Otevřít hlavní menu

Jan Rudolf Špork

český římskokatolický duchovní

Jan Rudolf hrabě Špork (27. března 1695 nebo 1696?, Praha21. ledna 1759, Praha) byl český římskokatolický kněz, pomocný biskup pražský, sběratel umění a kreslíř.

Jan Rudolf Špork
Narození 27. března 1695
Praha
Úmrtí 21. ledna 1759 (ve věku 63 let)
Praha
Rodiče Ferdinand Leopold von Sporck a Apolonie Rozálie Vratislavová z Mitrovic
Funkce biskup (Adraa; 1729–1759)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil jako šesté a nejmladší dítě Ferdinanda Leopolda Šporka (1666-1711) a Apolónie Rosálie Vratislavové z Mitrovic (1666-1747). Byl synovcem slavného zakladatele Kuksu Františka Antonína Šporka.

Jako benjamínek byl rodinou předurčen k církevní kariéře. Studoval na univerzitách v Praze a Římě; vystudoval kněžský seminář Collegium Germanicum, teologii a kanonické právo a obhájil doktorskou disertaci. 15. července 1719 byl v Praze vysvěcen na kněze a 6. srpna 1719 odsloužil svou primici na Svaté Hoře u Příbrami. Již předtím, 23. dubna 1719 byl zvolen pražským kanovníkem Metropolitní kapituly a 19. března 1720 byl instalován. Obdržel kanovnickou prebendu a rezidenci.

Roku 1722 byl kapitulou vyslán do Říma k přípravám kanonizace Jana Nepomuckého. Ve funkci presbytera u papežské kurie si vedl velmi úspěšně a vrátil se do Prahy až po Janově svatořečení 20. července 1729. Ještě předtím, 7. února 1729, byl v Římě vysvěcen titulárním biskupem z Adry (Adranským) a 24. února 1729 byl uveden do úřadu.

Zasloužil se o korunovaci sochy Panny Marie Svatohorské roku 1732 a vydání pamětního spisu k 25. výročí této události. 5. března roku 1733 se stal pomocným (světicím) biskupem pražským. 18. března 1741 byl prohlášen proboštem Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi.

Bydlel ve svém paláci v Panské ulici na Novém Městě pražském, kde shromáždil velkou knihovnu, galerii a kabinet umění a kuriozit. Po jeho smrti se část sbírek a knihovny dostala do kláštera premonstrátů na Strahově, některé grafické listy jsou v Národní galerii v Praze.

Jan Rudolf Špork byl velmi oblíbený kněz i společník. Proslul diplomatickými schopnostmi, vzdělaností, uměnímilovností, ale i dobročinností. Vkladem 100 000 zlatých založil nadaci na vykupování křesťanských zajatců z otroctví od Saracénů, k tomu vložil svou kanovnickou prebendu 500 zlatých. Přispěl také na stavbu exercicičního domu jezuitů na Novém Městě pražském, na Karlově náměstí.

Trpěl oční chorobou, v posledních letech života oslepl. Zemřel pravděpodobně ve věku 63 let a byl pohřben do kapitulní krypty v katedrále sv. Víta v Praze.

DíloEditovat

Špork měl nesporně kreslířský talent, ale byl samouk - diletant. Kreslil perem duběnkovým inkoustem, zejména výtvarná díla a starožitnosti, ale také přírodniny, exotické předměty, architekturu a portréty svých současníků. Své kresby doprovázel vysvětlivkami či popiskami v italštině, některé názvy či termíny psal latinsky. Pod titulem Delineationes Sporckinae se dochovalo 7 sešitů kreseb, některé se vlivem rozkladu nekvalitního inkoustu začaly rozpadat. Rukopisy jsou majetkem Strahovské knihovny v Praze a jsou digitalizované.

LiteraturaEditovat

  • Antonín PODLAHA: Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum,.... Praha 1912, strany 248 - 251.
  • Pravoslav KNEIDL: Šporkiana kreseb hraběte Jana Rudolfa Šporka. Strahovská knihovna 20-21, 1985-1986 [vyšlo 1990], strany 183-214.

OdkazyEditovat