deník Věrky Kohnové emočně nejvíc zabrat,“ říká spisovatelka Jana Poncarová. Deník N [online]. 2023-03-10 [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ OTMAROVÁ, Ona DNES, Monika. Ten příběh se klidně mohl stát, míní spisovatelka Poncarová o své knize. iDNES.cz [online]. 2023-04-17 [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ Jana Poncarová: Při psaní románu jsem zažila velkou vnitřní katarzi – Povídkářky. povidkarky.cz [online]. [cit. 2018-10-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ 26: Jana Poncarova, Creative Writer – Job like this. Job like this. 2017-05-14. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-28. (anglicky)  Archivováno 28. 10. 2018 na Wayback Machine.
  9. ↑ MICHAELA LUSÍLIJA MAKULOVÁ. Jana Poncarová, tajemná kráska a copywriterka, rozhovor. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  10. ↑ Jana Poncarová – Karolína Kváš. www.karolinadobrovska.cz [online]. [cit. 2018-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-28. 
  11. ↑ Autoři na cestě — Jana Poncarova. ceskepodcasty.cz [online]. [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ NEDOŠÍNSKÁ, Ivana. Recenze: Herečka (Jana Poncarová) | [online]. 2022-10-07 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. 
  13. ↑ Zákulisí pražského příběhu Herečka od Jany Poncarové. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  14. ↑ KUTKA, Petr. Plzeňoviny.cz [online]. 2021-06-10 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ Nový román o osudu poslední baronky rodu Battaglia | Jana Poncarová [online]. 2021-06-09 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ REGIONPLZEN.CZ. V novém románu Jany Poncarové ožívají zmizelí lidé i místa. www.regionplzen.cz [online]. [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ HAVRÁNEK, Václav. Aktuálně z Rokycanska. Rokycanský deník. 2020-10-26. Dostupné online [cit. 2020-10-30]. 
  18. ↑ PONCAROVÁ, Autor: Jana. V novém románu Jany Poncarové ožívají zmizelí lidé i místa. | Jana Poncarová [online]. [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ Z Plzně odjel první transport s místními Židy | Paměť národa. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Děvčata první republiky - Dita Pepe | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. 
  21. ↑ „Mají životní nadhled a eleganci.“ Děvčata první republiky zpovídala spisovatelka Jana Poncarová. České důchody [online]. 2020-09-18 [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. 
  22. ↑ RECENZE: Děvčata první republiky. Šťastné to masarykovské ženy. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. 
  23. ↑ REDAKCE. Milovaná Eugenie. Love story na troskách hotelu Continental. Sidonie [online]. 2018-05-02 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. 
  24. ↑ KUTKA, Petr. Do plzeňského hotelu Continental se vrátil románový příběh majitelky Eugenie. Plzeňoviny.cz [online]. 2019-11-24 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. 
  25. ↑ REDAKCE. Do plzeňského hotelu Continental se vrátil románový příběh majitelky Eugenie. Sidonie [online]. 2019-11-22 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. 
  26. ↑ Ženy vítězné: Dvě čtenářské literární ceny vyhlásily své laureátky. A našeho Divokého kačera. Reflex.cz [online]. [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. 
  27. ↑ PONCAROVÁ, Jana. Podbrdské ženy. 2018. vyd. [s.l.]: [s.n.] 444 s. ISBN 9788026713111. 
  28. ↑ POVÍDKÁŘKA. Povídkářky [online]. 2018-02-26 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. 
  29. ↑ G.AUTHOR. Receptář prima nápadů 2018 (2). Prima PLAY [online]. [cit. 2018-10-28]. Dostupné online. 
  30. ↑ Polopatě — Česká televize. Česká televize [online]. [cit. 2018-10-28]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jana_Poncarová&oldid=23529292“