Otevřít hlavní menu

Jan Vávra (herec)

český herec (1861–1932)

Jan Vávra (15. května 1861, Praha-Nové Město[1]19. listopadu 1932, Praha), byl český divadelní herec.

Jan Vávra
herec ND Jan Vávra
herec ND Jan Vávra
Narození 15. května 1861
Praha-Nové Město
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. listopadu 1932 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Příbuzní

Miloš Vávra syn

Karel Vávra synovec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Jana Vávry na Vinohradském hřbitově v Praze

Obsah

ŽivotEditovat

Pocházel z bohaté pražské mlynářské rodiny. Jeho starší bratr Antonín (7. ledna 1847 – 8. června 1932) byl zpěvákem – tenoristou v Národním divadle a bratr Václav (26. srpna 1854 – 21. března 1922) zde byl hercem. Janův syn Jan Hilbert (9. dubna 1888 – 8. ledna 1950) byl členem opery Národním divadla (zpěvák – barytonista). Do širší rodiny patřil i Karel Vávra (1884 – 11. dubna 1931), herec a režisér Divadla na Vinohradech.

Studoval na Vyšší hospodářské škole v Táboře, kterou ukončil v roce 1880 a následně převzal rodinnou živnost. S divadlem začínal jako ochotník ve spolku Pokrok na pražském Žižkově. Jako ochotník používal pseudonym Jan Pachta[2], pod kterým vystoupil v letech 1883 a 1887 jako host rovněž dvakrát v Národním divadle v Praze. První angažmá získal v Brně v roce 1885 u ředitele F. Pokorného. Odmítl nabízené angažmá v Národním divadle a pokračoval u mimopražských divadelních společností (V. Hübner, J. L. Chmelenský, J. Blažek a F. Lacina). Roku 1887 se Jan Vávra oženil[3] s Filipínoun Kaurovou. V roce 1892 hostoval znovu v pražském Národním divadle, již pod svým jménem.

V roce 1898 získal koncesi pro pražské divadlo Uranie, kde úspěšně působil jako herec i režisér. V roce 1899 byl znovu pozván do Národního divadla a od 1. ledna 1900 zde byl angažován jako člen činohry. V Národním divadle působil až do svého odchodu do důchodu v říjnu roku 1925. V období působení režiséra Jaroslava Kvapila patřil spolu s Eduardem Vojanem, Karlem Želenským, Rudolfem Deylem, Jaroslavem Hurtem a dalšími k předním osobnostem Národního divadla. Po Kvapilově odchodu z ND v roce 1918 však Vávra jako herec uvolnil místo představitelům expresionistického směru.[4] Na scéně Národního divadla vystoupil naposledy jako host u příležitosti svých 70. narozenin dne 23. 5. 1931 v roli Jana Žižky ve stejnojmenné hře Aloise Jiráska.[5]

Je pochován v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově v Praze.

CitátEditovat

To byl Jan Vávra, člen té divadelní dynastie vávrovské, z níž pošel vynikající Antonín Vávra, tenorista Prozatímního a z prvních let Národního divadla, i ten Karel Vávra, jeden z nejosobitějších a nejdelikátnějších herců současných;...Sám příslušník zámožné starousedlé mlynářské rodiny pražské mohl se těšiti svými divadelními zálibami, aniž v nich prozatím hledal existenci, a měl všechny nutné předpoklady, aby nabyl divadelní koncese.
— Jaroslav Kvapil[6]

Divadelní role, výběrEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  2. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 200
  3. Matriční záznam o sňatku farnosti při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 547–8
  5. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 548
  6. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str.  200–1

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat