Jan Václav Špork
Jan Václav hrabě Špork (německy Johann Wenzel Graf Spork, 26. ledna 1724 Praha[zdroj?] – 25. února 1804 Praha) byl český šlechtic z rodu Šporků. Zastával významné státní úřady, byl předsedou rady nad apelacemi a nejvyšším zemským hofmistrem Českého království a ředitelem dvorské a komorní hudby u dvora Marie Terezie a v této pozici ve vídeňském dvorním divadle prosazoval uvádění Mozartových oper. Kromě toho byl sám vynikajícím hudebníkem a znalcem a podporovatelem umění.
| Jan Václav Špork | |
|---|---|
 Rodový erb Šporků | |
| Nejvyšší zemský hofmistr Českého království | |
| Ve funkci: 1789 – 25. února 1804 | |
| Panovník | Josef II., Leopold II., František II. |
| Předchůdce | František Xaver Věžník |
| Prezident rady nad apelacemi | |
| Ve funkci: 1789 – 25. února 1804 | |
| Panovník | Josef II., Leopold II., František II. |
| Předchůdce | František Xaver Věžník |
| Nástupce | Josef František Wallis z Carighmain |
| Narození | 26. ledna 1724 Praha  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 25. února 1804 (ve věku 80 let) Praha Habsburská monarchie |
| Choť | Eleonora z Clary-Aldringenu |
| Rodiče | Jan Josef Špork a Marie Anna Věžníková z Věžník |
| Děti | Marie Šporková Jan Leopold Špork Václav Sporck |
| Příbuzní | Václav Robert z Gallenbergu[1] a Josephine von Gallenberg (vnoučata) |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a činnost editovat
Narodil se jako syn hraběte Jana Josefa a jeho manželky Marie Anny hraběnky Věžníkové.
Po přípravných studiích v domácím prostředí jej otec vyslal na studium do Leidenu, kde získal univerzitní vzdělání v oboru práv u profesora Vitraria.
Po návratu do vlasti vstoupil do státních služeb a 18. listopadu 1745, ve věku pouhých 21 let, získal post českého apelačního rady. V roce 1757 se stal Lehensreferendar a v roce 1759 místopředsedou apelační rady a ještě v témže roce skutečným tajným radou.
Hrabě Špork byl velikým milovníkem a znalcem umění, a především pak hudby. Když byl dosavadní ředitel vídeňského dvorního divadla hrabě Durazzo pověřen úřadem vyslance v Benátkách, jednalo se o obsazení této funkce. Císařovna Marie Terezie 13. dubna 1764 povolala hraběte Šporka. Pod jeho vedením ve funkci generálního ředitele C. k. dvorního divadla a komorní hudby probíhala reforma vídeňské divadelní praxe, kterou vehementně a obětavě propagoval osvícenec, rodák z Mikulova, Joseph von Sonnenfels a některé sporné kusy byly, byť i s velkými překážkami a nikoli bez lapsů, byly konečně staženy z repertoáru. V této funkci byl hrabě Špork až do roku 1775 a poté, co jej císař Josef II. jmenoval apelačním předsedou v Haliči, zůstala tato pozice po několik dalších let neobsazená. Až v roce 1779 jej nahradil hrabě Jan Václav Ugarte.
V Haliči hrabě Špork incioval zřízení zemských desk podle vzoru starobylých zemských desk Českého království.
Po 14 letech činnosti byl v roce 1789 jmenován předsedou rady nad apelacemi a nejvyšším zemským hofmistrem v Českém království. V této dne 18. listopadu 1795 funkci oslavil 50 let výročí své služby a při té příležitosti mu císař František I. propůjčil velkokříž řádu sv. Štěpána.
Když v roce 1803 pražští hudebníci založili vdovský fond, zvolili si hraběte, coby milovníka hudby a štedrého podporovatele umělců za protektora svého spolku. Tím se automaticky opravuje někdy uváděné datum 18. ledna 1802 uváděné tu a tam jako rok úmrtí hraběte, neboť hrabě nemohl být rok po své smrti zvolen protektorem spolku.
Hrabě Jan Václav Špork zemřel v Praze dne 25. února 1804.
Jeho strýc Jan Rudolf hrabě Špork vytvořil portrét Jana Václava, který je uložen ve sbírce obrazů Strahovské knihovny (II. sv., list 103).
Manželství a rodina editovat
11. dubna 1751 se oženil s Eleonorou hraběnkou z Clary a Aldringenu, sestrou císařského ministra spravedlnosti Leopolda z Clary-Aldringenu. Z jejich manželství se narodily tři dcery a dva synové. Mladší syn Jan Leopold se stal předsedou nejvyššího soudního dvora a strážcem české koruny, jeho manželství však zůstalo bezdětné. Starší syn Jan Václav byl pokračovatelem rodu.
Hudební aktivita editovat
Hrabě byl velikým milovníkem a znalcem hudby a sám velice dobře hrál na violoncello. Ve svém paláci shromáždil nejlepší hudebníky své doby a pořádal vyhlášená hudební představení. Nadaným hudebníkům významně pomáhal i prostřednictvím svého vlivu, a jak uvádí Bohumír Jan Dlabač, mnoho Čechů mu vděčí za možnost kariéry ve Vídni u dvorní kapely, poté co hraběte roku 1764 císařovna Marie Terezie pověřila vedením vídeňské opery a divadla.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
Externí odkazy editovat
- BLKÖ:Spork, Johann Wenzel Graf – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (německy)
Literatura editovat
- Monatschrift für Theater und Musik Hrsg Joseph Klemm (die Fürsten Czartoryski (Wien, 4°.) (IV. Jahrg. (1858), s. 141 u. f., im Aufsatze: „Zur Geschichte der k. Hoftheater in Wien.“
- Chronologie des deutschen Theaters (Leipzig 1774, 8°.) s. 233 und 238.
- Auersperg (J. C. Graf), Geschichte des königlich böhmischen Appellationsgerichtes (Prag 1805, 8°.), Bd. II, B. 24–40.
- Oesterreichische National-Encyklopädie von Gräffer und Czikann (Vídeň 1837, 8°.) Bd. V, s. 114.
- Dlabacz (Gottfr. J.) Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theile auch für Mähren und Schlesien (Praha 1815, Gottl. Haase, 4°.) Bd. III, s. 178.
